Když mlčíte, nemůžete dosáhnout změny. Mlčet znamená internalizovat své pocity. Mlčení vám také brání v budování smysluplných vztahů.Z fyzického a emocionálního hlediska a z hlediska produktivity může mlčení podkopat vaši schopnost dělat věci a dělat je dobře, říká Elaine Lin Heringová, autorka knihy Unlearning Silence: Jak mluvit, uvolnit talent a žít plnohodnotněji.„Je to ‚utrpení v tichu‘,“ říká. „Pocit, že nejsme schopni něco říct, udržuje náš nervový systém v chronické pohotovosti, k čemuž naše tělo nebylo stvořeno. Dochází k narušení imunitního systému nebo k nějakým hmatatelným dopadům na zdraví.“Mlčení vás také udržuje v izolaci. Internalizujete si zprávu, že problémem jste vy. „Pokud mlčíme, nemáme příležitost ke spojení,“ říká Hering. „Není příležitost ke korekci kurzu. Není příležitost, aby se dobré úmysly promítly do pozitivního dopadu. Dokud nebudeme řešit mlčení, nebudeme ve skutečnosti využívat výhod všech těch dalších prací a investic kolem našich dovedností.“PROČ MLČÍME ?Proč tedy mnozí z nás mají tendenci mlčet? Mlčení je technika kontroly, říká Hering.„Naučili jsme se to příliš brzy,“ říká. „Od doby, kdy jste seděli u stolu a někdo po vás střelil pohledem, který říkal: ‚To se nehodí‘ nebo ‚Tohle se tady nedělá‘. Chcete využít této příležitosti?V dospělosti se lze mlčení naučit i na pracovišti, často podvědomě. Například se můžete naučit nechat si své nápady pro sebe, pokud je nabídnete během porady a zůstanou neuznány. Dalším způsobem, jak se mlčení v práci cení, je, když váš šéf nebo šéf vašeho šéfa nikdy neprosazuje generálního ředitele.„Organizační psychologové tomu říkají ‚organizační ticho‘,“ říká Hering.ODNAUČIT SE MLČETPrvním krokem je pochopit, že mlčení je naučené chování. Pak můžete začít zpochybňovat své předpoklady a zjistit, které fungují jako normy, říká Hering. Zeptejte se sami sebe: „Jaké předpoklady mám o tom, kdy je v pořádku použít svůj hlas, nebo zda vůbec nějaký hlas mám?“. Zeptejte se také: „Jaké chování týkající se mluvení je zde povoleno nebo oceňováno?“.Jakmile upozorníte na domněnky, které řídily vaše jednání, zeptejte se sami sebe: „Jak dobře tyto domněnky odpovídají člověku, kterým chci být? Vedoucímu, kterým chci být? A týmu na pracovišti, který chci vytvořit?“„Co tím utvrzuji?“ ptá se Hering. „Jakým způsobem vlastně umlčuji sám sebe, což jsem si možná neuvědomil? Jaké požadavky bych mohl vznést na lidi kolem sebe, abych vybudoval spíše kulturu hlasu než mlčení? Pak se záměrně rozhodněte, jak postupovat dál.“JAK SE NAUČIT MLUVIT NAHLASMluvit nahlas vyžaduje odvahu, ale samotná odvaha nestačí. „Tradiční rady, jak mluvit, říkají: ‚Buďte odvážnější. Buďte sebevědomější,“ říká Hering. „Já tvrdím, že je to také otázka vypočítavosti. Má pro mě smysl promluvit? Stojí to za to? V tom je podle mě síla odnaučit se mlčet.“Hering říká, že to, zda to stojí za to, můžete zjistit tak, že si položíte tři otázky: Jaké jsou náklady na volbu hlasu? Jaké jsou výhody mlčení? Co má pro mě smysl?„Když se podíváme na náklady spojené s volbou hlasu, často přeceňujeme okamžité krátkodobé nepohodlí,“ říká. „Říkáme si: ‚Nelíbí se mi ten pocit trapnosti nebo potenciálního nepohodlí, proto nebudu vést rozhovor. Při této kalkulaci si ale neuvědomujeme, jaké jsou náklady, když ten rozhovor neuskutečním teď? Protože problémy obvykle samy od sebe nezmizí a časem se zhoršují.“Hering navrhuje, aby se místo zvažování pouze krátkodobých nákladů hledělo také na náklady dlouhodobé. Jsou chvíle, kdy má mlčení smysl, například když si chcete zachovat vlastní klid, energii, péči o sebe a přežití.„To vše je legitimní,“ říká. „Každý z nás má možnost se rozhodovat sám, protože jen my víme, co všechno v sobě nosíme.“Ať už se rozhodnete promluvit, nebo učiníte promyšlené rozhodnutí mlčet, pochopení a zpochybnění mlčení, kterému jste byli naučeni, je trvalý proces. Je to však proces, který si zaslouží pozornost. Poznáním svých nevědomých vzorců můžete učinit záměrné rozhodnutí o tom, jak se chcete projevovat v práci i doma.