Klíčové body Administrativa čelí vypršení šedesátidenní zákonné lhůty pro vojenské operace, ministr obrany však argumentuje jejím pozastavením díky křehkému příměří. Vzájemná námořní blokáda ve strategickém Hormuzském průlivu vyvolala globální šok v dodávkách a žene ceny energetických surovin strmě vzhůru. Americké centrální velitelství připravuje plány na rychlé údery, zatímco v Kongresu napříč politickým spektrem sílí tlak na omezení prezidentských pravomocí.   Právní manévry a tikající legislativní hodiny Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa se neúprosně blíží ke kritickému legislativnímu milníku, který má potenciál zcela paralyzovat probíhající americké vojenské operace namířené proti Íránu. Původní páteční termín představuje zásadní zkoušku exekutivní moci, nicméně ministr obrany Pete Hegseth během svého čtvrtečního vystoupení naznačil existenci kontroverzní právní kličky, jež by mohla platnost tohoto data anulovat. Jádrem celého sporu je historická Rezoluce o válečných pravomocech z roku 1973. Tento zákon striktně nařizuje prezidentovi stáhnout americké ozbrojené síly do šedesáti dnů od okamžiku, kdy o jejich nasazení oficiálně informuje Kongres. Výjimku tvoří pouze situace, kdy legislativní větev moci vojenskou akci výslovně schválí, k čemuž v tomto případě dosud nedošlo. Základní časová osa konfliktu se začala psát 28. února, kdy Spojené státy a Izrael provedly první společné údery na íránské cíle. Následně, 2. března, odeslal prezident Trump formální dopis Kongresu, čímž oficiálně spustil šedesátidenní odpočítávání s konečným termínem stanoveným na 1. května. Zákon sice umožňuje požádat o třicetidenní prodloužení, avšak podle vyjádření zákonodárců Bílý dům o tento odklad zatím nepožádal. Ministr Hegseth během svého svědectví před Senátem přišel s nečekanou interpretací zákona. Prohlásil, že podle jeho přesvědčení se zákonný odpočet automaticky zastavuje či přerušuje v době trvání příměří. Spojené státy a Írán se momentálně nacházejí ve stavu křehkého klidu zbraní, který byl poprvé oznámen 7. dubna, což by podle této logiky poskytovalo administrativě další časový prostor. Tato argumentace však okamžitě narazila na tvrdý odpor. Demokratický senátor Tim Kaine ze státu Virginie, který Hegsetha ohledně blížícího se pátečního termínu přímo konfrontoval, obratem reagoval s tím, že současné znění zákona takový výklad v žádném případě nepodporuje. Zdroj: BurzovníSvět.cz Rostoucí politický tlak a hrozba eskalace Demokraté, kteří dlouhodobě požadují, aby prezident pro vedení války získal souhlas Kongresu, se aktivně snaží omezit jeho válečné pravomoci. Využívají k tomu sérii hlasování, jež sice mají jen malou šanci na úspěch a doposud všechna selhala, nicméně vytvářejí na Bílý dům soustavný politický tlak. Zatímco republikáni dosud projevovali jen minimální ochotu probíhající americkou vojenskou akci jakkoliv omezovat, situace se začíná měnit. Stále rostoucí počet členů prezidentovy vlastní strany nyní otevřeně hovoří o tom, že Kongres musí mít v této zásadní otázce rozhodující slovo. Republikánská senátorka Susan Collins ze státu Maine po svém hlasování ve prospěch nejnovějšího demokratického návrhu vydala jasné prohlášení. Zdůraznila v něm, že pravomoci prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil nejsou bezbřehé a mají své limity. Blížící se šedesátidenní lhůtu přitom označila za striktní požadavek, nikoliv za pouhé doporučení. Podle senátorky Collins musí mít jakákoliv další vojenská akce proti Íránu naprosto jasnou misi, dosažitelné cíle a přesně definovanou strategii, jak celý konflikt ukončit. Hlasovala proto pro zastavení těchto vojenských nepřátelství do doby, než bude takový strategický plán Kongresu předložen. Prezident Trump byl ve čtvrtek v Bílém domě dotázán, zda není nervózní a neplánuje příměří ukončit s ohledem na váznoucí jednání s podle něj tvrdohlavým Íránem. Tuto premisu však odmítl. Prohlásil, že nikdo kromě něj a několika dalších osob nezná skutečný stav rozhovorů, a dodal, že Teherán podle něj zoufale touží po dohodě. Paralelně s tímto diplomatickým napětím se připravují i vojenské alternativy. Podle zpráv agentur Axios a Reuters měl Trump ve čtvrtek obdržet detailní brífink od velitele amerického centrálního velitelství (CENTCOM), admirála Brada Coopera, a dalších vojenských lídrů ohledně potenciálních úderů na íránském území. Zdroj: Getty images Ekonomická válka a globální ropný šok Současné napjaté příměří zatím nedokázalo přinést hmatatelnou mírovou dohodu mezi Washingtonem a Teheránem. Obě strany se místo toho soustředí na způsobování maximálních ekonomických škod prostřednictvím Hormuzského průlivu. Tato úžina je naprosto kritickou tepnou pro globální obchod a obě mocnosti se jejím prostřednictvím snaží donutit protivníka ke kapitulaci. Toto vzájemné měření sil však vedlo k absolutní patové situaci. Na jedné straně stojí faktické zastavení lodní dopravy průlivem ze strany Íránu, na straně druhé pak odvetná americká námořní blokáda íránských přístavů. Zablokování této strategické trasy vyvolalo celosvětový šok v dodávkách a Ropa (CL=F) v reakci na tuto paralýzu zaznamenala strmý cenový růst. Velitelství CENTCOM podle informací agentury Axios připravilo plán na krátkou a údernou vlnu útoků. Cílem těchto operací má být prolomení současné blokády a donucení Íránu k větší flexibilitě ohledně jeho diplomatických požadavků. Na stole jsou i další vysoce rizikové varianty. Diskutuje se o nasazení speciálních jednotek k zajištění íránských zásob vysoce obohaceného uranu nebo o krocích, které by Spojeným státům zajistily větší kontrolu nad samotným průlivem. Bílý dům ani CENTCOM tyto zprávy oficiálně nekomentovaly. Írán rezolutně odmítá jakákoliv další jednání, dokud nebude americká blokáda plně zrušena. Prezident Trump však trvá na tom, že k takovému kroku nepřistoupí, dokud Teherán nepřistoupí na dohodu omezující jeho jaderné ambice. Během svého středečního vystoupení dokonce označil strategii blokády za geniální tah, který dostal íránskou ekonomiku do obrovských problémů. Podle prezidentových slov musí Íránci nyní pouze poprosit o milost a jednoduše říct, že se vzdávají. Trump již dříve sebevědomě tvrdil, že íránská ropná infrastruktura kvůli nemožnosti exportovat surovinu v řádu dnů doslova exploduje. Experti však upozorňují, že Teherán má k dispozici týdny, ne-li měsíce času, než se hromadění neprodané ropy stane pro zemi neúnosným. Tato expertní časová osa může být pro Bílý dům problematická. Znamená to totiž, že Írán může vzdorovat déle, než je ochoten čekat samotný prezident, jehož hodnocení v oblasti ekonomiky se uprostřed tohoto vleklého konfliktu propadlo na nová historická minima.