Do konce devadesátidenního odkladu nových cel zbývá jen několik dní a analytici i investoři napjatě sledují, zda k jejich zavedení skutečně dojde. Zatímco pozornost veřejnosti se logicky soustředí na dopad na trhy a zahraniční vztahy, méně se mluví o tom, jaký dopad budou mít tato opatření na běžné Američany – a právě zde se otevírá otázka spravedlnosti a etiky.

Jedním z hlavních argumentů proti těmto clům je jejich regresivní charakter – tedy skutečnost, že dopadají mnohem tvrději na domácnosti s nízkými a středními příjmy než na ty bohaté. Podle odhadů Yale Budget Lab by mohla nová cla zvýšit průměrné ročně výdaje amerických domácností o 3 800 dolarů. Tento nárůst ovšem nebude rovnoměrný: zatímco bohatší domácnosti mohou očekávat zvýšení výdajů o přibližně 8 100 dolarů, pro domácnosti s nízkými příjmy by náklady kolem 1 700 dolarů představovaly mnohem větší podíl na jejich rozpočtu.

To ukazuje, že tato opatření jsou nespravedlivá nejen v absolutní hodnotě, ale i relativně. Chudší rodiny ponesou vyšší náklady v poměru ke svým příjmům, což staví etickou legitimitu cel do pochyb. Tato situace porušuje princip spravedlnosti, který předpokládá rovné rozdělení výhod a zátěže mezi různé skupiny společnosti.

Nejen spotřebitelé, ale i firmy čelí nerovnováze

Regresivní dopady cel nejsou omezeny pouze na spotřebitele. Stejně nerovnoměrně ovlivňují i podniky. Firmy s globálními dodavatelskými řetězci se potýkají s vyššími náklady a komplikacemi v logistice. Pro vedení firem to vytváří etické dilema: mají chránit výnosy akcionářů, nebo své zákazníky?

Pokud se rozhodnou zvýšit ceny, riskují ztrátu klientely, což může ve výsledku poškodit i akcionáře. Pokud naopak zvýšené náklady absorbují, klesnou jim ziskové marže. Oba scénáře pak mohou negativně ovlivnit investory i volatilitu trhů, což je riziko i pro běžné Američany, kteří spoří na důchod nebo vzdělání prostřednictvím nástrojů jako 401(k) nebo 529 účty.

Celkovou situaci zhoršuje i nepředvídatelný přístup vlády ke clům. Zavádění a rušení těchto opatření jako prostředku vyjednávání zvyšuje nejistotu na trzích. Mnoho investorů a podnikatelů se tak dostává do situace, kdy není jasné, jak dlouhodobě plánovat své strategie. Tato nestabilita je sama o sobě etickým problémem, protože ztěžuje lidem i firmám kvalifikované rozhodování a zvyšuje zranitelnost slabších skupin.

Etické principy a poškození globálního postavení USA

Kromě ekonomických dopadů je třeba se zamyslet i nad hlubším etickým významem těchto opatření. Podle jednoho z nejvlivnějších etických principů – vycházejícího z díla Immanuela Kanta – by lidé neměli být využíváni jako prostředek k dosažení cílů jiných. V kontextu cel to znamená, že američtí spotřebitelé, malí podnikatelé i zahraniční partneři byli zneužiti pro dosažení čistě nacionalistických cílů, které ignorují širší globální důsledky.

Takový přístup oslabuje měkkou sílu USA, která byla dlouhodobě jedním z pilířů mezinárodní diplomacie. Spolupracující země, s nimiž Spojené státy navázaly dlouholeté obchodní vztahy, dnes čelí důsledkům jednostranné a často nevyzpytatelné celní politiky. Etický deficit těchto opatření tedy nespočívá pouze v jejich domácích dopadech, ale také ve zničení důvěry a v ohrožení schopnosti USA působit jako globální vůdce založený na pravidlech a respektu.

Alternativa: spravedlivá a přesně mířená cla

Navzdory silné kritice však existuje způsob, jak lze celní politiku obhájit eticky – pokud bude cílená, transparentní a podložená jasnými daty. Místo plošného uvalování cel, které zasahuje napříč ekonomikou bez ohledu na kontext, by etická celní opatření měla chránit konkrétní odvětví, která opravdu potřebují ochranu – například z důvodů národní bezpečnosti nebo pokud se jedná o mladé, rozvíjející se obory.

Eticky ospravedlnitelná cla by také mohla vyrovnávat nekalé konkurenční výhody firem ze zahraničí, které prosperují na úkor pracovních nebo ekologických standardů. Taková politika by ale musela být předvídatelná, férová a pečlivě komunikovaná, aby se minimalizovaly dopady na domácnosti s nízkými příjmy a země, které nemají kapacitu absorbovat nové náklady.

Zásadní je i časování a konzistence. Opatření by měla být zaváděna s dostatečným předstihem, aby se na ně mohli podnikatelé i spotřebitelé připravit. Nahodilé zavádění a rušení cel vyvolává chaos, poškozuje důvěru a oslabuje globální postavení Spojených států jako spolehlivého a předvídatelného partnera.

Ačkoli se plné dopady těchto celních opatření teprve projeví v čase, jejich nezamýšlené důsledky jsou již patrné. V současnosti znamenají vyšší náklady pro americké domácnosti a podniky, a to zejména pro ty nejzranitelnější. Zároveň přispívají k erozi důvěry v etické vedení USA, což může mít dlouhodobý dopad na schopnost země ovlivňovat globální dění. Pokud mají cla sloužit legitimním ekonomickým cílům, musí být navržena a uplatňována tak, aby nepoškozovala ty, kdo se již nacházejí v nevýhodném postavení.