Tento krok by měl vstoupit v platnost již 1. srpna a je prezentován jako samostatné opatření, nezávislé na dříve zavedených odvětvových daních. Největší obavy vyvolává nová hrozba v sektoru automobilového průmyslu, který tvoří významnou část exportu EU do USA.

Evropští lídři v reakci na dopisy prozatím ustoupili od plánovaného zavedení odvetných cel na americké zboží, která měla vstoupit v platnost začátkem týdne. EU totiž stále doufá, že s americkou stranou dosáhne obchodní dohody do konce července. Situace kolem cel však zůstává křehká a potenciálně výbušná – zvláště s ohledem na velikost a důležitost automobilového obchodu mezi oběma regiony.

Automobilky jako hlavní terč obchodního napětí

Jedním z největších dovozů EU do USA jsou právě automobily a automobilové díly. Už v dubnu americká vláda zavedla 25% clo na dovážená lehká vozidla, na které v květnu navázalo další clo na mnohé díly automobilů. Z pohledu americké administrativy jde o snahu o vyrovnání podmínek – Trump dlouhodobě kritizuje 10% evropské clo na vozidla z USA, zatímco americké clo bylo do nedávna pouze 2,5 %.

Současné 25% clo na dovážené osobní vozy tak odpovídá výši amerického cla na nákladní automobily a SUV, známého jako tzv. chicken tax, které platí již více než šest dekád. Tento historický precedens slouží jako opora pro současnou agresivní obchodní politiku Spojených států vůči evropským výrobcům. Napětí však zdaleka není jednostranné – evropští výrobci už dlouho reagují na možné obchodní bariéry lokalizací výroby. Například Volkswagen vyrábí své SUV ID.4 přímo v Tennessee, což mu pomáhá vyhnout se novým tarifům a zvyšuje jeho konkurenceschopnost na americkém trhu.

Americký trh zůstává pro evropské automobilky zásadní

Podle údajů společnosti FactSet tvoří trh USA 18 % tržeb Volkswagenu, 24 % tržeb Mercedes-Benz Group a 19 % tržeb BMW. Tyto podíly potvrzují, jak důležité je americké odbytiště pro největší automobilové hráče Evropy. Jakékoliv výraznější omezení přístupu na tento trh by tak pro tyto společnosti znamenalo zásadní ohrožení příjmů a zisku.

Zatímco evropští výrobci silně spoléhají na USA, pro americké automobilky má evropský trh menší význam. Výjimkou je Stellantis (STLA) – koncern vzniklý sloučením Fiat Chrysler a PSA Group, který má sídlo v Nizozemsku a získává 10 % tržeb z Francie, 7 % z Itálie a 5 % z Německa. Oproti tomu Ford (F) a General Motors (GM) mají v EU zanedbatelné příjmy – každá společnost zde generuje pouze kolem 1 % tržeb. GM se navíc z evropského trhu stáhlo už v roce 2017, kdy prodalo značky Opel a Vauxhall, zatímco Ford se snaží o restrukturalizaci a nedávno propustil tisíce zaměstnanců.

EU se proto ve svých odvetných krocích zaměřuje jinam. Místo cílení na Ford nebo GM se hovoří například o Harley-Davidson (HOG), přestože ani tento ikonický americký výrobce motocyklů nemá v Evropě významný obchodní podíl.

Reakce akciových trhů se liší podle regionů a firem

V prostředí rostoucího geopolitického napětí reagují i akciové trhy. Index S&P 500 letos posílil o přibližně 6 %, ale situace jednotlivých firem se výrazně liší. Ford zaznamenal růst o 19 %, zatímco General Motors poklesl o 1 %. Výrazný propad pak zasáhl Stellantis, jehož akcie klesly o 24 %. Harley-Davidson ztratil 19 %, což může být částečně spojeno právě s obavami z možných evropských cel.

Na straně evropských výrobců je vývoj méně jednoznačný. Akcie BMW letos posílily o 6 %, Volkswagen přidal 4 %, zatímco Mercedes-Benz oslabil o 3 %. Tyto rozdíly odrážejí nejen obchodní závislost na USA, ale i reakce investorů na různé strategie jednotlivých automobilek – včetně přesunu výroby a změn v produktových portfoliích.

Zatímco někteří evropští výrobci investují do amerických závodů, aby snížili dopad cel, jiní vyčkávají na vývoj jednání. Jedno je ale jisté: nové americké obchodní bariéry by mohly zásadně změnit globální rozložení sil v automobilovém průmyslu, a to nejen z hlediska výroby, ale i dlouhodobé strategické orientace firem.

Evropské automobilky tak čelí zásadní výzvě – jak se přizpůsobit měnícím se podmínkám na svém klíčovém vývozním trhu a zároveň si zachovat konkurenceschopnost. Odpovědi na tyto otázky bude nutné hledat rychle, protože čas do plánovaného zavedení nových cel se krátí.