Centrální banky po celém světě se začínají odvracet od amerického dolaru a stále více se obracejí ke zlatu, euru a čínskému jüanu. Tento trend potvrdil aktuální průzkum Oficiálního fóra měnových a finančních institucí (OMFIF), které oslovilo 75 centrálních bank s celkovými rezervami v hodnotě pěti bilionů dolarů. Výsledky ukazují, že současná doba může být přelomová nejen pro americký dolar, ale i pro budoucnost globálních měnových systémů.

Průzkum, provedený mezi březnem a květnem, zachycuje reakci správců rezerv na politické kroky, které způsobily zneklidnění trhů. Konkrétně se jedná o cla, která americký prezident Donald Trump uvalil v dubnu na Den osvobození, a která vedla k poklesu dolaru i amerických státních dluhopisů. V tomto kontextu nepřekvapí, že jedna ze tří centrálních bank plánuje zvýšit své zlaté rezervy, což je nejvyšší podíl za posledních pět let.

Zlato se tak opět stává preferovaným aktivem. Podle OMFIF plánuje 40 % centrálních bank zvýšit své zlaté rezervy během příštího desetiletí. Drahý kov je považován za bezpečné útočiště v dobách nejistoty, a s ohledem na aktuální geopolitickou situaci se očekává, že jeho obliba dále poroste. OMFIF komentuje tuto tendenci jako „zdvojnásobení“ zájmu o zlato po několika letech rekordních nákupů.

Změny se ale netýkají jen zlata. Největší propad popularity zaznamenal americký dolar, který loni dominoval preferencím centrálních bank, ale letos klesl až na sedmé místo. Hlavním důvodem je vnímání politické situace v USA, kterou 70 % respondentů považuje za důvod k omezení investic do dolaru – to je dvojnásobek oproti předchozímu roku.

Zatímco dolar ztrácí, euro a jüan získávají na významu. V příštích 12 až 24 měsících plánuje čistých 16 % centrálních bank zvýšit své rezervy v eurech, což je výrazný nárůst oproti 7 % před rokem. Jüan následuje s menším, ale rostoucím podílem – OMFIF předpovídá, že se jeho zastoupení v globálních rezervách může do deseti let ztrojnásobit a dosáhnout 6 %.

Podle tří nezávislých zdrojů, které mají přímý kontakt se správci rezerv, má euro šanci získat zpět podíl, který ztratilo během dluhové krize eurozóny v roce 2011. V současnosti tvoří podíl eura na globálních rezervách přibližně 20 %, ale podle odhadů by se mohl vrátit k úrovni kolem 25 %. To by bylo významné nejen z finančního hlediska, ale i jako signál o oživení důvěry v evropský projekt.

Zásadní posun zaznamenal i způsob, jakým správci rezerv přemýšlejí o americkém dolaru. Max Castelli z UBS Asset Management prozradil, že po dubnových událostech dostal opakované dotazy, zda je bezpečný status dolaru ohrožen – přičemž poznamenal, že taková otázka nebyla vznesena ani po velké finanční krizi v roce 2008. Podle průzkumu OMFIF se očekává, že podíl dolaru na globálních rezervách klesne z dnešních 58 % na 52 % v roce 2035. Dolar sice zůstane dominantní, ale jeho pozice bude postupně oslabovat.

Významné naděje se vkládají do eura. Kenneth Rogoff z Harvardu upozornil, že podíl eura s největší pravděpodobností poroste, a to ne kvůli lepšímu obrazu Evropy, ale kvůli oslabené důvěře v americký dolar. Pokud by Evropa dokázala zvýšit objem dluhopisů a zefektivnit své kapitálové trhy, mohla by získat větší podíl na rezervách rychleji. Tento názor sdílejí i další odborníci, podle nichž má euro potenciál stát se první reálnou alternativou k dolaru.

Christine Lagardeová, předsedkyně Evropské centrální banky, proto opakovaně vyzývá k přijetí konkrétních kroků pro posílení pozice eura. Podle Bernarda Altschulera z HSBC je euro „v současnosti jedinou skutečně alternativní měnou“, která může ovlivnit strukturu světových rezerv. Pokud se podaří vyřešit strukturální problémy, považuje 25% podíl na rezervách za dosažitelný v horizontu 2–3 let.

Síla Evropy spočívá mimo jiné v jejím obchodním rozsahu. Evropská unie je největším světovým obchodním blokem a její ekonomika překonává ostatní konkurenty dolaru. Oproti tomu čínský jüan, navzdory rostoucí roli, trpí omezujícími kapitálovými kontrolami. Přesto však roste zájem i o tuto měnu – především z dlouhodobé perspektivy.

Změna v postoji centrálních bank je také reakcí na širší posun ve světové politice. EU se například snaží zvýšit výdaje na obranu a oživit snahy o hlubší integraci kapitálových trhů, včetně emisí společných dluhopisů. Německo, jako klíčová ekonomika EU, v tomto směru zintenzivnilo své úsilí. Výsledkem je posilování pozice eura nejen na úrovni vlád, ale i mezi veřejnými investičními fondy a penzijními fondy.

Závěrem lze říci, že globální měnový systém vstupuje do fáze postupné diverzifikace. Zlato, euro i jüan se dostávají do popředí zájmu, zatímco dolar čelí bezprecedentnímu tlaku. Přestože zůstane hlavní rezervní měnou, jeho výsadní postavení už není samozřejmostí. Měnící se realita globálních financí ukazuje, že doba jednostranné dolarové dominance se může pomalu chýlit ke konci.