Prezident Donald Trump tímto tlakem přiměl farmaceutické giganty k oznámení miliardových investic do domácí výroby. Na první pohled jde o vítězství americké průmyslové politiky. AstraZeneca (AZN), Johnson & Johnson (JNJ) nebo Eli Lilly (LLY) plánují v příštích letech nalít do amerických výrobních kapacit desítky miliard dolarů. Jenže i přes tyto ohromující částky zůstává otázka, zda cla skutečně povedou k nižším cenám pro pacienty nebo k větší nezávislosti na zahraničních dodavatelích.

Investice jsou skutečné, ale často jen přeznačené

Trumpova administrativa ráda označuje investiční oznámení farmaceutických firem za přímý výsledek své celní politiky. Například AstraZeneca plánuje investovat 50 miliard dolarů, zatímco Johnson & Johnson oznámila podobnou částku – 55 miliard. Eli Lilly pak přislíbila výstavbu čtyř závodů za 27 miliard. Podle analytiků celková suma plánovaných investic přesahuje 250 miliard dolarů.

Zní to působivě, ale řada těchto investic byla ve skutečnosti plánována dávno před Trumpovými výhrůžkami. Některé závody byly oznámeny už za předchozí administrativy, a firmy nyní jen přebalují staré plány do nové politické rétoriky. Analytici upozorňují, že jde o strategii, jak si zachovat dobré vztahy s prezidentem. Farmaceutické společnosti tak hrají na dvě strany – veřejně podporují politiku cel, ale v zákulisí usilují o výjimky a flexibilitu.

Generické léky zůstávají závislé na zahraničí

Zatímco výrobci značkových léků mají dostatečné marže a mohou si investice dovolit, výrobci generik jsou v úplně jiné situaci. Jejich marže jsou nízké, konkurence ostrá a ceny určují pojišťovny a distributoři. Většina generických léků – zejména tablet a tobolek – se proto stále vyrábí v Indii a dalších zemích s nízkými náklady. Výjimkou jsou pouze některé sterilní injekce nebo kontrolované látky.

Někteří výrobci generik, jako například Hikma Pharmaceuticals nebo Amphastar, sice oznámili investice do rozšíření kapacit v USA, ale jde spíše o výjimky než o trend. Většina firem zůstává opatrná. Pokud by opravdu došlo na cla ve výši 200 %, jak Trump naznačil, mohlo by to dokonce vést k odchodu některých výrobců z trhu, což by zhoršilo už tak napjatou situaci s nedostatkem léků v amerických nemocnicích.

Náklady zůstanou vysoké a spotřebitel zaplatí

Jedním z hlavních cílů Trumpovy politiky je snížit ceny léků pro americké pacienty. Realita je však složitější. Výroba v USA je dražší – od nákladů na pracovní sílu po regulační požadavky. Kromě toho jsou ceny léků v USA formovány složitým systémem, ve kterém hrají roli pojišťovny, výrobci, distributoři i tzv. PBM (pharmacy benefit managers). Výrobce může sice vyrábět doma, ale konečnou cenu určuje celý řetězec.

Podle odborníků je pravděpodobné, že část vyšších nákladů výrobci přenesou na spotřebitele, ať už formou vyšších cen v lékárně, nebo dražšího pojištění. Pokud by mělo dojít ke skutečnému rozšíření domácí výroby generických léků, bude to vyžadovat cílené pobídky ze strany státu – pouhá cla nestačí.

Celkově tak Trumpova celní politika sice motivuje investice, ale její účinnost zůstává sporná. Cla zatím nejsou uplatňována, výsledky analýzy dopadů na národní bezpečnost se odkládají a trh žije v nejistotě. To ztěžuje firmám plánování a zvyšuje riziko, že investice skončí jen na papíře.

Co bude dál: Nejistoty, které mohou rozhodnout

Přestože administrativa prezidenta Trumpa nadále tlačí na rozšíření domácí výroby, zůstává otevřenou otázkou, zda se podaří vytvořit dostatečně atraktivní prostředí pro dlouhodobé investice. Firmy se obávají nejen nejistého regulatorního vývoje, ale také toho, že jakákoli změna v politickém vedení po volbách může celou strategii zvrátit. Výrobní cykly v tomto odvětví jsou dlouhé a stavba nového závodu často trvá 3 až 5 let. Bez jistoty, že se pravidla nezmění, zůstává mnoho investic pouze v přípravné fázi.

Další překážkou je nedostatek kvalifikované pracovní síly. Výroba léků, zejména sterilních nebo biotechnologických, vyžaduje zkušené odborníky a přísnou kontrolu kvality. Pokud se firmy rozhodnou přesunout výrobu do USA, budou muset zároveň investovat i do školení a vývoje pracovních sil. To opět prodlužuje časový horizont návratnosti investice a zvyšuje náklady.

Vedle toho nelze přehlédnout geopolitická rizika. Čína a Indie, dvě klíčové země ve výrobním řetězci léků, mohou v reakci na americká cla omezit vývoz nebo zpřísnit podmínky. Jakákoli narušení v dodavatelském řetězci mohou způsobit výpadky nebo skokové zdražení surovin, což ještě více zatíží konečné spotřebitele.

Z pohledu pacientů tak zůstává výsledek zatím velmi nejistý. Národní bezpečnost může být politickým argumentem pro přesun výroby zpět do USA, ale bez jasné strategie a stabilního rámce se může stát, že spotřebitelé zaplatí více – a bez záruky, že se dodávky zlepší nebo zlevní. Cla samotná nestačí. Potřebná je dlouhodobá vize, která propojí investice, pobídky a reformu celého systému.