S rostoucím rizikem v Číně hledají výrobci plán B a C a D

Stále častěji se tato strategie podobá spíše strategii „Čína plus mnoho“.

Společnost Apple, která má rozsáhlou výrobní základnu v Číně, rychle expanduje ve Vietnamu a Indii, které jsou nově vznikajícím centrem výroby chytrých telefonů. Společnost Crocs, která přesunula výrobu velké části své barevné obuvi z Číny do Vietnamu, nedávno zvýšila zásobování z Indonésie a zakládá také v Indii.

Společnost Universal Electronics, výrobce bezpečnostních senzorů a zařízení pro domácí zábavu, jako jsou dálkové ovladače, se sídlem v arizonském Scottsdale, plánuje uzavřít jednu ze svých dvou čínských továren, rozšířit své závody v Mexiku a zahájit provoz nové výrobní jednotky nedaleko hlavního města Vietnamu Hanoje.

Důvodem je mimo jiné to, že žádná země není schopna pojmout veškerou produkci, která opouští Čínu. Vietnam je podnikatelsky přívětivý, ale nemá dostatek kvalifikovaných pracovníků. Indie má velkou pracovní sílu, ale infrastruktura je nejednotná. Mexiko je blízko amerického trhu, ale daleko od čínských dodavatelů součástek.

Diverzifikace, kterou někteří odborníci nazývají multishoring, je také odrazem nové reality: Svět je mnohem složitějším místem pro podnikání než před deseti lety.

„Je to prostě šílená doba, ve které se nacházíme,“ říká Neale O’Connor, profesor na australské Edith Cowan University, který radí podnikovým týmům v oblasti dodavatelských řetězců. „Cílem je decentralizovat rizika, abyste se mohli vypořádat – číslo jedna – s božími zásahy, můžete se vypořádat s činy politiků.“

Podle březnové zprávy auditorské společnosti KPMG, která zkoumala 132 společností, převážně nadnárodních firem z žebříčku Fortune 500, se dvě třetiny jejich reorganizací dodavatelského řetězce od roku 2018 týkaly přesunu výroby do dvou nebo více zemí. Méně než třetina přesunů se týkala jedné země, uvádí zpráva, na níž se O’Connor podílel.

Rozložení výroby není levné. Podniky musí vyhledávat nové lokality, investovat do školení pracovníků a rozvíjet vztahy s místními samosprávami. Nové dodavatele je často třeba uvést do přijatelných kvalitativních standardů a obstarávání komponentů na místě může být problém.

Přesto se společnosti do tohoto kroku pouštějí.

Když se začali stěhovat z Číny, jejich hlavní obavou byly náklady. V zemi, která byla dlouho světovou továrnou, rostly mzdy, což je vedlo k hledání levnějších hranic. V roce 2018 pak obchodní válka mezi Washingtonem a Pekingem dodala jejich misi na naléhavosti.

V posledních letech se nejistota ještě zvýšila.

Pandemie Covid-19 zničila dodavatelské řetězce. Velmocenské soupeření mezi USA a Čínou přerostlo v tvrdou rivalitu. Peking se stal vůči zahraničním podnikům nepředvídatelnějším. Ruská válka na Ukrajině připomněla, že stále mohou vznikat velké konflikty.

„Všechno je v pořádku, dokud to v pořádku není,“ řekl Shawn Nelson, výkonný ředitel společnosti Lovesac, výrobce čalouněného nábytku kótovaného na burze Nasdaq. „Myslím, že to je základní paranoia, která nás pohání.“

Společnost se sídlem ve Stamfordu v Connecticutu začala přesouvat výrobu z jižních průmyslových center Číny do Vietnamu poté, co Trumpova administrativa v roce 2018 uvalila cla na čínský dovoz. Společnost se však u toho nezastavila. Jak Nelson viděl, další geopolitické turbulence mohou být za rohem.

V době, kdy pandemie vedla vlády k uzavření hranic v roce 2020, vyráběla společnost Lovesac své modulární pohovky na dalších dvou místech, v Malajsii a Indonésii, a některé šité výrobky v Indii. Podle Nelsona se toto rozhodnutí vyplatilo: Když se společnost potýkala s přerušením provozu na jednom nebo dokonce dvou místech, nikdy jí nedošly zásoby.

