Horší než plast? Problém toxického odpadu, o kterém nikdo nemluví

Elektronický odpad – neboli e-odpad – je pravděpodobně horší než plast, ročně produkuje tuny toxického odpadu a způsobuje nevratné škody na životním prostředí. Na konci roku 2022 se předpokládalo, že na celém světě bude vyvezeno až 2,13 miliardy počítačů, tabletů a mobilních telefonů. Elektronická zařízení vyrábíme alarmující rychlostí, aniž bychom mysleli na jejich následný život. Řešení tohoto problému nespočívá v jednom přesně určeném opatření: Musíme přehodnotit způsob navrhování výrobků, inovace infrastruktury a výrobních systémů a vzdělávání široké veřejnosti v této oblasti. Technologičtí giganti, spotřebitelé a vládní orgány na celém světě nesou určitou odpovědnost a musí být pohnáni k zodpovědnosti.

ZVÝŠIT VZDĚLÁNÍ

Bez náležitého zásahu se elektronický odpad nekontrolovatelně rozšíří. Za posledních osm let bylo na světě vyprodukováno odhadem 420,3 milionu tun elektronického odpadu (což odpovídá hmotnosti přibližně 400 Boeingů 757). Předpokládá se, že do roku 2050 se toto množství zdvojnásobí.

To jsou alarmující statistiky. Problém dále zhoršuje nedostatečná informovanost spotřebitelů o všem, od životního cyklu elektronického zboží až po škody způsobené životnímu prostředí. Část řešení možná spočívá v řešení chování: spotřebitelé by například mohli být povzbuzováni k tomu, aby si svá zařízení ponechávali déle, aby investovali do výrobků, které jsou udržitelnější a snadněji se recyklují, nebo aby pochopili, kde elektronický odpad nakonec skončí, jakmile je vyřazen.

Je nezbytné přesně určit, kdo je za tuto osvětu zodpovědný. Recyklace vzrostla v povědomí veřejnosti, protože vládní politiky se staly snáze pochopitelnými, a tedy i přijatelnými. Stejně tak je brzy následovaly i značky, které reagovaly na poptávku spotřebitelů po recyklovatelnějších výrobcích a materiálech. Mnohé se totiž lze naučit ze stávajících procesů recyklace plastů a lepenky. Společně by značky, výrobci a tvůrci politik mohli spolupracovat na vytvoření proveditelného plánu pro recyklaci elektronického odpadu.

Elektronický průmysl by měl při prosazování změn vycházet ze stávajících iniciativ, jako je Race to Zero. Maloobchodní prodejci, které založily společnosti Best Buy, H&M Group, Ikea, Kingfisher a Walmart, jsou vyzýváni, aby si stanovili vědecky podložené klimatické cíle a realizovatelné plány na snížení emisí. Kampaň nabírá na síle a od svého spuštění získala přísliby od milionů evropských maloobchodníků. Je to názorná ukázka toho, jak se značky mohou spojit, aby iniciovaly rozhovory o postupech ve svém odvětví a hnaly se k odpovědnosti. Technologičtí giganti by mohli na základě tohoto rámce modelovat své vlastní iniciativy a spojit hlavní hráče ve svém odvětví, aby se zavázali k podobnému snížení množství elektronického odpadu nebo usnadnili vytváření výrobků vhodných pro oběhové hospodářství.

Chcete využít této příležitosti?

ZLEPŠIT NÁVRHY

Spotřebitelé od své elektroniky neustále vyžadují více – každá další verze musí být menší, lehčí, rychlejší, efektivnější a estetičtější než dříve. Tyto zkratky často ztěžují recyklaci zařízení na konci jejich životnosti. Elektronické zboží se pro dosažení určitého vzhledu skládá z několika materiálů – stříbra, platiny a palladia – které jsou slepeny dohromady, což téměř znemožňuje jejich demontáž a zpracování do příslušných recyklačních toků. Spíše jsou určeny k hnití na skládkách.

Modulární elektronika je udržitelným vzorem, který je třeba následovat. Například Fairphone a Shiftphone jsou navrženy s ohledem na čistší uhlíkovou stopu; konečným cílem je, aby se tato zařízení dala zcela recyklovat. Přesto se tento inovativní koncept příliš neujal, protože technologie modulární elektroniky přináší výrazně horší uživatelský zážitek. Když vedle sebe porovnáme Apple iPhone 13 a Fairphone 4, první z nich má o 12,47 % vyšší hustotu pixelů, 2,03× rychlejší stahování a je o 51 g lehčí než jeho relativně neohrabaný protějšek. Spotřebitelé většinou nechtějí dělat kompromisy mezi obsahem a formou kvůli udržitelnosti. V současné době je náročné vytvořit plně recyklovatelný telefon nebo elektronické zařízení, které by se vyrovnalo dokonalosti a žádanosti předních výrobců elektroniky na trhu.

