Podle něj trhy podceňují závažnost dopadů celní politiky a zároveň přehlížejí rizika, která mohou vést ke stagflaci – tedy situaci, kdy se v ekonomice současně vyskytuje vysoká inflace a stagnující růst. Dimon označil přístup trhů za „mimořádně sebeuspokojivý“ a varoval, že skutečný dopad cel teprve přijde.

Cla mohou přerůst v systémový problém

Dimon upozornil, že i „na těchto relativně nízkých úrovních jsou cla, pokud zůstanou, extrémní“. Zároveň připomněl, že není možné přesně odhadnout, jak na ně zareagují jednotlivé země. Mnoho obchodních partnerů USA podle něj již hledá nové partnery a uzavírá dohody mimo rámec americké administrativy. Takový vývoj může mít dlouhodobé důsledky pro americké vývozy i importy.

Dalším faktorem je strukturální nepružnost americké ekonomiky, pokud jde o přechod na domácí výrobu. Výstavba nových výrobních závodů podle Dimona trvá minimálně tři až čtyři roky, takže USA nemohou okamžitě nahradit dovoz zboží, na které byla uvalena cla.

Americký prezident Donald Trump označil 2. duben za „Den osvobození“, kdy zavedl nová cla na širokou škálu zboží. O týden později oznámil jejich částečné pozastavení na 90 dní, aby vytvořil prostor pro vyjednávání s postiženými zeměmi. Podle Bílého domu o dohodu s USA projevilo zájem až 100 zemí, což činí vyjednávací proces velmi náročným. Přesto i po dohodě s Čínou zůstávají cla na většinu čínských produktů ve výši 30 %, což je stále výrazná zátěž pro americké podniky.

Riziko stagflace je podle Dimona vyšší, než se čeká

Jamie Dimon rovněž upozornil na možnost nástupu stagflace, kterou považuje za dvakrát pravděpodobnější než většina ostatních analytiků. Pokud k ní skutečně dojde, mohla by podle něj výrazně narůst úvěrová rizika, i když se zřejmě nebude opakovat situace z finanční krize roku 2008. Dimon podotkl, že posledních 15 let bylo v oblasti úvěrů „poměrně bezstarostných“. Na trh vstoupila řada nových hráčů, smluvní podmínky byly často uvolněné a zadlužení v mnoha segmentech narůstalo.

Podle něj právě tyto faktory povedou k tomu, že v každé další recesi bude úvěrová situace horší, než se obecně očekává. Pokud se spojí rostoucí náklady na obsluhu dluhu, pokračující celní bariéry a slabší ekonomický růst, může to vytvořit prostředí, které pro americkou ekonomiku nebude příznivé.

Tržní reakce: volatilita, růst výnosů a slabší dolar

V souvislosti s výše uvedenými událostmi agentura Moody’s snížila 16. května rating amerického dluhu, čímž se USA oficiálně dostaly mimo exkluzivní klub států s hodnocením AAA. Moody’s jako hlavní důvody uvedla rostoucí úroveň zadlužení a neschopnost Washingtonu efektivně řešit rozpočtový deficit. Jednalo se o první takové snížení od roku 1917 a zároveň to znamenalo, že všechny tři hlavní ratingové agentury (Moody’s, S&P a Fitch) již Spojeným státům nejvyšší hodnocení odebraly.

Bezprostřední reakce trhu byla smíšená. Americké akcie sice po počátečním poklesu mírně posílily – index Dow Jones vzrostl o 137 bodů, tedy 0,3 %, S&P 500 přidal 0,09 % a Nasdaq 0,02 % – ale u dluhopisů a měn byla reakce výraznější. Výnosy 10letých státních dluhopisů se přiblížily 4,5 %, zatímco výnos 30letých dluhopisů překročil hranici 5 %, než se opět mírně snížil. Americký dolar oslabil o 0,6 % vůči koši měn, zatímco zlato, tradiční bezpečný přístav investorů, vzrostlo o 1,5 % na 3 232 USD za trojskou unci.

Celkově je zřejmé, že investoři v roce 2025 zažívají velkou volatilitu. Po počáteční euforii z návratu Donalda Trumpa do úřadu a očekávání dalších daňových škrtů akcie na začátku roku prudce rostly. V polovině února dosáhly historických maxim, ale brzy nato následoval prudký výprodej, který pozorovatelé trhu nazvali „sell America“ (prodej Ameriku) – trendem, kdy investoři začali masivně prodávat americká aktiva kvůli obavám z důsledků Trumpovy obchodní politiky.

Dnešní situace ukazuje, že optimismus z počátku roku rychle vyprchal. Cla, nejistota ohledně inflace, rizika stagflace a oslabení důvěry v americký dluh se spojují do komplexního souboru výzev, kterým bude muset americká ekonomika čelit.