Nyní Lovesac spolupracuje s partnery na zřízení vysoce automatizovaných továren v Mexiku a USA.Cílem je podle Nelsona vybudovat na západní polokouli základnu, která by společnosti umožnila zvýšit výrobu v případě, že by v Asii vypukla krize.

U výrobce obuvi Crocs se během pandemie ukázala potřeba rozložit provoz. Po letech přesunu výroby obuvi z Číny očekával, že v roce 2021 bude 70 % své produkce vyrábět ve Vietnamu. Toho léta vietnamská vláda zavedla přísná omezení Covid-19.

Společnost Crocs byla nucena bleskově přesunout objednávky do malé jednotky v Bosně a Hercegovině a do Indonésie, kde později v témže roce otevřela druhou továrnu. Nyní vyrábí ve Vietnamu přibližně polovinu svých výrobků značky Crocs, přičemž v roce 2020 to byly tři čtvrtiny. Společnost rovněž pracuje na zřízení výrobní základny v Indii.

„Diverzifikace je celkově výhodná a nemá mnoho nevýhod,“ uvedla v e-mailu Anne Mehlmanová, finanční ředitelka společnosti. Vzhledem k nepředvídatelnosti globálních makro událostí podle ní pomáhá mít různorodou výrobní základnu. Klasické Crocs se skládají pouze ze tří komponentů, což usnadňuje zvýšení výroby na nových místech.

Elektronika Apple je složitější, ale výrobce iPhonů se také rozšiřuje. Počet odhalených dodavatelů společnosti Apple v Indii vzrostl ze sedmi v roce 2018 na 14 do roku 2022. Podle odhadů J.P. Morgan bude Indie do roku 2025 vyrábět čtvrtinu všech iPhonů.

Ve stejném čtyřletém období se počet jejích dodavatelů ve Vietnamu, který vyrábí sluchátka a další zařízení, zvýšil ze 14 na 25. Od roku 2018 společnost zvýšila výdaje u evropských dodavatelů o více než 50 %.

Největší světoví výrobci obuvi, kteří před lety rozdělili výrobu mezi Čínu, Vietnam a Indonésii, se ještě více rozvětvují. Jeden z manažerů vietnamské továrny uvedl, že velké západní značky tenisek, které od nich nakupují, naléhaly na jeho společnost, aby založila podniky v Bangladéši a Indii.

Tchajwanský výrobce obuvi Pou Chen, který je dodavatelem značek Nike a Adidas, zřídí prostřednictvím své dceřiné společnosti výrobní závod v indickém státě Tamilnádu za 280 milionů dolarů, oznámila v dubnu místní indická vládní agentura. Začátkem téhož měsíce agentura uvedla, že jinému tchajwanskému dodavateli obuvi poskytla 130 akrů půdy pro továrnu, která by měla vytvořit 20 000 pracovních míst.

Někteří analytici tvrdí, že vysoké úrokové sazby a zpomalující se globální ekonomika donutí podniky zpomalit ambiciózní diverzifikaci, protože finanční ředitelé se budou obávat výdajů, jako jsou nové továrny. „Duch je ochotný, ale tělo může být v mnoha těchto případech slabé,“ řekl Chris Rogers, vedoucí výzkumu dodavatelských řetězců ve společnosti S&P Global Market Intelligence.

Nelson ze společnosti Lovesac uznává tyto obtíže. Rozšíření po Asii vyžadovalo přizpůsobení se vlivu různých úrovní vlhkosti na dřevo, které používají. Místní pracovníci museli být vyškoleni od základu.

Největším problémem při přesunu na západ jsou suroviny, například textil a plastové pelety, uvedl Nelson. Chtěl by, aby jeho severoamerické továrny získávaly komponenty z tohoto regionu. Mnoho látek, které Lovesac potřebuje, se však na západní polokouli téměř nevyrábí, a pokud ano, bývají o 50 až 100 % dražší, což by mohlo znamenat smíření se s vyššími náklady.

Nelson si podle svých slov položil otázku, zda by nestačilo mít továrny ve více asijských zemích. „Nejsem si jistý, a proto s tím nepřestaneme,“ řekl o diverzifikaci společnosti.

