„Nakupujte za zvuků děl, prodávejte za zvuků polnic.“   Útok na Írán posiluje atraktivitu amerických aktiv díky energetické nezávislosti USA a silnému dolaru Případný pád režimu by mohl přinést regionální stabilitu a masivní „mírovou dividendu“ pro trhy Vliv íránské ropy slábne, čínská ekonomická stagnace navíc tlumí tlak na prudký nárůst cen Uzavření Hormuzského průlivu zůstává kritickým rizikem pro energeticky závislou Evropu a Asii Tato proslulá zásada maxima Nathana Mayera Rothschilda z dob napoleonských válek dnes rezonuje na globálních trzích s novou naléhavostí. Přestože se Blízký východ o uplynulém víkendu otřásl pod tíhou přímé vojenské akce Spojených států a Izraele proti íránskému vedení, paradoxně se nekoná černý scénář, který by zdevastoval portfolia. Odstranění špiček islámské republiky a následná vlna útoků na americké základny a civilní infrastrukturu sice vyvolaly okamžitou volatilitu, ale pod povrchem se rýsuje scénář, který by mohl regionu přinést největší stabilitu za poslední desetiletí. Současná situace je specifická tím, že Írán v posledním roce ztratil své regionální bašty, zatímco Washington vybudoval hluboká partnerství s klíčovými lídry v oblasti. Agresivní výpady íránské armády proti ostatním islámským státům znamenají, že režim v Teheránu ztratil nejen vliv, ale i zbývající podporu sousedů. Pokud by se íránský režim zhroutil nebo se pod tlakem transformoval z utlačovatelského vyvrhele v entitu podléhající mezinárodnímu dohledu, mohl by Blízký východ inkasovat masivní „mírovou dividendu“. Pro investory by to znamenalo příliv zahraničního kapitálu do produktivních sektorů a především dramatické snížení rizikového profilu globálních energetických trhů. Americká aktiva jako bezpečný přístav v čase horkého konfliktu Je pozoruhodné, že americká aktiva vykazují silnou výkonnost navzdory přímému zapojení do horkého konfliktu. Jedním z důvodů je fakt, že Spojené státy jsou dnes mnohem méně vystaveny negativním vlivům z Íránu než zbytek světa. USA jsou totiž čistým exportérem energií, což znamená, že z utaženější globální nabídky naopak marginálně profitují. Tento strukturální posun oproti minulosti činí americký trh odolným vůči šokům, které dříve dokázaly ekonomiku paralyzovat. Navíc v dobách nejistoty roste poptávka po bezpečných přístavech, což posiluje americký dolar U.S. Dollar Index. Silnější dolar zároveň funguje jako přirozený nárazník proti inflaci, protože omezuje vliv dražších importů. Ačkoliv ceny ropy Crude Oil v reakci na ozbrojený konflikt rostou, tržní pohyby zůstávají zatím relativně mírné ve srovnání s extrémními prognózami, které věštily ceny atakující hranici 100 dolarů za barel. Globální vliv íránského exportu ropy totiž v posledních letech drasticky poklesl. Hlavním odběratelem Teheránu zůstává Čína, avšak její vlastní ekonomické potíže, zejména splaskávající realitní bublina a slabá domácí poptávka, tlumí jakýkoliv výraznější impulz na straně globální spotřeby. Energetická citlivost Evropy a asijské dilema Zatímco USA zůstávají relativně v klidu, pro zbytek světa je situace kritičtější. Evropa je extrémně citlivá na své potřeby v oblasti zemního plynu a asijské ekonomiky jsou životně závislé na plynulosti dodávek ropy z Blízkého východu. Pro většinu dovozců je Hormuzský průliv naprosto klíčovým hrdlem, skrze které proudí suroviny nezbytné pro chod jejich průmyslu. Čína se po vyřazení venezuelských dodávek ocitla v pasti, kdy se kromě problematického Íránu může obrátit pro suroviny pod tržní cenou již pouze na Rusko. Poptávka Číny po ropě z transparentních trhů pravděpodobně vzroste, ale půjde spíše o nahrazení vypadlých íránských barelů než o generování nové poptávky plynoucí z ekonomického oživení. Východoasijští dovozci disponují dostatečnými rezervami, aby dokázali tlumit šoky po dobu několika týdnů, poté však nevyhnutelně nastoupí zákony nabídky a poptávky. Trhy momentálně započítávají takzvané „tail risk“ – nízkou pravděpodobnost katastrofického scénáře, který by mohl globální ekonomiku fatálně poškodit. Riziko zablokování Hormuzského průlivu: Poslední linie odporu íránského režimu Největším strašákem pro trhy zůstává úplné uzavření Hormuzského průlivu, kudy protéká přibližně 20 % světové produkce ropných produktů a zkapalněného zemního plynu. Dosud analytici tuto možnost nepovažovali za pravděpodobnou, protože pro Írán by takový krok znamenal ekonomickou sebevraždu a odříznutí vlastních importů. Nicméně hrozba nabývá na reálnosti v momentě, kdy se vedení země ocitá v koutě bez optimistické budoucnosti, ale s dostatečnou palebnou silou na to, aby způsobilo globální škody. I přes toto uznání rizika zůstává celkový výhled pro americká aktiva pozitivní. Útok, jakkoliv se může protáhnout, posiluje investiční tezi ve prospěch USA. Pokud se podaří eliminovat dlouhodobý destabilizační vliv Teheránu, výsledkem bude nejen klidnější energetický trh, ale i příležitost pro íránský lid zapojit se do globální ekonomiky bez okovů represivního státu. Pro investory, kteří dokážou prohlédnout skrze kouř z děl, se tak otevírá perspektiva stability, jakou region nepamatuje.