Akcie tohoto tradičního amerického výrobce čipů totiž během roku posílily o přibližně 86 %, čímž překonaly nejen širší technologický sektor, ale i většinu titulů ze skupiny takzvaných „Magnificent Seven“. Přesto však tento růst neznamená, že by se základní problémy společnosti vyřešily. Intel sice získal nový impuls, investory i politickou podporu, avšak jeho dlouhodobý příběh zůstává otevřený a plný nejistot.Výrazný růst ceny akcií byl tažen několika klíčovými událostmi. Jednou z nich byla změna ve vedení, když se generálním ředitelem stal Lip-Bu Tan, který nahradil Pata Gelsingera. Nový šéf přinesl střízlivější tón komunikace, důraz na kontrolu nákladů a především rozsáhlé kontakty v polovodičovém průmyslu. Právě tento posun v přístupu byl investory vnímán jako signál stabilizace po letech nákladných a nejistých pokusů o restart výrobního byznysu.Intel Corporation  Dalším významným faktorem byla masivní finanční podpora ze strany americké vlády. Spojené státy investovaly do Intelu zhruba 9 miliard dolarů v rámci širší snahy o přesun výroby strategických technologií zpět na domácí půdu. Tento krok je úzce spojen se zákonem CHIPS Act a odráží rostoucí důraz Washingtonu na technologickou soběstačnost a národní bezpečnost. Polovodiče jsou dnes vnímány nejen jako klíčový ekonomický sektor, ale také jako strategická infrastruktura, zejména v kontextu napětí mezi USA a Čínou a nejistoty kolem Tchaj-wanu.Intel navíc získal kapitál i od významných soukromých investorů. Investice ve výši 2 miliard dolarů od SoftBank a 5 miliard dolarů od společnosti Nvidia pomohly zastavit finanční krvácení a posílily důvěru trhu. Je však důležité zdůraznit, že zejména dohoda s Nvidií nepředstavuje závazek vyrábět její špičkové čipy v továrnách Intelu. Z pohledu dlouhodobé strategie jde tedy spíše o finanční injekci než o průlomový obchodní vztah.Právě zde se dostáváme k jádru problému. Intel se dlouhodobě snaží oživit svou výrobní divizi a konkurovat největšímu světovému výrobci čipů, společnosti TSMC. Zatímco TSMC se zaměřuje výhradně na výrobu pro externí zákazníky, Intel kombinuje vlastní produkty s nabídkou výrobních kapacit třetím stranám. Tento model se však zatím ukazuje jako obtížně udržitelný, protože firmě chybí velký externí zákazník, který by zajistil dostatečné využití továren a ekonomiku rozsahu.Chcete využít této příležitosti?Historicky přitom Intel stál u samotných základů digitální revoluce. Vynález mikroprocesoru, architektura x86 i Mooreův zákon patří k pilířům moderní výpočetní techniky. Problémem poslední dekády však byly chyby v řízení, zpoždění ve výrobních procesech a ztráta technologického náskoku. Výsledkem bylo oslabení pozice Intelu na trzích serverových, osobních i datacentrových procesorů ve prospěch konkurentů, jako jsou AMD nebo architektura Arm.Budoucnost výrobního byznysu Intelu se nyní soustřeďuje kolem technologických procesů nové generace, zejména 18A a následně 14A. Proces 18A je považován za významný technologický úspěch, avšak zatím se využívá především pro vlastní produkty společnosti. Klíčové bude, zda Intel dokáže přesvědčit externí zákazníky, aby jeho technologie přijali. Spekuluje se například o tom, že by společnost Apple mohla využít některé výrobní procesy Intelu pro levnější čipy, zatím však nejde o potvrzený závazek.Analytici se shodují, že rozhodující období přijde během příštích 12 až 18 měsíců. Pokud Intel nezíská významného zákazníka pro proces 14A, může být jeho výrobní strategie vážně ohrožena. Někteří experti dokonce upozorňují, že neúspěch by mohl vést k dlouhodobému ústupu z oblasti špičkové výroby. Zároveň však panuje shoda, že problémy, které se hromadily deset let, nelze vyřešit během několika čtvrtletí.Růst akcií v roce 2025 tak odráží především změnu očekávání a návrat určité důvěry, nikoli definitivní obrat. Intel má před sebou stále dlouhou a náročnou cestu, na jejímž konci může být buď renesance amerického výrobce čipů, nebo potvrzení toho, že návrat na technologický vrchol je mnohem složitější, než naznačuje aktuální vývoj na burze.