Klíčové body

Trumpova cla nejsou skutečně reciproční, vycházejí z nepřesného výpočtu
Metodika ignoruje reálné celní sazby, zaměřuje se na obchodní deficity
Ekonomové varují před rizikem globálních odvet a izolace USA
Cla mohou zhoršit vztahy a poškodit americkou ekonomiku i důvěryhodnost

Výpočty bez vazby na realitu celních sazeb

Zatímco pojem reciprocita naznačuje, že cla USA jsou odrazem těch, která jiné země uvalují na americké zboží, Trumpova administrativa použila jiný přístup. Cla byla stanovena podle vlastního výpočtu, který zohledňoval obchodní deficit USA se zemí vydělený jejím exportem do USA, krát jedna polovina. Výsledek takového výpočtu byl označen jako základ pro uvalení cel – a to zcela bez ohledu na skutečné celní sazby uplatňované danou zemí vůči Spojeným státům.

Jak upozorňuje Mike O’Rourke, hlavní marketingový stratég společnosti Jones Trading, administrativa se soustředila především na země s výraznými obchodními přebytky vůči USA, nikoliv na objektivní celní podmínky. Tento přístup je podle něj zjednodušený a zavádějící, protože do výsledné sazby nebyla nijak započítána samotná cla.

Ve skutečnosti se průměrné celní sazby, které země uplatňují podle doložky nejvyšších výhod (MFN), pohybují na výrazně nižší úrovni, než tvrdí administrativa. Tyto sazby byly dohodnuty mezi více než 160 členy Světové obchodní organizace (WTO) a tvoří základní rámec světového obchodu.

Neobchodní překážky nebo zástupný problém?

Trumpova administrativa svou metodiku obhajovala tím, že bere v úvahu i tzv. neobchodní překážky – tedy faktory jako jsou regulace, investiční politika či dotace – které podle ní deformují tržní podmínky. To však vedlo k dramatickému nadhodnocení celních bariér.

Například celní sazba podle MFN v Evropské unii činí v průměru jen 5 %, ale Trumpův tým ji kalkuloval až na 20 %, přičemž argumentoval „neprůhledným rozhodováním“ a „nekonzistentními pravidly“ v rámci EU. Vietnam má podle oficiálních údajů MFN sazbu 9,4 %, ale administrativa ji určila na 46 % s odvoláním na antidumpingové zákony a dovozní kvóty.

Sarah Bianchiová z investiční společnosti Evercore ISI uvedla, že většina problémů, na které Trumpův tým poukazuje, nesouvisí s celními sazbami, ale se širšími ekonomickými a regulačními aspekty. A právě proto je podle ní nepřesné a zavádějící tato cla označovat jako reciprocitu.

Obchodní deficit jako obětní beránek

Trumpova administrativa dlouhodobě označuje obchodní deficit USA za stav nouze, který údajně ohrožuje americká pracovní místa a průmysl. Ve středečním vyjádření Bílého domu bylo uvedeno, že právě cla mají pomoci zachovat americké továrny a pracovní místa doma.

Ekonomové však varují, že samotný obchodní deficit není nutně problémem. John Dove, profesor ekonomie na Troy University, přirovnává obchodní deficit k běžnému nákupu: „Když si jdu koupit potraviny a zaplatím v hotovosti, mám obchodní deficit. Znamená to ale, že jsem na tom hůř? Ne.“ Podle něj je obchodní deficit přirozeným důsledkem rozdílů ve spoření a spotřebě mezi zeměmi.

Joe Brusuelas, hlavní ekonom společnosti RSM, upozorňuje, že uvalení cel jako odpověď na obchodní deficity neřeší skutečné problémy. Spíše podle něj jde o „ad hoc snahu potrestat země, které mají s USA velké obchodní saldo“, a připomíná, že výpočty nemají žádný přímý vztah k netarifním bariérám.

Rizika odvet a mezinárodní izolace

V neposlední řadě experti varují, že tato plošná a agresivní cla mohou vést k odvetným opatřením ze strany obchodních partnerů. A pokud by se proti USA sjednotily ostatní ekonomiky, důsledky by mohly být vážné. Jak říká Dove, existuje reálné riziko, že „USA se ocitnou v pozici, kdy 25 % světové ekonomiky bude čelit zbylým 75 %, a výsledek této konfrontace je poměrně jasný.“

Trump navíc prezentuje cla nejen jako prostředek ochrany domácího průmyslu, ale také jako zdroj dodatečných příjmů pro státní rozpočet, které by mohly pomoci financovat snížení daní nebo splácení dluhu. I tato logika je však velmi riziková, protože výpadky způsobené odvetami mohou nakonec přinést více škody než užitku.

Závěrem je třeba říci, že Trumpova „reciproční“ cla nejsou ve skutečnosti opravdovou odpovědí na celní nerovnováhu, ale spíše politickým nástrojem, jehož metodika je zjednodušená a v mnoha ohledech nepřesná. Nejasné výpočty a ignorování skutečných obchodních pravidel světového trhu vyvolávají pochybnosti o udržitelnosti této strategie. Místo podpory rovnováhy a stability v globálním obchodu hrozí vznikem napětí, ekonomické izolace a reálného ohrožení amerických ekonomických zájmů.

