Prezident Trump využívá své exekutivní pravomoci k přímému formování cen energií, přičemž blokáda Hormuzského průlivu již zvedla ceny paliv v USA o 33 %. Termínové trhy nevěří v rychlý konec konfliktu a zaceňují ropu nad hranicí 80 dolarů za barel minimálně do července 2027. Otevřený střet mezi Bílým domem a Fedem ohledně údajného zneužití veřejných fondů blokuje obměnu vedení centrální banky a vnáší na trhy další vlnu nejistoty.   Geopolitika jako nástroj ekonomické transformace Když nově zvolená japonská premiérka Sanae Takaičiová ve čtvrtek dorazila do Bílého domu, její přijetí překročilo běžné diplomatické zvyklosti. Takaičiová se doslova vrhla do náruče amerického prezidenta Donalda Trumpa a její následná slova v Oválné pracovně před novináři odhalila mnohem hlubší realitu současného globálního uspořádání. Podle jejích slov je Trump tím jediným, kdo dnes dokáže zajistit celosvětový mír. Za touto diplomatickou lichotkou se však skrývá tvrdý ekonomický fakt. Současný šéf Bílého domu formuje směřování globálních událostí s takovou intenzitou, která dalece přesahuje vliv jeho prvního funkčního období. Jeho prezidentství, nyní zcela zbavené předchozích okovů, využívá vojenská a politická rozhodnutí k přepisování pravidel světové ekonomiky v reálném čase, čímž zároveň výrazně zamlžuje budoucí hospodářský výhled. Přístup k Íránu je toho ukázkovým příkladem. Zatímco administrativa Baracka Obamy sázela na multilaterální jadernou dohodu a Joe Biden se ji snažil oživit pomocí vyjednávání a sankcí i po masakru spáchaném hnutím Hamás 7. října 2023, Trump zvolil radikální řez. Jeho rozhodnutí využít plnou autoritu vrchního velitele ozbrojených sil z něj v podstatě učinilo hlavní páku, která určuje směr globálních cen energií. Íránské ozbrojené složky v reakci na to zahájily útoky na nákladní lodě a energetickou infrastrukturu sousedních států. Výsledkem je paralyzovaný provoz v klíčovém Hormuzském průlivu. Tímto strategickým hrdlem přitom za normálních okolností protéká celých 20 % celosvětových dodávek suroviny, kterou představuje Ropa (CL=F) . Výpadky v této oblasti mají okamžitý dominový efekt na celou globální logistiku. Cenový šok a tržní realita dlouhotrvajícího konfliktu Dopady na reálnou ekonomiku na sebe nenechaly dlouho čekat. Podle dat asociace AAA vystřelily ceny pohonných hmot ve Spojených státech za poslední měsíc o 33 %, což představuje skokový nárůst o téměř jeden dolar na galon. Další ekonomické turbulence navíc bublají pod povrchem. Zablokovaný průliv je totiž také kritickou tepnou pro přepravu složek nezbytných k výrobě hnojiv, kterých začíná být na trhu kritický nedostatek. Tento vývoj dostává americký agrární sektor pod enormní tlak. Jak tento týden pro stanici CNBC uvedl jeden z michiganských farmářů, americké zemědělství se kvůli hrozícímu nedostatku hnojiv ocitá na zcela neprobádaném území. Sám Trump tvrdí, že růst cen paliv předvídal již při vstupu do konfliktu, a vnímá jej jako nezbytnou daň za neutralizaci hrozby další íránské agrese, ať už jaderné či konvenční. Zatímco Bílý dům trhy uklidňuje tvrzením, že ceny po ukončení nepřátelství prudce klesnou, prezidentova rétorika ohledně délky trvání války se rychle mění. Původní odhady hovořící o dnech se protáhly na týdny a v pátek Trump dokonce prohlásil, že nemá o příměří žádný zájem. Trhy tak zaceňují scénář vleklé a nákladné války. Podle dat společnosti FactSet očekávají obchodníci na termínových trzích, že cena ropy zůstane nad hranicí 80 dolarů za barel minimálně do července 2027. Tato nervozita pramení z rizika, že navzdory své obrovské individuální moci nemusí být Trump schopen konflikt rychle ukončit. Teherán dokáže pomocí levných dronů, člunů a min efektivně ohrožovat lodní dopravu, a k definitivnímu vymazání této hrozby by mohla být nutná pozemní invaze. Ačkoli prezident ve čtvrtek nasazení pozemních sil odmítl, americká armáda do regionu přesouvá další personál a plavidla. Společně s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem tak Trump nyní balancuje, zda strategický přínos ochromeného Íránu stojí za tvrdý zásah do peněženek amerických spotřebitelů. Institucionální paralýza a bitva o nezávislost Fedu Teoretickou protiváhou prezidentovým rozhodnutím by měl být Kongres, avšak realita je odlišná. Senát ve středu odmítl podpořit snahu demokratů o stanovení limitů pro prezidentovy válečné pravomoci. Podobně bezzubá je legislativa snažící se omezit jeho celní politiku. Když Nejvyšší soud v únoru zrušil řadu prezidentových celních poplatků, Trump okamžitě zareagoval zavedením nových. Udržení inflace na uzdě a ochrana trhu práce tváří v tvář těmto politickým veletočům spadá do kompetence Federálního rezervního systému. Jak konflikt v Íránu, tak agresivní celní politika však vytvářejí přesně ty inflační tlaky, k jejichž řešení byl Fed primárně navržen. Trumpova bezprecedentní kumulace moci navíc tyto snahy centrální banky zásadně komplikuje a vytváří napětí, které otřásá samotnými základy instituce. Situace eskalovala 13. března, kdy federální soud zrušil obsílky vydané prokurátorem ministerstva spravedlnosti. Ty se týkaly obvinění ze strany Trumpa a jeho spojenců, podle nichž Fed zneužil veřejné prostředky při probíhající rekonstrukci své budovy. Republikánský senátor Thom Tillis v reakci na to oznámil, že nepodpoří jmenování Kevina Warshe, Trumpova kandidáta do čela Fedu, dokud nebude vyšetřování zcela uzavřeno. Současný šéf Fedu Jerome Powell proto potvrdil, že zůstane ve funkci na neurčito, dokud bude vyšetřování pokračovat. Soudní rozhodnutí o zrušení obsílek mohlo být ideálním momentem pro Powellův odchod a Warshův nástup, ministerstvo spravedlnosti se však rozhodlo podal odvolání. Trump tento krok plně podporuje a ve čtvrtek zopakoval své přesvědčení, že překročení rozpočtu na rekonstrukci nese znaky kriminality. Ačkoli Bílý dům trvá na nezávislosti ministerstva spravedlnosti, pokračující vyšetřování udržuje konflikt mezi prezidentem a Fedem v centru pozornosti trhů. V době, kdy Trumpova politika činí jakékoli ekonomické prognózy extrémně složitými, se tak jediným spolehlivým kompasem pro odhad budoucího vývoje stává schopnost nahlédnout přímo do prezidentovy mysli. Prezidenti se tradičně rádi chlubí svým vlivem na ekonomiku, často neoprávněně. V tomto případě je však zřejmé, že současná podoba hospodářství, se všemi svými riziky i příležitostmi, je výhradním dílem Donalda Trumpa. A všichni ostatní, od japonské premiérky až po řadové investory, se na této divoké jízdě pouze vezou.