Klíčové body Fond VTI sice drží 3 500 akciových titulů, ale jeho výkonnost z jedné třetiny ovládá pouhých deset firem. Vážení podle tržní kapitalizace vytváří v indexových fondech strukturální riziko vysoké koncentrace. Sektorová ETF vykazují extrémní nevyváženost, kde dvě největší společnosti tvoří téměř 40 % portfolia.   Past velkých čísel a psychologie pasivního investování Mnoho dlouhodobých investorů žije v přesvědčení, že nákupem široce rozkročeného indexového fondu automaticky dosahují maximální možné míry diverzifikace. Tato úvaha se opírá o jednoduchou logiku: čím více akcií fond vlastní, tím nižší je riziko, že pád jedné společnosti ohrozí celkové portfolio. Typickým příkladem tohoto fenoménu je populární Vanguard Total Stock Market ETF (VTI) , který ve svém portfoliu drží přibližně 3 500 amerických akciových titulů. Na první pohled se taková diverzifikace zdá být neprůstřelná, ovšem bližší pohled na vnitřní strukturu fondu odhaluje zcela jinou realitu, která může být pro nezkušeného investora varovná. Problém tkví v tom, že počet držených titulů je v moderním světě pasivního investování často jen prázdným číslem. Rozhodujícím faktorem není kvantita, ale váha jednotlivých pozic v celkovém koláči. U fondu, jako je zmíněný VTI, dochází k masivní koncentraci kapitálu na samotném vrcholu pyramidy. Tři největší pozice, které v současnosti tvoří technologičtí giganti Nvidia (NVDA) , Apple (AAPL) a Microsoft (MSFT) , dohromady představují celých 17 % veškerých aktiv fondu. Tato trojice má na celkový výsledek investice větší vliv než stovky menších firem dohromady. Pokud se podíváme na první desítku největších pozic, zjistíme, že tyto tituly ovládají 32 % celého portfolia. To znamená, že téměř třetina hodnoty fondu závisí na osudu pouhých deseti společností. Pro investora, který hledá bezpečí v širokém trhu, je to zásadní zjištění. Přestože fond formálně vlastní tisíce firem, jeho denní pohyby a dlouhodobá výnosnost jsou v drtivé míře diktovány úzkou skupinou korporátních kolosů. Tato asymetrie mezi počtem akcií a jejich reálným vlivem na portfolio je klíčovým aspektem, který by měl každý držitel indexových nástrojů vzít v úvahu při sestavování své strategie. Zdroj: Unsplash Strukturální limity vážení podle tržní kapitalizace Tento jev není náhodnou anomálií, ale přímým důsledkem metodiky, kterou využívá drtivá většina burzovně obchodovaných fondů (ETF). Tyto fondy totiž váží své pozice podle tržní kapitalizace jednotlivých společností. Čím vyšší je tržní hodnota firmy, tím větší prostor v portfoliu fondu dostává. Tento mechanismus se projevuje v každém fondu sledujícím index S&P 500 (^GSPC) , jako je například Vanguard S&P 500 ETF (VOO) . V těchto případech se běžně stává, že méně než tucet akcií tvoří 30 % až 40 % celého portfolia, což vytváří značnou závislost na úzkém segmentu trhu. Vážení podle tržní kapitalizace má svou logiku – odráží aktuální stav ekonomiky a dává největší prostor těm nejúspěšnějším hráčům. Zároveň však do portfolia vnáší prvek hybnosti, kdy rostoucí akcie neustále zvyšují svou váhu v indexu, což nutí fondy k jejich dalšímu nakupování. Tento proces vede k situaci, kdy se investor nevědomky stává spekulantem na další růst největších titulů, místo aby těžil z vyváženého zastoupení všech segmentů hospodářství. Skutečná diverzifikace by vyžadovala rovnoměrnější rozložení rizik, což je v přímém rozporu s konstrukcí většiny tržních indexů. Pro dlouhodobé držitele je důležité pochopit, že investice do fondu „celého trhu“ je v podstatě sázkou na to, že technologičtí lídři si udrží svou dominanci. Pokud by došlo k výraznému ochlazení v sektoru velkých technologických firem, ani zbývajících 3 490 akcií v portfoliu fondu VTI by nedokázalo zabránit citelným ztrátám. Idiosynkratické riziko, tedy riziko spojené s konkrétními firmami nebo úzkými odvětvími, je v těchto fondech mnohem vyšší, než by se na první pohled mohlo zdát z marketingových materiálů o „tisících držených akcií“. Zdroj: Shutterstock Extrémní koncentrace v sektorových fondech a specifická rizika Zatímco u širokých tržních fondů je koncentrace rizikem, u sektorově zaměřených ETF se stává téměř pravidlem, které hraničí s extrémní nevyvážeností. Například VanEck Semiconductor ETF (SMH) , který se zaměřuje na strategicky důležitý průmysl polovodičů, má téměř 50 % svého portfolia alokováno v pouhých pěti společnostech. Mezi tyto dominantní hráče patří vedle Nvidie také Taiwan Semiconductor Manufacturing (TSM) , Broadcom (AVGO) , Intel (INTC) a Advanced Micro Devices (AMD) . Ještě výraznější je tento trend v energetickém sektoru. Fond Energy Select Sector SPDR Fund (XLE) vykazuje takovou míru koncentrace, že 39 % jeho celkového majetku je zainvestováno v pouhých dvou titulech. Jde o ropné giganty ExxonMobil (XOM) a Chevron (CVX) . V takovém případě investor nekupuje expozici vůči celému energetickému odvětví, ale de facto sází na provozní výsledky a strategická rozhodnutí managementu těchto dvou konkrétních společností. Jakýkoliv problém u jednoho z těchto lídrů se okamžitě a drtivě projeví na výkonnosti celého fondu. Skutečná diverzifikace není definována prostým počtem položek v seznamu aktiv. Závisí především na vahách těchto komponent a na tom, do jaké míry fond vystavuje své podílníky specifickým rizikům jednotlivých firem. Pokud se rozhodnete pro investici do fondu pokrývajícího celý trh, musíte si být vědomi, že ve skutečnosti uzavíráte velkou sázku na velmi malý počet hráčů. Pochopení tohoto mechanismu je naprosto nezbytné předtím, než do těchto nástrojů vložíte své celoživotní úspory. V investičním světě totiž platí, že bezpečí v číslech může být v době tržních turbulencí pouhou iluzí.