ZdrojFortune.comDatum zveřejnění článku: 7. 9. 2026Tento článek slouží výhradně k informačním účelům a nepředstavuje individuální investiční doporučení ani investiční poradenství. Představuje redakční zpracování veřejně dostupných informací. Cílem je přiblížit čtenářům podstatné informace srozumitelnou formou při zachování významu původních zdrojů. Dylan Taylor se stal milionářem ve 27 letech, tedy o pět let dříve než Warren Buffett. Při vyjednávání o odměně dlouhodobě upřednostňoval podíl ve firmě před vyšším základním platem. Jeho majetek vznikl řízením veřejně obchodovaných společností, investicemi a vstupem Voyager Technologies na burzu.   Majetek postavený na vlastnických podílech Dylan Taylor, zakladatel vesmírné technologické společnosti Voyager Technologies (VOYG) , dosáhl statusu milionáře už ve 27 letech. Stejnou majetkovou hranici tak překonal o pět let dříve než Warren Buffett. Dnes je podle časopisu Fortune miliardářem. Taylor spojuje růst svého majetku především s vlastnickými podíly. Rozlišuje přitom dva základní zdroje peněz: příjem z práce a kapitálový podíl. Podle jeho vyjádření se právě hodnota podílu může v delším období kumulovat, zatímco běžná mzda zůstává odměnou za konkrétní odpracovaný čas. Tento přístup uplatňoval už při sjednávání pracovních podmínek na začátku kariéry. Vyšší základní plat podle svých slov opakovaně vyměňoval za větší podíl ve firmě. S odstupem tento způsob odměňování označuje za jeden z rozhodujících faktorů svého pozdějšího majetkového vzestupu. Ještě před založením Voyageru řídil veřejně obchodované společnosti působící v elektronice, finančnictví a bankovnictví. Současně vkládal peníze do nemovitostí a různých podniků. Mezi nimi byly například Robinhood Markets (HOOD) , Relativity Space a aplikace Calm. Jeho současný majetek podle zdrojového textu vychází z výnosů investic uskutečněných už po dvacátém roce života a také ze vstupu Voyager Technologies na burzu. Konkrétní hodnotu jednotlivých podílů ani jejich váhu v Taylorově jmění článek neuvádí. Podíl jako součást pracovního vyjednávání Taylor tvrdí, že rozhovor o majetkové účasti se nemusí týkat pouze zakladatelů nebo členů nejvyššího vedení. Podle něj může toto téma otevřít také zaměstnanec na začátku kariéry, například ve 24 letech a po několika letech praxe. Takový požadavek by podle Taylora mohl zaměstnavatel vnímat jako známku dlouhodobého zájmu o výsledky společnosti. Zaměstnanec by se v takovém případě vzdal části okamžitého příjmu výměnou za účast na hodnotě, kterou firma v budoucnu vytvoří. Z pohledu podniku podle něj tato forma odměny znamená, že její skutečná hodnota roste především při úspěchu společnosti. Přímý nadřízený přitom nemusí mít pravomoc podíl nebo opce schválit. Taylor uvádí, že manažer může požadavek předat vyššímu stupni řízení. Pokud firma žádost odmítne, zaměstnanec se podle něj může alespoň dozvědět, po jaké době nebo po splnění jakých podmínek by na obdobnou formu odměny dosáhl. Současně připouští, že takové vyjednávání není použitelné ve všech odvětvích. Jako příklad uvádí tradiční průmyslový podnik vyrábějící ventily v Newcastlu, kde akciové opce nemusejí být běžnou součástí odměňování. Jiná situace podle něj panuje v technologických společnostech, které opce zaměstnancům standardně vydávají. Taylor popsal také takzvanou činkovou strategii rozdělení majetku, při níž většina prostředků směřuje do méně kolísavé části a menší díl do rizikovějších aktiv. Jako konkrétní ilustraci uvedl 70 procent peněz v indexu FTSE 100 (^FTSE) a zbývajících 30 procent v kryptoměně Bitcoin (BTC-USD) . Sám tuto kombinaci označil za neobvyklou. Podobnou roli sehrály podíly i u dalších milionářů Vlastnické podíly stály také za majetkovým vzestupem Martina Mignota, prvního investora v rozvážkové společnosti Deliveroo. Milionářem se stal ještě před třicátými narozeninami. Ve dvaceti letech investoval do evropských technologických podniků, mezi něž patřily Revolut, Trainline Plc (TRN.L) a Personio. Koncem třetí dekády života už patřil mezi známé evropské investory. Nyní působí jako partner ve společnosti Index Ventures, která v raných fázích vložila peníze mimo jiné do Figma (FIG) , Scale AI a Wiz. Mignot rovněž zdůrazňuje význam zaměstnaneckých podílů. Podle jeho dřívějšího vyjádření nemusí člověk nastoupit jako úplně první zaměstnanec rychle rostoucího podniku. Za podstatné považuje, aby se k firmě připojil dostatečně brzy; jako příklad uvedl pozici stého či dvoustého zaměstnance ve společnostech typu Revolut, Robinhood nebo Figma. Odlišný postup popisuje Ramit Sethi, autor knihy I Will Teach You To Be Rich, kterého Fortune označuje za finančního experta spojeného se společností Netflix (NFLX) . U lidí bez přístupu k zaměstnaneckým opcím zmiňuje automatické pravidelné vklady do nízkonákladového indexového fondu a dlouhý časový horizont. Sethi odmítá snahu načasovat krátkodobé pohyby trhu. Investování přirovnává k pečení krocana: vložit jej do trouby, zavřít dvířka a nechat jej 30 let péct. Za hlavní výhodu mladých lidí označuje čas a jako ilustraci pravidelnosti uvádí částku 50 dolarů měsíčně od co nejnižšího věku.