Zrušení plánovaného nasazení amerického praporu v Německu vyvolalo urgentní snahu Berlína o přímý nákup střel Tomahawk. Diplomatické napětí mezi kancléřem Merzem a Donaldem Trumpem ohledně války v Íránu výrazně komplikuje obrannou spolupráci obou zemí. Německá vláda plánuje pořídit pokročilé odpalovací systémy Typhon a čtyři sta raket k posílení evropského odstrašení vůči Rusku.   Zrušení amerických plánů a německá reakce Německá vláda se ocitla v nezáviděníhodné strategické pozici a je nucena urychleně oživit své plány na nákup amerických střel s plochou dráhou letu Tomahawk. Tento překvapivý krok přichází bezprostředně poté, co americký Pentagon oficiálně zrušil dlouhodobě připravované plány na rozmístění svého praporu vybaveného těmito zbraněmi na německém území. Toto rozhodnutí zanechalo v evropské architektuře odstrašení vůči Rusku citelnou mezeru. Podle zdrojů obeznámených se strategií německé vlády se nyní Berlín zoufale snaží přesvědčit administrativu Donalda Trumpa, aby souhlasila s přímým prodejem těchto pokročilých střel společně s pozemními odpalovacími zařízeními Typhon. Německý ministr obrany Boris Pistorius v reakci na tuto krizi plánuje naléhavou cestu do Washingtonu. Cílem této diplomatické mise je oživit německou nabídku na nákup systémů dlouhého doletu, která byla poprvé předložena již v červenci loňského roku a na kterou Spojené státy dosud neposkytly žádnou oficiální odpověď. Zasvěcení pozorovatelé však varují, že úspěch této návštěvy bude plně záviset na tom, zda se Pistoriusovi podaří zajistit si osobní setkání se svým americkým protějškem Petem Hegsethem. To je v současné napjaté atmosféře velmi nejisté, neboť vztahy mezi Donaldem Trumpem a německým kancléřem Friedrichem Merzem se prudce zhoršily kvůli ostrým neshodám ohledně probíhající války v Íránu. Zrušení plánovaného nasazení amerického praporu, které bylo původně dohodnuto ještě za administrativy Trumpova předchůdce Joea Bidena, představuje pro Berlín vážný strategický problém. Původní plán byl totiž prezentován jako nezbytná reakce na rozhodnutí Vladimira Putina rozmístit v kaliningradské exklávě u Baltského moře rakety Iskander schopné nést jaderné hlavice. Tyto ruské střely přitom mají samotný Berlín bez problémů ve svém dosahu. Krok Pentagonu navíc přichází jako další rána po nedávném Trumpově rozhodnutí stáhnout z Německa pět tisíc amerických vojáků. Tento tah je všeobecně vnímán jako přímá odveta za Merzovu ostrou kritiku amerického vojenského tažení v Íránu. Miliardové investice a tenčící se zásoby Transakční přístup, který nyní německá metropole volí, jasně podtrhuje pocit absolutní naléhavosti. Vládní zdroje zdůrazňují, že klíčovou prioritou je mít v Evropě k dispozici adekvátní úderné kapacity. Berlín si uvědomuje, že čas hraje proti němu, a podle některých informací by mohl být dokonce ochoten za zajištění tohoto strategického nákupu zaplatit významnou finanční přirážku. Situaci však komplikuje fakt, že na dodávky svých již objednaných střel Tomahawk v současnosti netrpělivě čekají také Japonsko a Nizozemsko, přičemž obě země čelí nepříjemným zpožděním. Podle jednoho ze zdrojů tak může v Berlíně existovat silné pokušení pokusit se tento palčivý problém vyřešit masivním nasazením finančních prostředků. Kancléř Friedrich Merz, který je dlouhodobě známý jako přesvědčený atlantista, se od svého loňského nástupu do funkce snaží masivně investovat do obranyschopnosti země. Pro německé ozbrojené síly již přislíbil vyčlenit více než 750 miliard eur a zároveň se zavázal, že Německo splní nové výdajové cíle Severoatlantické aliance ve značném předstihu. Kromě toho Berlín v nedávné době překonal Washington a stal se vůbec největším poskytovatelem vojenské pomoci Ukrajině. Navzdory těmto snahám o převzetí většího dílu bezpečnostního břemene v rámci aliance však veřejná roztržka mezi Merzem a Trumpem zhatila veškeré naděje na původně plánované rozmístění amerických sil. Zásadní překážkou pro případný nákup se však ukazují být samotné americké zbrojní zásoby. Válka v Íránu vyvinula na americké raketové arzenály enormní tlak a Donald Trump, který již v minulosti opakovaně zpochybňoval své závazky vůči NATO, se k plánovanému nasazení v Evropě nikdy formálně nezavázal. Carlo Masala, profesor mezinárodní politiky na Univerzitě Bundeswehru v Mnichově, situaci zhodnotil velmi skepticky. Podle něj tato strategie odhalila nejen nedostatečnou připravenost Berlína, ale také absolutní nedostatek alternativních možností. Masala upozornil, že Washington již vyprázdnil své zásoby proti Íránu. Sám kancléř Merz tento problém nepřímo přiznal, když konstatoval, že Američané v tuto chvíli nemají dostatek raket ani pro své vlastní potřeby. Zbrojní kapacity a hledání evropských alternativ V centru německého zájmu stojí pokročilé odpalovací systémy Typhon. Společnost Lockheed Martin (LMT) je hlavním výrobcem těchto mobilních kontejnerových zařízení, která jsou umístěna na nákladních automobilech. Disponují schopností odpalovat širokou škálu zbraní dlouhého doletu, a to včetně strategických střel Tomahawk. Ministr Pistorius již během své návštěvy Washingtonu oznámil, že Německo podalo oficiální žádost o nákup těchto systémů. Podle uniklých dokumentů ministerstva obrany, na které se odvolával server Politico, Berlín konkrétně plánuje pořídit tři odpalovací systémy a k nim čtyři sta střel Tomahawk ve verzi Block VB. Zástupci Bundeswehru v době podání žádosti sebevědomě prohlašovali, že akvizice těchto odpalovacích zařízení a příslušných raket by významně posílila kapacity německých ozbrojených sil v oblasti hlubokých přesných úderů. Tento krok by měl dramaticky zvýšit jejich schopnost efektivně odstrašit Rusko. Podle vojenských stratégů by takový arzenál potenciálnímu agresorovi jasně demonstroval, že v případě útoku by jeho vlastní velitelská stanoviště, vojenská letiště či odpalovací rampy nebyly před drtivou odvetou v bezpečí. V současné době však v Evropě nejsou okamžitě k dispozici žádné pozemní systémy dlouhého doletu. Spojené království disponuje střelami Tomahawk odpalovanými z ponorek s dosahem 1 600 kilometrů a Francie nasadila na svých ponorkách domácí střely s plochou dráhou letu o doletu 1 000 kilometrů. Mluvčí německého ministerstva obrany počátkem týdne potvrdil, že nákup komerčně dostupných systémů je nadále v plánu a že americké vládě byl již zaslán předběžný dotaz. Berlín současně zkoumá i další možnosti, mezi něž patří urychlení vývoje evropských kapacit dlouhého doletu prostřednictvím společného programu Elsa. Do něj jsou zapojeny Německo, Francie, Polsko, Spojené království, Itálie a Švédsko. Zvažuje se také využití vlastních kapacit Ukrajiny. Žádná z těchto alternativ však není reálně dostupná v krátkodobém horizontu a Pentagon se k celé záležitosti odmítl jakkoli vyjádřit.