Saúdská Arábie se nachází v nejisté fázi své dosud největší ekonomické transformace. Osm let poté, co korunní princ Mohammed bin Salmán představil Vizi 2030, svůj plán pro život po ropě, zpoždění a omezení v rámci této mnohamiliardové přestavby odhalují tlak na finance království. Přečtěte si více: 2030: Saúdský princ se potýká se škrty ve financování.Saúdská Arábie, jejíž rozpočet je již šest čtvrtletí v řadě deficitní, se stala největším emitentem mezinárodního dluhu na rozvíjejících se trzích. A její rozhodnutí snížit v roce 2023 těžbu ropy spolu s ostatními členy OPEC+ nedokázalo výrazně zvýšit příjmy z vývozu.Zde je pohled na klíčové stresové body. Příjmy země v Perském zálivu z prodeje ropy klesly zhruba o třetinu oproti roku 2022, kdy ropa Brent dosahovala v průměru téměř 100 USD za barel, a to díky ruské invazi na Ukrajinu. To zatěžuje celkovou ekonomickou stabilitu království, které nadále utrácí za obrovské projekty prince Mohameda, mezi něž patří vše od nového města Neom po turistická střediska, fotbalovou ligu a investice do umělé inteligence. „Vize čelí zkoušce realitou a dochází k úpravám,“ řekl Jean-Michel Saliba, ekonom Bank of America Corp. pro Blízký východ a severní Afriku. „Je to známka vyspělosti. Nemyslím si, že je to známka toho, že se vize ruší.“ Společnost Goldman Sachs Group Inc. zjistila, že skóre státního rizika Saúdské Arábie – měřítko, které zohledňuje finanční ukazatele a ukazatele správy a řízení – se v první polovině roku mezi rozvíjejícími se trhy zhoršilo nejvíce po Izraeli. K podobnému závěru dospěl i červnový žebříček společnosti Morgan Stanley, podle něhož království patří mezi „klíčové zaostávající země“. „Největší obavy mám z toho, že nárůst výdajů vede ke značným deficitům, které jsou spíše strukturální než dočasné nebo cyklické,“ řekl Justin Alexander, ředitel společnosti Khalij Economics a analytik poradenské společnosti GlobalSource Partners. Rostoucí zadlužení vystihuje změny v saúdských financích za posledních deset let. I když je podle mezinárodních standardů stále nízký, podíl vládního dluhu na výkonu ekonomiky vzrostl z 1,5 % v roce 2014 a podle Mezinárodního měnového fondu je na cestě k překročení 31 % ke konci desetiletí. Saúdská Arábie by mohla být na trhu dluhopisů a u ratingových společností více sledována, pokud by se tento poměr „zvyšoval rychleji, než se předpokládá“, uvedl Alexander. Vláda a další saúdské subjekty, včetně bank, fondu bohatství a ropného gigantu Aramco, letos zatím získaly dolarové a eurové dluhopisy v hodnotě přes 46 miliard dolarů. Podle údajů agentury Bloomberg to znamená, že Saúdská Arábie vytlačila Čínu z pozice nejplodnějšího emitenta dluhopisů z rozvojových zemí na mezinárodních trzích. „Fiskální deficity budou muset být i nadále financovány jak vnějšími emisemi eurobondů, tak domácími emisemi,“ uvedla Carla Slimová, ekonomka společnosti Standard Chartered Plc. Podle Jima Kranea, pracovníka Bakerova institutu pro veřejnou politiku při Riceově univerzitě v Houstonu, má vláda přesto možnost – jak již ukazuje – snížit nebo odložit investice do svých tzv. giga-projektů. „Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná organizovaná politická opozice, není příliš na škodu omezit nebo dokonce dramaticky otočit svůj desetiletý plán rozvoje,“ řekl Krane. Vnější finanční pozice země je pod tlakem, protože zvyšuje dovoz. Saldo běžného účtu – nejširší měřítko obchodu a investic – klesne v roce 2024 téměř na nulu a od příštího roku se přesune do deficitu, jak předpovídá MMF, poté co v roce 2022 bylo v přebytku ve výši 13 % HDP. Jedním z důsledků je podle společnosti Barclays Plc „bezprecedentní nárůst“ zahraničních závazků saúdských věřitelů vzhledem k jejich rostoucí roli při poskytování tvrdé měny, která pomáhá uspokojovat domácí finanční potřeby. Místní likvidita saúdských bank zůstává napjatá, měřeno úrokovými sazbami, které si navzájem účtují za úvěry. Tříměsíční saúdská mezibankovní nabídková sazba dosáhla v letošním roce v průměru rekordních více než 6 %. Podle MMF potřebuje saúdská vláda k vyrovnanému rozpočtu cenu ropy Brent téměř 100 dolarů za barel, což je asi o 15 dolarů více než současná úroveň. Agentura Bloomberg Economics odhaduje cenu pro dosažení rovnováhy na 109 dolarů za barel po zohlednění domácích výdajů veřejného investičního fondu – státního investičního fondu. Přímé zahraniční investice se mimo ropný a plynárenský sektor realizují pomalu, což korunnímu princi ztěžuje uskutečnění jeho ambicí. Vláda chce do roku 2030 přilákat 100 miliard dolarů přímých zahraničních investic ročně, což je zhruba třikrát větší objem, než jakého kdy dosáhla. Podle vládních údajů dosáhl příliv v prvním čtvrtletí přibližně 2,5 miliardy dolarů, což je jen zlomek letošního cíle. Podle Konference OSN o obchodu a rozvoji činily přímé zahraniční investice v roce 2023 pouhých 12,3 miliardy dolarů, což je o 60 % méně než v sousedních Spojených arabských emirátech, které jsou mnohem menší ekonomikou. Částečně z tohoto důvodu se růst mimo ropný sektor – klíčový ukazatel pro vládu – během prvního čtvrtletí zmírnil na nejpomalejší tempo od pandemie koronaviru. To byl jeden z důvodů, proč MMF nedávno snížil svou prognózu celkové hospodářské expanze Saúdské Arábie v letošním roce na 2,6 %. Na konci roku 2023 předpovídal 4 %. Úředníci očekávají, že fiskální výdaje v letošním roce dosáhnou přibližně 333 miliard dolarů. To by znamenalo pokles oproti roku 2023, což podtrhuje nově nabytou opatrnost vlády. I tak bude rozpočet království v červených číslech ještě několik let, což znamená, že domácí instituce jako PIF a Armaco zůstanou na háčku mnoha giga-projektů. Přes všechny neúspěchy a tlaky je korunní princ odhodlán dotáhnout své cíle do konce, i když budou mít jinou podobu. „Transformace je nyní institucionalizovaná,“ říká Karen Youngová, vedoucí výzkumná pracovnice Centra pro globální energetickou politiku Kolumbijské univerzity. „Širší proces diverzifikace je v plném proudu a nevidím velkou šanci na ústup.“