Vlády musí zavést politiky, které poskytnou více finančních prostředků organizacím a společnostem pracujícím na udržitelných návrzích, které splní očekávání spotřebitelů a vyřeší problém elektronického odpadu. Do jisté míry se tak již děje. Vláda Spojeného království nabídla investovat až 1 milion liber do inovačních projektů, které zohledňují udržitelnost celého výrobního ekosystému. To je samozřejmě neuvěřitelně skromná částka, ale je to začátek. Ve Spojených státech Bidenova administrativa oznámila financování nových programů a iniciativ v oblasti recyklace, opětovného použití a prevence vzniku odpadu ve výši 375 milionů dolarů.

MODERNIZACE INFRASTRUKTURY

Aby bylo možné recyklaci elektronického odpadu motivovat, je třeba zavést nové technologie a metody, které ji usnadní, a tím ji učiní atraktivnější jak pro spotřebitele, tak pro výrobce technologií. Zajímavý model představují obaly po spotřebiteli: například iniciativa HolyGrail 2.0, která využívá digitální vodoznaky ke zvýšení přesnosti třídění odpadu ve velkém měřítku. Za předpokladu, že elektronické zboží je stále častěji konstruováno z monomateriálů, mohl by podobný systém třídění elektronického zboží radikálně optimalizovat jinak těžkopádný proces recyklace.

Ještě před zavedením těchto technologií je však třeba zlepšit místní infrastrukturu, aby spotřebitelé mohli elektronické zboží snadno recyklovat, a ne ho hromadit nebo nebezpečně vyhazovat. Tento problém by mohla potenciálně vyřešit finanční motivace recyklačních zařízení ke sběru nepoužívaných elektrických zařízení. V současné době je v USA na spotřebiteli, aby si prostřednictvím Agentury pro ochranu životního prostředí našel místní zařízení pro recyklaci elektronického odpadu. Zjednodušení tohoto procesu by sice bylo užitečné, ale mohlo by znamenat zvýšení množství elektronického zboží a materiálů, které se dostanou do oběhového hospodářství.

Podpora životaschopných a nezávadných způsobů recyklace elektronického odpadu má zásadní význam pro snížení velkého množství plýtvání cennými materiály. V této oblasti již existují začínající podniky, které v tomto směru dělají pokroky. Například společnost BlueOak vyvíjí po celých Spojených státech distribuované minirafinerie, které z elektronického odpadu získávají vzácné minerály a prvky vzácných zemin pomocí ekologicky udržitelných metod. Dalším začínajícím podnikem, který se prosazuje, je Redwood. Společnost lokalizuje globální dodavatelský řetězec baterií tím, že vyrábí anodové a katodové komponenty (klíčové minerály v bateriích) v USA, a to z co největšího množství recyklovaných baterií.

VÍCE NEŽ JEN RECYKLACE

Recyklace je poslední smyčkou oběhového hospodářství, ale měli bychom si uvědomit, že je pouze jednou částí řešení, protože v první řadě plně neodstraňuje škody způsobené výrobou. Designéři musí přijít na to, jak vytvářet výrobky, které jsou krásné a zároveň vydrží mnohem déle. Tam, kde to není možné, musí technologické společnosti zajistit, aby recyklovatelnost byla pro zařízení zásadní.

Když to vezmeme kolem a kolem, jedná se o scénář typu „slepice nebo vejce“. Kdo začne s přebíráním odpovědnosti za elektronický odpad? Domnívám se, že inženýři a designéři by se měli zaměřit na vytváření produktů, které jsou připraveny na oběhové hospodářství, a nečekat, až jim legislativa a dodržování předpisů nařídí změnu. Společnosti mají odpovědnost za to, aby usnadnily životaschopnější opětovné použití výrobků a uvolnily funkční součásti a cenné materiály tak, aby i nadále poskytovaly ekonomickou hodnotu v oběhovém hospodářství.