Stále častěji se tato strategie podobá spíše strategii „Čína plus mnoho“.Společnost Apple, která má rozsáhlou výrobní základnu v Číně, rychle expanduje ve Vietnamu a Indii, které jsou nově vznikajícím centrem výroby chytrých telefonů. Společnost Crocs, která přesunula výrobu velké části své barevné obuvi z Číny do Vietnamu, nedávno zvýšila zásobování z Indonésie a zakládá také v Indii.Společnost Universal Electronics, výrobce bezpečnostních senzorů a zařízení pro domácí zábavu, jako jsou dálkové ovladače, se sídlem v arizonském Scottsdale, plánuje uzavřít jednu ze svých dvou čínských továren, rozšířit své závody v Mexiku a zahájit provoz nové výrobní jednotky nedaleko hlavního města Vietnamu Hanoje.Důvodem je mimo jiné to, že žádná země není schopna pojmout veškerou produkci, která opouští Čínu. Vietnam je podnikatelsky přívětivý, ale nemá dostatek kvalifikovaných pracovníků. Indie má velkou pracovní sílu, ale infrastruktura je nejednotná. Mexiko je blízko amerického trhu, ale daleko od čínských dodavatelů součástek.Diverzifikace, kterou někteří odborníci nazývají multishoring, je také odrazem nové reality: Svět je mnohem složitějším místem pro podnikání než před deseti lety.„Je to prostě šílená doba, ve které se nacházíme,“ říká Neale O’Connor, profesor na australské Edith Cowan University, který radí podnikovým týmům v oblasti dodavatelských řetězců. „Cílem je decentralizovat rizika, abyste se mohli vypořádat – číslo jedna – s božími zásahy, můžete se vypořádat s činy politiků.“Podle březnové zprávy auditorské společnosti KPMG, která zkoumala 132 společností, převážně nadnárodních firem z žebříčku Fortune 500, se dvě třetiny jejich reorganizací dodavatelského řetězce od roku 2018 týkaly přesunu výroby do dvou nebo více zemí. Méně než třetina přesunů se týkala jedné země, uvádí zpráva, na níž se O’Connor podílel.Rozložení výroby není levné. Podniky musí vyhledávat nové lokality, investovat do školení pracovníků a rozvíjet vztahy s místními samosprávami. Nové dodavatele je často třeba uvést do přijatelných kvalitativních standardů a obstarávání komponentů na místě může být problém.Přesto se společnosti do tohoto kroku pouštějí.Když se začali stěhovat z Číny, jejich hlavní obavou byly náklady. V zemi, která byla dlouho světovou továrnou, rostly mzdy, což je vedlo k hledání levnějších hranic. V roce 2018 pak obchodní válka mezi Washingtonem a Pekingem dodala jejich misi na naléhavosti.V posledních letech se nejistota ještě zvýšila.Pandemie Covid-19 zničila dodavatelské řetězce. Velmocenské soupeření mezi USA a Čínou přerostlo v tvrdou rivalitu. Peking se stal vůči zahraničním podnikům nepředvídatelnějším. Ruská válka na Ukrajině připomněla, že stále mohou vznikat velké konflikty.„Všechno je v pořádku, dokud to v pořádku není,“ řekl Shawn Nelson, výkonný ředitel společnosti Lovesac, výrobce čalouněného nábytku kótovaného na burze Nasdaq. „Myslím, že to je základní paranoia, která nás pohání.“Společnost se sídlem ve Stamfordu v Connecticutu začala přesouvat výrobu z jižních průmyslových center Číny do Vietnamu poté, co Trumpova administrativa v roce 2018 uvalila cla na čínský dovoz. Společnost se však u toho nezastavila. Jak Nelson viděl, další geopolitické turbulence mohou být za rohem.V době, kdy pandemie vedla vlády k uzavření hranic v roce 2020, vyráběla společnost Lovesac své modulární pohovky na dalších dvou místech, v Malajsii a Indonésii, a některé šité výrobky v Indii. Podle Nelsona se toto rozhodnutí vyplatilo: Když se společnost potýkala