Ceny žlutého kovu v asijském obchodování stagnovaly, jelikož obavy z inflačních dopadů války zcela zastínily poptávku po bezpečném přístavu. Plánovaná americká vojenská operace v Hormuzském průlivu vyvolala ostré varování ze strany Íránu ohledně možného porušení křehkého příměří. Přední světové centrální banky v čele s americkým Fedem nevylučují další zvyšování úrokových sazeb v reakci na rostoucí energetickou inflaci.   Zlato hledá směr uprostřed geopolitické nejistoty Během pondělního asijského obchodování zavládla na trzích s drahými kovy značná nervozita, která se projevila celkovou stagnací cen. Zlato (GC=F) , tradičně vnímané jako ultimátní bezpečný přístav v dobách krizí, tentokrát nepřineslo investorům téměř žádnou úlevu. Trh je totiž svírán přetrvávající nejistotou ohledně dalšího vývoje válečného konfliktu na Blízkém východě a zároveň panují značné obavy z budoucí trajektorie úrokových sazeb. Tento drahý kov se aktuálně vzpamatovává ze dvou po sobě jdoucích měsíců ztrát. Ačkoliv by historicky konflikt mezi Spojenými státy a Íránem automaticky vyvolal masivní vlnu nákupů, současná situace je odlišná. Poptávka po bezpečném útočišti byla do značné míry pohlcena a zastíněna narůstajícími obavami z drtivých inflačních dopadů, které s sebou válečný stav nevyhnutelně přináší. Cena spotového zlata se v pondělí krátce po půlnoci východoamerického času ustálila na hodnotě 4 612,98 dolaru za trojskou unci. Ve stejném okamžiku zaznamenaly termínované kontrakty na zlato mírný pokles, když odepsaly 0,4 procenta a klesly na úroveň 4 624,14 dolaru za unci. Tento cenový vývoj jasně ilustruje nerozhodnost trhu, který balancuje mezi strachem z geopolitické eskalace a hrozbou přísnější měnové politiky. Zatímco žlutý kov přešlapoval na místě, ostatní drahé kovy zaznamenaly pozitivnější vývoj. Stříbro (SI=F) v rámci spotového trhu posílilo o 0,4 procenta a dosáhlo hodnoty 75,6945 dolaru za unci. Podobně optimistický trend následovala také platina (PL=F) , jejíž spotová cena vzrostla o 0,9 procenta na rovných 2 010,0 dolaru za unci. Eskalace v Hormuzském průlivu a ropná hrozba Geopolitické napětí dostalo nový impuls v neděli večer, když americký prezident Donald Trump nečekaně oznámil spuštění nové operace. Jejím primárním cílem má být asistence a ochrana komerčních plavidel při průjezdu strategicky klíčovým Hormuzským průlivem. Prezident však během svého prohlášení neposkytl žádné konkrétní detaily o tom, co přesně bude tato námořní iniciativa obnášet. Určité vyjasnění následně přineslo Centrální velitelství ozbrojených sil Spojených států. To ve svém separátním prohlášení potvrdilo, že plánovaná operace bude zahrnovat další vojenské nasazení v blízkovýchodním regionu. Konkrétně by se mělo jednat o výrazné posílení přítomnosti jak námořních plavidel, tak i vojenského personálu, což přirozeně zvyšuje riziko přímé konfrontace. Reakce z Teheránu na sebe nenechala dlouho čekat. Íránští představitelé důrazně varovali, že jakákoliv americká intervence v oblasti Hormuzského průlivu bude z jejich strany považována za flagrantní porušení stávajícího, avšak velmi křehkého příměří. Podle zpráv státních médií navíc íránské ministerstvo zahraničí potvrdilo, že obdrželo americkou odpověď na svůj čtrnáctibodový plán, který měl vést k opětovnému otevření průlivu a definitivnímu ukončení války. Navzdory této diplomatické výměně se však nezdá, že by existovala jasná a brzká cesta k ukončení celého konfliktu a k plnému zprovoznění Hormuzského průlivu. Tento zablokovaný stav je klíčovým faktorem, který udržuje ropu (CL=F) na extrémně vysokých cenových úrovních. Drahé energie následně působí jako hlavní katalyzátor přetrvávajících obav z globální inflace. Centrální banky v pohotovosti a tlak na nevýnosová aktiva Ekonomické dopady blízkovýchodní krize začínají čím dál více znepokojovat tvůrce měnové politiky. Prezident pobočky Federálního rezervního systému v Minneapolis, Neel Kashkari, v neděli otevřeně prohlásil, že prodlužující se válka s Íránem představuje pro americkou i globální ekonomiku mnohem větší inflační a strukturální rizika, než se původně předpokládalo. Kashkari rovněž varoval, že všudypřítomná nejistota pramenící z válečného konfliktu výrazně omezuje schopnost Fedu poskytovat trhům spolehlivý výhled ohledně budoucího vývoje úrokových sazeb. Vzhledem k narůstajícím inflačním rizikům proto centrální bankéř rezolutně nevyloučil možnost dalšího zvyšování úrokových sazeb, pokud to situace bude vyžadovat. Dostupné zprávy navíc ukazují, že Kashkari nebyl ve svém postoji osamocen. Během zasedání z minulého týdne se zařadil mezi neobvykle vysoký počet tvůrců měnové politiky, kteří vyjádřili nesouhlas s dosavadním uvolněným přístupem Fedu. Jejich disent byl motivován především rostoucími obavami z inflace, která je momentálně hnána strmě vzhůru právě energetickým sektorem. Tento jestřábí obrat se však netýká pouze americké centrální banky. Několik dalších významných světových institucí již signalizovalo možné zvýšení sazeb, nebo dokonce zahájilo cyklus jejich zvedání jako přímou reakci na íránskou krizi. Bank of Japan, Evropská centrální banka i Bank of England minulý týden shodně upozornily na potenciální zpřísnění měnové politiky. Všeobecně se také očekává, že australská centrální banka (Reserve Bank of Australia) přistoupí ke zvýšení sazeb hned v úterý. Prostředí vyšších úrokových sazeb představuje pro nevýnosová aktiva, jako je zlato, velmi nepříznivý scénář. S rostoucími sazbami se totiž přímo úměrně zvyšují i náklady obětované příležitosti pro investory, kteří drží kapitál v sektoru drahých kovů, jež negenerují žádný pravidelný úrok ani dividendu.