Přesto se z něj mezitím stal ekologický padouch. Znečišťuje naši planetu, ohrožuje náš potravinový řetězec a ohrožuje zdraví celosvětového společenství. Spotřebitelé si uvědomili neduhy plastů a začali se snažit omezit jejich dopad. Existuje však ještě jeden, mnohem zhoubnější druh odpadu vyrobeného člověkem, který téměř nepozorovaně škodí naší planetě.Elektronický odpad – neboli e-odpad – je pravděpodobně horší než plast, ročně produkuje tuny toxického odpadu a způsobuje nevratné škody na životním prostředí. Na konci roku 2022 se předpokládalo, že na celém světě bude vyvezeno až 2,13 miliardy počítačů, tabletů a mobilních telefonů. Elektronická zařízení vyrábíme alarmující rychlostí, aniž bychom mysleli na jejich následný život. Řešení tohoto problému nespočívá v jednom přesně určeném opatření: Musíme přehodnotit způsob navrhování výrobků, inovace infrastruktury a výrobních systémů a vzdělávání široké veřejnosti v této oblasti. Technologičtí giganti, spotřebitelé a vládní orgány na celém světě nesou určitou odpovědnost a musí být pohnáni k zodpovědnosti.ZVÝŠIT VZDĚLÁNÍBez náležitého zásahu se elektronický odpad nekontrolovatelně rozšíří. Za posledních osm let bylo na světě vyprodukováno odhadem 420,3 milionu tun elektronického odpadu . Předpokládá se, že do roku 2050 se toto množství zdvojnásobí.To jsou alarmující statistiky. Problém dále zhoršuje nedostatečná informovanost spotřebitelů o všem, od životního cyklu elektronického zboží až po škody způsobené životnímu prostředí. Část řešení možná spočívá v řešení chování: spotřebitelé by například mohli být povzbuzováni k tomu, aby si svá zařízení ponechávali déle, aby investovali do výrobků, které jsou udržitelnější a snadněji se recyklují, nebo aby pochopili, kde elektronický odpad nakonec skončí, jakmile je vyřazen.Je nezbytné přesně určit, kdo je za tuto osvětu zodpovědný. Recyklace vzrostla v povědomí veřejnosti, protože vládní politiky se staly snáze pochopitelnými, a tedy i přijatelnými. Stejně tak je brzy následovaly i značky, které reagovaly na poptávku spotřebitelů po recyklovatelnějších výrobcích a materiálech. Mnohé se totiž lze naučit ze stávajících procesů recyklace plastů a lepenky. Společně by značky, výrobci a tvůrci politik mohli spolupracovat na vytvoření proveditelného plánu pro recyklaci elektronického odpadu.Elektronický průmysl by měl při prosazování změn vycházet ze stávajících iniciativ, jako je Race to Zero. Maloobchodní prodejci, které založily společnosti Best Buy, H&M Group, Ikea, Kingfisher a Walmart, jsou vyzýváni, aby si stanovili vědecky podložené klimatické cíle a realizovatelné plány na snížení emisí. Kampaň nabírá na síle a od svého spuštění získala přísliby od milionů evropských maloobchodníků. Je to názorná ukázka toho, jak se značky mohou spojit, aby iniciovaly rozhovory o postupech ve svém odvětví a hnaly se k odpovědnosti. Technologičtí giganti by mohli na základě tohoto rámce modelovat své vlastní iniciativy a spojit hlavní hráče ve svém odvětví, aby se zavázali k podobnému snížení množství elektronického odpadu nebo usnadnili vytváření výrobků vhodných pro oběhové hospodářství.Chcete využít této příležitosti?ZLEPŠIT NÁVRHYSpotřebitelé od své elektroniky neustále vyžadují více – každá další verze musí být menší, lehčí, rychlejší, efektivnější a estetičtější než dříve. Tyto zkratky často ztěžují recyklaci zařízení na konci jejich životnosti. Elektronické zboží se pro dosažení určitého vzhledu skládá z několika materiálů – stříbra, platiny a palladia – které jsou slepeny dohromady, což téměř znemožňuje jejich demontáž a zpracování do příslušných recyklačních toků. Spíše jsou určeny k hnití na skládkách.Modulární elektronika je udržitelným vzorem, který je třeba následovat. Například Fairphone a Shiftphone jsou navrženy s ohledem na čistší uhlíkovou stopu; konečným cílem je, aby se tato zařízení dala zcela recyklovat. Přesto se tento inovativní koncept příliš neujal, protože technologie modulární elektroniky přináší výrazně horší