s přerušením provozu na jednom nebo dokonce dvou místech, nikdy jí nedošly zásoby.Nyní Lovesac spolupracuje s partnery na zřízení vysoce automatizovaných továren v Mexiku a USA.Cílem je podle Nelsona vybudovat na západní polokouli základnu, která by společnosti umožnila zvýšit výrobu v případě, že by v Asii vypukla krize.U výrobce obuvi Crocs se během pandemie ukázala potřeba rozložit provoz. Po letech přesunu výroby obuvi z Číny očekával, že v roce 2021 bude 70 % své produkce vyrábět ve Vietnamu. Toho léta vietnamská vláda zavedla přísná omezení Covid-19.Společnost Crocs byla nucena bleskově přesunout objednávky do malé jednotky v Bosně a Hercegovině a do Indonésie, kde později v témže roce otevřela druhou továrnu. Nyní vyrábí ve Vietnamu přibližně polovinu svých výrobků značky Crocs, přičemž v roce 2020 to byly tři čtvrtiny. Společnost rovněž pracuje na zřízení výrobní základny v Indii.„Diverzifikace je celkově výhodná a nemá mnoho nevýhod,“ uvedla v e-mailu Anne Mehlmanová, finanční ředitelka společnosti. Vzhledem k nepředvídatelnosti globálních makro událostí podle ní pomáhá mít různorodou výrobní základnu. Klasické Crocs se skládají pouze ze tří komponentů, což usnadňuje zvýšení výroby na nových místech.Elektronika Apple je složitější, ale výrobce iPhonů se také rozšiřuje. Počet odhalených dodavatelů společnosti Apple v Indii vzrostl ze sedmi v roce 2018 na 14 do roku 2022. Podle odhadů J.P. Morgan bude Indie do roku 2025 vyrábět čtvrtinu všech iPhonů.Ve stejném čtyřletém období se počet jejích dodavatelů ve Vietnamu, který vyrábí sluchátka a další zařízení, zvýšil ze 14 na 25. Od roku 2018 společnost zvýšila výdaje u evropských dodavatelů o více než 50 %.Největší světoví výrobci obuvi, kteří před lety rozdělili výrobu mezi Čínu, Vietnam a Indonésii, se ještě více rozvětvují. Jeden z manažerů vietnamské továrny uvedl, že velké západní značky tenisek, které od nich nakupují, naléhaly na jeho společnost, aby založila podniky v Bangladéši a Indii.Tchajwanský výrobce obuvi Pou Chen, který je dodavatelem značek Nike a Adidas, zřídí prostřednictvím své dceřiné společnosti výrobní závod v indickém státě Tamilnádu za 280 milionů dolarů, oznámila v dubnu místní indická vládní agentura. Začátkem téhož měsíce agentura uvedla, že jinému tchajwanskému dodavateli obuvi poskytla 130 akrů půdy pro továrnu, která by měla vytvořit 20 000 pracovních míst.Někteří analytici tvrdí, že vysoké úrokové sazby a zpomalující se globální ekonomika donutí podniky zpomalit ambiciózní diverzifikaci, protože finanční ředitelé se budou obávat výdajů, jako jsou nové továrny. „Duch je ochotný, ale tělo může být v mnoha těchto případech slabé,“ řekl Chris Rogers, vedoucí výzkumu dodavatelských řetězců ve společnosti S&P Global Market Intelligence.Nelson ze společnosti Lovesac uznává tyto obtíže. Rozšíření po Asii vyžadovalo přizpůsobení se vlivu různých úrovní vlhkosti na dřevo, které používají. Místní pracovníci museli být vyškoleni od základu.Největším problémem při přesunu na západ jsou suroviny, například textil a plastové pelety, uvedl Nelson. Chtěl by, aby jeho severoamerické továrny získávaly komponenty z tohoto regionu. Mnoho látek, které Lovesac potřebuje, se však na západní polokouli téměř nevyrábí, a pokud ano, bývají o 50 až 100 % dražší, což by mohlo znamenat smíření se s vyššími náklady.Nelson si podle svých slov položil otázku, zda by nestačilo mít továrny ve více asijských zemích. „Nejsem si jistý, a proto s tím nepřestaneme,“ řekl o diverzifikaci společnosti.