Podle jeho slov mělo jít o jednoduchý princip: „Oni účtují nám, my jim.“ Jenže skutečnost je mnohem složitější – a výpočet, který stojí za těmito cly, ukazuje, že o skutečnou reciprocitu vůbec nejde.Výpočty bez vazby na realitu celních sazebZatímco pojem reciprocita naznačuje, že cla USA jsou odrazem těch, která jiné země uvalují na americké zboží, Trumpova administrativa použila jiný přístup. Cla byla stanovena podle vlastního výpočtu, který zohledňoval obchodní deficit USA se zemí vydělený jejím exportem do USA, krát jedna polovina. Výsledek takového výpočtu byl označen jako základ pro uvalení cel – a to zcela bez ohledu na skutečné celní sazby uplatňované danou zemí vůči Spojeným státům.Jak upozorňuje Mike O’Rourke, hlavní marketingový stratég společnosti Jones Trading, administrativa se soustředila především na země s výraznými obchodními přebytky vůči USA, nikoliv na objektivní celní podmínky. Tento přístup je podle něj zjednodušený a zavádějící, protože do výsledné sazby nebyla nijak započítána samotná cla.Ve skutečnosti se průměrné celní sazby, které země uplatňují podle doložky nejvyšších výhod , pohybují na výrazně nižší úrovni, než tvrdí administrativa. Tyto sazby byly dohodnuty mezi více než 160 členy Světové obchodní organizace a tvoří základní rámec světového obchodu.Neobchodní překážky nebo zástupný problém?Trumpova administrativa svou metodiku obhajovala tím, že bere v úvahu i tzv. neobchodní překážky – tedy faktory jako jsou regulace, investiční politika či dotace – které podle ní deformují tržní podmínky. To však vedlo k dramatickému nadhodnocení celních bariér.Například celní sazba podle MFN v Evropské unii činí v průměru jen 5 %, ale Trumpův tým ji kalkuloval až na 20 %, přičemž argumentoval „neprůhledným rozhodováním“ a „nekonzistentními pravidly“ v rámci EU. Vietnam má podle oficiálních údajů MFN sazbu 9,4 %, ale administrativa ji určila na 46 % s odvoláním na antidumpingové zákony a dovozní kvóty.Sarah Bianchiová z investiční společnosti Evercore ISI uvedla, že většina problémů, na které Trumpův tým poukazuje, nesouvisí s celními sazbami, ale se širšími ekonomickými a regulačními aspekty. A právě proto je podle ní nepřesné a zavádějící tato cla označovat jako reciprocitu.Obchodní deficit jako obětní beránekTrumpova administrativa dlouhodobě označuje obchodní deficit USA za stav nouze, který údajně ohrožuje americká pracovní místa a průmysl. Ve středečním vyjádření Bílého domu bylo uvedeno, že právě cla mají pomoci zachovat americké továrny a pracovní místa doma.Ekonomové však varují, že samotný obchodní deficit není nutně problémem. John Dove, profesor ekonomie na Troy University, přirovnává obchodní deficit k běžnému nákupu: „Když si jdu koupit potraviny a zaplatím v hotovosti, mám obchodní deficit. Znamená to ale, že jsem na tom hůř? Ne.“ Podle něj je obchodní deficit přirozeným důsledkem rozdílů ve spoření a spotřebě mezi zeměmi.Joe Brusuelas, hlavní ekonom společnosti RSM, upozorňuje, že uvalení cel jako odpověď na obchodní deficity neřeší skutečné problémy. Spíše podle něj jde o „ad hoc snahu potrestat země, které mají s USA velké obchodní saldo“, a připomíná, že výpočty nemají žádný přímý vztah k netarifním bariérám.Rizika odvet a mezinárodní izolaceV neposlední řadě experti varují, že tato plošná a agresivní cla mohou vést k odvetným opatřením ze strany obchodních partnerů. A pokud by se proti USA sjednotily ostatní ekonomiky, důsledky by mohly být vážné. Jak říká Dove, existuje reálné riziko, že „USA se ocitnou v pozici, kdy 25 % světové ekonomiky bude čelit zbylým 75 %, a výsledek této konfrontace je poměrně jasný.“Trump navíc prezentuje cla nejen jako prostředek ochrany domácího průmyslu, ale také jako zdroj dodatečných příjmů pro státní rozpočet, které by mohly pomoci financovat snížení daní nebo splácení dluhu. I tato logika je však velmi riziková, protože výpadky způsobené odvetami mohou nakonec přinést více škody než užitku.Závěrem je třeba říci, že Trumpova „reciproční“ cla nejsou ve skutečnosti opravdovou odpovědí na celní nerovnováhu, ale spíše politickým nástrojem, jehož metodika je zjednodušená a v mnoha ohledech nepřesná. Nejasné výpočty a ignorování skutečných obchodních pravidel světového trhu vyvolávají pochybnosti o udržitelnosti této strategie. Místo podpory rovnováhy a stability v globálním obchodu hrozí vznikem napětí, ekonomické izolace a reálného ohrožení amerických ekonomických zájmů.

Tagy: donald trump