Co hrozí Evropě s přísnějšími sankcemi na ruskou ropu?

Nevztahují se na ruskou ropu již evropské sankce?

Ano, ale ty se vztahují na nerafinovanou ropu, která podléhá evropským zákazům a cenovému limitu 60 dolarů za barel uvalenému na subjekty, které stále nakupují z Ruska. Nové sankce se budou týkat ruských rafinovaných paliv dovážených po moři. Země je také významným vývozcem nafty – kterou lze použít k výrobě benzinu a plastů – a topného oleje, který se často spotřebovává při výrobě energie a v lodní dopravě. Dodává také tryskové palivo, vakuový plynový olej a další ropné produkty. Celkově se Rusko v roce 2022 podílelo 9,3 % na celosvětovém objemu nákladu ropných produktů, což je asi o 0,5 procentního bodu více než jeho podíl na trhu se surovou ropou, takže tyto nejnovější sankce EU jsou stejně významné.

Jak bude cenový strop fungovat?

Stejným způsobem jako strop na ropu, který zavedly země včetně skupiny sedmi států a EU. Každý, kdo bude za produkty dodávané z Ruska platit více, než je limit, nebude moci získat pojištění a financování od klíčových zúčastněných zemí. To je velký problém vzhledem k tomu, že více než 95 % světových zaoceánských tankerů je pojištěno prostřednictvím Londýna. Jde o to, že i když kupující v Africe a jinde budou ochotni kupovat ruskou naftu nad limitovanou cenu, většina světových tankerů ji nebude moci přepravovat. Ceny ropných produktů se liší a G7 usiluje o dva cenové stropy, přičemž o jejich výši se teprve rozhodne. Je možné, že část ruského paliva bude dodávána za neomezené ceny prostřednictvím „stínové“ flotily tankerů, která není závislá na západních službách.

Jakým způsobem nahradí odběratelé z EU ruské palivo?

Jedním z jejich nejsložitějších úkolů bude nahradit produkty typu nafty, které pohánějí osobní a nákladní automobily, zemědělské stroje, lodě, výrobní a stavební zařízení. V roce 2022 bylo z ruských přístavů do bloku dodáno přibližně 220 milionů barelů – což by stačilo na naplnění asi 14 000 plaveckých bazénů olympijské velikosti. Dodavatelé na Blízkém východě, kde se rozbíhají nové rafinerie, jsou zřejmou alternativou. Tuto mezeru by mohly pomoci zaplnit také Indie a USA.

Bude to stačit?

Částečně to závisí na tom, zda firmy v Číně využijí zvýšených vývozních kvót, aby na světovém trhu zpřístupnily více ropných produktů. Tím by se měly uvolnit další barely pro dodávky do EU. Vyšší kvóta nemusí nutně znamenat, že se uskuteční všechny možné vývozy, zejména s ohledem na opětovné otevření čínské ekonomiky poté, co Peking upustil od přísné politiky Zero-COVID. Je také otázkou, zda Rusko bude pokračovat ve vývozu nafty. Pokud ano, dojde v podstatě k přeuspořádání globálních obchodních toků. Na světě by bylo stále stejné množství ruského paliva, jen by se dodávalo na jiná místa. Pokud však Rusko nenajde dostatek odběratelů a bude nakonec nuceno snížit produkci, mohlo by to vyčerpat celosvětovou dostupnost. Situaci dále komplikují stávky ve francouzském ropném sektoru vzhledem k možnosti narušení provozu rafinerií, které by mohlo snížit vlastní produkci EU.

Jaký je ideální výsledek pro EU?

Vedoucí představitelé EU doufají, že nové sankce udělají díru do ruských financí, aniž by způsobily šok v dodávkách energie, který by narušil klíčová průmyslová odvětví a ztížil vládám dostat pod kontrolu inflaci. Pokud by byl cenový strop příliš nízký, ruské firmy by mohly odmítnout prodávat nebo by se více snažily najít způsoby, jak jej obejít. Pokud bude příliš vysoký, budou pouze trpět nepříjemnostmi, které jim způsobí nutnost najít nové odběratele. Mezi potenciální náhradní odběratele ruských paliv patří Turecko a země v Africe a Latinské Americe.

Mohou nastat nezamýšlené důsledky?

Některé státy mohou mít nečekané zisky, pokud budou v podstatě nakupovat ruskou naftu za omezené ceny, aby pokryly své domácí potřeby, a prodávat palivo z vlastních rafinerií odběratelům v EU za mnohem vyšší cenu. Máloco také brání kupujícím mimo EU, jako je Indie, aby nakupovali ruskou ropu, zpracovávali ji ve vlastních rafineriích na pohonné hmoty a pak tyto barely legálně prodávali kupujícím v EU. Obchodníci, kteří jsou ochotni zcela porušit pravidla, mohou ruské palivo dopravit do jedné země, smíchat ho s jiným palivem (nebo ho jen přeznačit) a poslat do EU. Prokázat skutečný původ takového nákladu může být velmi obtížné.