uživatelský zážitek. Když vedle sebe porovnáme Apple iPhone 13 a Fairphone 4, první z nich má o 12,47 % vyšší hustotu pixelů, 2,03× rychlejší stahování a je o 51 g lehčí než jeho relativně neohrabaný protějšek. Spotřebitelé většinou nechtějí dělat kompromisy mezi obsahem a formou kvůli udržitelnosti. V současné době je náročné vytvořit plně recyklovatelný telefon nebo elektronické zařízení, které by se vyrovnalo dokonalosti a žádanosti předních výrobců elektroniky na trhu.Vlády musí zavést politiky, které poskytnou více finančních prostředků organizacím a společnostem pracujícím na udržitelných návrzích, které splní očekávání spotřebitelů a vyřeší problém elektronického odpadu. Do jisté míry se tak již děje. Vláda Spojeného království nabídla investovat až 1 milion liber do inovačních projektů, které zohledňují udržitelnost celého výrobního ekosystému. To je samozřejmě neuvěřitelně skromná částka, ale je to začátek. Ve Spojených státech Bidenova administrativa oznámila financování nových programů a iniciativ v oblasti recyklace, opětovného použití a prevence vzniku odpadu ve výši 375 milionů dolarů.MODERNIZACE INFRASTRUKTURYAby bylo možné recyklaci elektronického odpadu motivovat, je třeba zavést nové technologie a metody, které ji usnadní, a tím ji učiní atraktivnější jak pro spotřebitele, tak pro výrobce technologií. Zajímavý model představují obaly po spotřebiteli: například iniciativa HolyGrail 2.0, která využívá digitální vodoznaky ke zvýšení přesnosti třídění odpadu ve velkém měřítku. Za předpokladu, že elektronické zboží je stále častěji konstruováno z monomateriálů, mohl by podobný systém třídění elektronického zboží radikálně optimalizovat jinak těžkopádný proces recyklace.Ještě před zavedením těchto technologií je však třeba zlepšit místní infrastrukturu, aby spotřebitelé mohli elektronické zboží snadno recyklovat, a ne ho hromadit nebo nebezpečně vyhazovat. Tento problém by mohla potenciálně vyřešit finanční motivace recyklačních zařízení ke sběru nepoužívaných elektrických zařízení. V současné době je v USA na spotřebiteli, aby si prostřednictvím Agentury pro ochranu životního prostředí našel místní zařízení pro recyklaci elektronického odpadu. Zjednodušení tohoto procesu by sice bylo užitečné, ale mohlo by znamenat zvýšení množství elektronického zboží a materiálů, které se dostanou do oběhového hospodářství.Podpora životaschopných a nezávadných způsobů recyklace elektronického odpadu má zásadní význam pro snížení velkého množství plýtvání cennými materiály. V této oblasti již existují začínající podniky, které v tomto směru dělají pokroky. Například společnost BlueOak vyvíjí po celých Spojených státech distribuované minirafinerie, které z elektronického odpadu získávají vzácné minerály a prvky vzácných zemin pomocí ekologicky udržitelných metod. Dalším začínajícím podnikem, který se prosazuje, je Redwood. Společnost lokalizuje globální dodavatelský řetězec baterií tím, že vyrábí anodové a katodové komponenty v USA, a to z co největšího množství recyklovaných baterií.VÍCE NEŽ JEN RECYKLACERecyklace je poslední smyčkou oběhového hospodářství, ale měli bychom si uvědomit, že je pouze jednou částí řešení, protože v první řadě plně neodstraňuje škody způsobené výrobou. Designéři musí přijít na to, jak vytvářet výrobky, které jsou krásné a zároveň vydrží mnohem déle. Tam, kde to není možné, musí technologické společnosti zajistit, aby recyklovatelnost byla pro zařízení zásadní.Když to vezmeme kolem a kolem, jedná se o scénář typu „slepice nebo vejce“. Kdo začne s přebíráním odpovědnosti za elektronický odpad? Domnívám se, že inženýři a designéři by se měli zaměřit na vytváření produktů, které jsou připraveny na oběhové hospodářství, a nečekat, až jim legislativa a dodržování předpisů nařídí změnu. Společnosti mají odpovědnost za to, aby usnadnily životaschopnější opětovné použití výrobků a uvolnily funkční součásti a cenné materiály tak, aby i nadále poskytovaly ekonomickou hodnotu v oběhovém hospodářství.