Generální ředitel společnosti DWS, divize správy aktiv Deutsche Bank (DB), Stefan Hoops, otevřeně vyzval evropské politiky k realističtějšímu přístupu k zahraničním investicím, zejména z Číny a zemí Perského zálivu. Učinil tak v době, kdy Německo plánuje rozsáhlé investice do modernizace své stárnoucí infrastruktury v hodnotě až 500 miliard eur. Podle Hoopse by měla Evropa přehodnotit svůj vztah ke strategickým dohodám s kapitálem z východu, a to i ve světle faktu, že Spojené státy, včetně bývalého prezidenta Donalda Trumpa, se v minulosti aktivně snažily přilákat investice právě z těchto regionů.

Hoops upozornil, že státní fondy z Perského zálivu a čínské investiční společnosti stále disponují rozsáhlými volnými prostředky, které hledají výnosové příležitosti. Vzhledem k rostoucímu geopolitickému napětí mezi USA a Čínou by se část těchto prostředků mohla místo do Spojených států přesunout právě do Evropy. To by mohlo být výhodné zejména pro Německo, které se pod vedením kancléře Friedricha Merze rozhodlo dočasně uvolnit dluhovou brzdu a povolit masivní fiskální injekci do veřejných projektů, od nemocnic přes železnice až po školství.

Politická citlivost a bezpečnostní dilemata

Přesto však zůstávají zahraniční investice politicky citlivým tématem, zejména pokud se týkají strategických aktiv. Čínské investice do evropských přístavů nebo technologických firem často narážejí na regulační překážky a bývají podmíněny bezpečnostními zárukami. Některé transakce byly zcela zablokovány. Hoops proto apeluje na evropské vlády, aby jasně vymezily, v jakých sektorech je zahraniční kapitál vítán, a kde je naopak nutné zachovat kontrolu ze strany domácích nebo západních investorů.

Jako příklad investice, která by neměla být politicky problematická, uvádí rozšíření dálniční sítě. Naproti tomu energetika nebo obrana by měly zůstat pod plnou domácí kontrolou. V této souvislosti připomněl znárodnění části německé plynové sítě po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Tato zkušenost ukazuje, že neopatrné otevření kritické infrastruktury zahraničním hráčům může mít dlouhodobé důsledky.

Náklady uzavřenosti vůči investorům

Hoops zároveň varuje, že vylučování investorů z geopolitických důvodů může zvýšit náklady na kapitál, a tím i zkomplikovat realizaci potřebných projektů. V některých případech totiž evropské vlády předpokládají za každou čínskou investicí politický záměr, zatímco investoři přitom často jednají čistě ekonomicky, motivováni výnosy a stabilitou trhu.

Podle Hoopse by Evropa měla pragmaticky rozlišovat mezi investicemi, které jsou pro kontinent potenciálním rizikem, a těmi, které mohou přinést ekonomické výhody bez ohrožení bezpečnosti. Striktní odmítání všech zahraničních peněz bez jasných kritérií podle něj Evropa nemůže dlouhodobě udržet – už jen kvůli rostoucí konkurenci ze strany USA, které dokážou být v přístupu ke kapitálu podstatně flexibilnější.

Evropě hrozí, že zůstane pozadu

Kritická situace evropské infrastruktury a potřeba rozsáhlých investic staví evropské vlády před zásadní rozhodnutí. Zda dál omezovat přístup ke kapitálu z obav o suverenitu a bezpečnost, nebo si připustit, že bez partnerství s globálními investory – včetně těch čínských nebo arabských – nebude možné včas a efektivně reagovat na naléhavé potřeby veřejného sektoru. Hoopsův apel tak vyvolává širší debatu o budoucnosti evropského hospodářství a jeho otevřenosti vůči světu v době narůstající geopolitické fragmentace.

Zároveň není pochyb o tom, že diskuse o přístupu k zahraničním investicím v Evropě bude v příštích letech sílit. Otázkou není jen to, odkud kapitál přichází, ale také, jaká pravidla jej budou řídit. Pokud chce Evropa konkurovat Spojeným státům v modernizaci infrastruktury a udržení technologického pokroku, bude se muset vyrovnat s tím, že domácí úspory ani fiskální rozpočty samy o sobě nepostačí.

Potřeba definovat „strategická aktiva“, která musí zůstat pod domácí kontrolou, je zásadní. Bez této definice zůstane politická debata o investicích plná vágních obav a nedůvěry, což může bránit i legitimním projektům. Jasné mantinely by navíc mohly poskytnout investorům větší předvídatelnost a ochotu podílet se na rozvoji regionu. Evropa se tak musí rozhodnout, zda chce být uzavřeným systémem, nebo partnerem v globální ekonomice.

V této situaci mohou sehrát důležitou roli také institucionální investoři z Evropy samotné. Pokud vlády nastaví promyšlený regulační rámec, mohou do strategických sektorů směřovat domácí penzijní fondy nebo pojišťovny. Tím by se omezila závislost na vnějších subjektech, aniž by se Evropa připravila o přístup k potřebnému kapitálu.

Hoopsova výzva tak míří k podstatě problému – schopnosti Evropy využít geopolitické změny ve svůj prospěch. Pokud se evropským státům podaří přitáhnout kapitál bez toho, aby ztratily kontrolu nad klíčovými prvky své ekonomiky, mohou z nadcházejícího období vyjít silnější a méně závislé na vnějších krizích či rozmarech jednotlivých investorů.