Od 5. února se Evropská unie připojí k Velké Británii a USA a zakáže námořní dovoz ruské nafty a dalších ropných produktů. Toto opatření spolu s cenovým stropem na vývoz ruských pohonných hmot má Moskvě udělat značnou díru v jejích energetických příjmech. Odvrácená strana: Pokud evropští odběratelé nebudou schopni najít alternativní dodávky, sankce způsobí nové náklady v odvětvích závislých na naftě, jako je zemědělství a silniční doprava, a ztíží vládám omezování inflace.Nevztahují se na ruskou ropu již evropské sankce?Ano, ale ty se vztahují na nerafinovanou ropu, která podléhá evropským zákazům a cenovému limitu 60 dolarů za barel uvalenému na subjekty, které stále nakupují z Ruska. Nové sankce se budou týkat ruských rafinovaných paliv dovážených po moři. Země je také významným vývozcem nafty – kterou lze použít k výrobě benzinu a plastů – a topného oleje, který se často spotřebovává při výrobě energie a v lodní dopravě. Dodává také tryskové palivo, vakuový plynový olej a další ropné produkty. Celkově se Rusko v roce 2022 podílelo 9,3 % na celosvětovém objemu nákladu ropných produktů, což je asi o 0,5 procentního bodu více než jeho podíl na trhu se surovou ropou, takže tyto nejnovější sankce EU jsou stejně významné.Jak bude cenový strop fungovat?Stejným způsobem jako strop na ropu, který zavedly země včetně skupiny sedmi států a EU. Každý, kdo bude za produkty dodávané z Ruska platit více, než je limit, nebude moci získat pojištění a financování od klíčových zúčastněných zemí. To je velký problém vzhledem k tomu, že více než 95 % světových zaoceánských tankerů je pojištěno prostřednictvím Londýna. Jde o to, že i když kupující v Africe a jinde budou ochotni kupovat ruskou naftu nad limitovanou cenu, většina světových tankerů ji nebude moci přepravovat. Ceny ropných produktů se liší a G7 usiluje o dva cenové stropy, přičemž o jejich výši se teprve rozhodne. Je možné, že část ruského paliva bude dodávána za neomezené ceny prostřednictvím „stínové“ flotily tankerů, která není závislá na západních službách.Jakým způsobem nahradí odběratelé z EU ruské palivo?Jedním z jejich nejsložitějších úkolů bude nahradit produkty typu nafty, které pohánějí osobní a nákladní automobily, zemědělské stroje, lodě, výrobní a stavební zařízení. V roce 2022 bylo z ruských přístavů do bloku dodáno přibližně 220 milionů barelů – což by stačilo na naplnění asi 14 000 plaveckých bazénů olympijské velikosti. Dodavatelé na Blízkém východě, kde se rozbíhají nové rafinerie, jsou zřejmou alternativou. Tuto mezeru by mohly pomoci zaplnit také Indie a USA.Bude to stačit?Částečně to závisí na tom, zda firmy v Číně využijí zvýšených vývozních kvót, aby na světovém trhu zpřístupnily více ropných produktů. Tím by se měly uvolnit další barely pro dodávky do EU. Vyšší kvóta nemusí nutně znamenat, že se uskuteční všechny možné vývozy, zejména s ohledem na opětovné otevření čínské ekonomiky poté, co Peking upustil od přísné politiky Zero-COVID. Je také otázkou, zda Rusko bude pokračovat ve vývozu nafty. Pokud ano, dojde v podstatě k přeuspořádání globálních obchodních toků. Na světě by bylo stále stejné množství ruského paliva, jen by se dodávalo na jiná místa. Pokud však Rusko nenajde dostatek odběratelů a bude nakonec nuceno snížit produkci, mohlo by to vyčerpat celosvětovou dostupnost. Situaci dále komplikují stávky ve francouzském ropném sektoru vzhledem k možnosti narušení provozu rafinerií, které by mohlo snížit vlastní produkci EU.Jaký je ideální výsledek pro EU?Vedoucí představitelé EU doufají, že nové sankce udělají díru do ruských financí, aniž by způsobily šok v dodávkách energie, který by narušil klíčová průmyslová odvětví a ztížil vládám dostat pod kontrolu inflaci. Pokud by byl cenový strop příliš nízký, ruské firmy by mohly odmítnout prodávat nebo by se více snažily najít způsoby, jak jej obejít. Pokud bude příliš vysoký, budou pouze trpět nepříjemnostmi, které jim způsobí nutnost najít nové odběratele. Mezi potenciální náhradní odběratele ruských paliv patří Turecko a země v Africe a Latinské Americe.Mohou nastat nezamýšlené důsledky?Některé státy mohou mít nečekané zisky, pokud budou v podstatě nakupovat ruskou naftu za omezené ceny, aby pokryly své domácí potřeby, a prodávat palivo z vlastních rafinerií odběratelům v EU za mnohem vyšší cenu. Máloco také brání kupujícím mimo EU, jako je Indie, aby nakupovali ruskou ropu, zpracovávali ji ve vlastních rafineriích na pohonné hmoty a pak tyto barely legálně prodávali kupujícím v EU. Obchodníci, kteří jsou ochotni zcela porušit pravidla, mohou ruské palivo dopravit do jedné země, smíchat ho s jiným palivem a poslat do EU. Prokázat skutečný původ takového nákladu může být velmi obtížné.