Tím reaguje na situaci, kdy není reálné vyjednávat individuálně s každou z více než 150 zemí, které mají zájem uzavřít obchodní dohodu se Spojenými státy.

Trump tento plán představil při páteční návštěvě Spojených arabských emirátů, během kulatého stolu organizovaného U.S.-UAE Business Council. Zmínil přitom, že odpovědní představitelé americké vlády – ministr financí Scott Bessent a ministr obchodu Howard Lutnick – již připravují rozeslání těchto dokumentů. V nich bude jasně definováno, „kolik budou země platit za obchodování se Spojenými státy“, jak uvedl sám prezident.

Trumpova administrativa 9. dubna oznámila 90denní odklad nově zavedených vysokých celních sazeb, které byly původně představeny 2. dubna. V rámci tohoto přechodného období mají zahraniční vlády prostor k vyjednávání. Pokud nedojde k dohodě, po 8. červenci začnou opět platit vyšší dovozní daně. Aktuálně většina zemí čelí základní 10% sazbě.

Trump v pátek prohlásil, že jeho tým má v plánu během května a června osobní schůzky s přibližně 18 klíčovými obchodními partnery, jak již dříve potvrdil i ministr Bessent v rozhovoru pro CNBC. Pro ostatní státy zůstává možnost získat informace formou dopisu, což podle prezidenta neznamená, že by neměly možnost reagovat. Zároveň však poznamenal, že „v mnoha případech budeme velmi spravedliví“, ale kapacitní limity znemožňují osobní jednání se všemi zájemci.

Dosud byly oficiálně uzavřeny dvě klíčové obchodní dohody – s Velkou Británií a s Čínou. V případě Británie zůstává většina dovozu zatížena 10% clem, ale existují výjimky pro automobily, motory, ocel a hliník. Dohoda s Čínou přinesla dočasné snížení cel o 115 procentních bodů a zahrnuje i výjimky pro elektroniku. Jednání však nadále pokračují.

Přehled aktuální celní politiky USA

Trumpova celní politika zůstává složitá a dynamická, nicméně lze ji v hrubých obrysech shrnout následovně. Čína čelí po dohodě se Spojenými státy sazbě 30 % (dočasně sníženo z původních 145 %), přičemž bylo zavedeno několik výjimek. Kanada a Mexiko jsou zatíženy 25% clem, ovšem na zboží splňující požadavky dohody USMCA se toto clo nevztahuje. Část produktů, například kanadská energie a potaš, je zatížena jen 10% clem.

Spojené království uzavřelo vlastní dohodu, která zachovává základní 10% clo, ale s výjimkami pro důležité sektory. Další obchodní partneři bez zvláštní dohody rovněž podléhají 10% sazbě – zatím pouze dočasně, do konce června, než vyprší 90denní odklad.

V oblasti klíčových sektorů zůstávají v platnosti 25% cla na ocel, hliník a automobilový průmysl, což se vztahuje jak na vozidla, tak i na některé autodíly. Ačkoli zatím nebyla zavedena další opatření, Trumpova administrativa naznačila, že farmaceutika, polovodiče a měď by mohly být v příští fázi rovněž zahrnuty do režimu dodatečných cel.

Trhy zatím reagují pozitivně, ale nejistota přetrvává

Navzdory pokračujícím obchodním třenicím a nejasnostem ohledně budoucnosti celní politiky se americké akcie v pátek obchodovaly v zelených číslech. Index Dow Jones Industrial Average vzrostl o 0,72 %, technologický index Nasdaq Composite přidal 0,45 % a S&P 500 si připsal 0,59 %. Tento pozitivní vývoj na trzích byl podle analytiků způsoben zejména výrazným snížením cel USA a Číny, které bylo oznámeno začátkem týdne a které v pondělí nastartovalo silný růst akcií.

Právě znovuobnovený optimismus na trzích pomohl indexu S&P 500 vymazat ztráty z předchozích týdnů, kdy trh reagoval prudkým propadem na Trumpovo oznámení cel z 2. dubna, označené za „den osvobození“. Tato opatření tehdy způsobila masivní výprodeje, které investoři přičítali obavám z obchodní války a jejích dopadů na globální ekonomiku.

Trump se však nadále drží strategie přímého tlaku, ať už formou dohod s klíčovými partnery, nebo automatického rozesílání celních podmínek ostatním. Zatím není jasné, jak budou jednotlivé země reagovat, ale vývoj v následujících týdnech – zejména před vypršením 90denního okna – ukáže, zda se Trumpově administrativě podaří vyjednat dostatek výhodných dohod nebo zda se rozšíří celní zátěž i na další partnery.

Celní diplomacie v čase omezených kapacit

Trumpův přístup ukazuje na posun od klasické diplomacie k modelu, který se více opírá o jednostranné kroky a časový tlak. Tím, že se administrativa rozhodla nahradit přímé schůzky rozesláním formálních dopisů, urychluje proces stanovení obchodních podmínek, ale zároveň riskuje, že některé státy budou takový přístup považovat za nedostatek partnerství a dialogu.

V tomto světle se zvyšuje význam dohody s Čínou a Velkou Británií, které zatím ukazují, že kompromisní dohody jsou stále možné. Nicméně zůstává otázkou, zda se stejný model osvědčí i u dalších partnerů, zvláště pokud by měly být podmínky jednostranně diktovány Spojenými státy.

Z pohledu investorů a globálních firem je důležité sledovat nejen vývoj celních sazeb, ale také tempo a způsob vyjednávání, které může mít přímý dopad na řetězce dodavatelů, náklady firem i stabilitu mezinárodních trhů. Výsledek Trumpovy taktiky bude mít dopad nejen na obchodní bilanci USA, ale i na budoucí architekturu globálního obchodu.