Americká ekonomika nadále překonává své globální rivaly, což v kombinaci s jestřábím postojem Fedu posiluje pozici dolaru. Japonské vládní intervence zřejmě selžou, přičemž analytici předpovídají oslabení jenu až k hranici 170 za dolar do roku 2027. Eskalace napětí na Blízkém východě a výprodeje v technologickém sektoru umocňují poptávku po dolaru jakožto bezpečném přístavu.   Americká ekonomika ukazuje svaly a dolar neúprosně posiluje Spojené státy americké v současné době vykazují mimořádnou ekonomickou odolnost. Americké hospodářství znatelně překonává své hlavní globální rivaly, což se stává ústředním motorem pro pohyby na světových devizových trzích a posiluje americkou hegemonii. Americký dolar dokázal úspěšně smazat část ztrát, které utrpěl během předchozích dvou obchodních seancí. Tento obrat byl podpořen především celkovým poklesem globálního apetitu po riziku a zároveň zřetelně jestřábím postojem americké centrální banky, která nehodlá ustupovat ze svých tvrdých pozic. Představitelé Federálního výboru pro volný trh (FOMC) dávají trhům jasně najevo, že jsou plně připraveni přistoupit k dalšímu zvýšení úrokových sazeb. Tento restriktivní krok by nastal v případě, že by se celková inflace přestala plynule přibližovat ke stanovenému dvouprocentnímu cíli. V kontextu obnovené eskalace geopolitického napětí na Blízkém východě, které logicky vytváří silný tlak na globální dodavatelské řetězce, se však hladký pokles inflace jeví jako vysoce nepravděpodobný scénář. Sílu americké ekonomiky naprosto jasně ilustrují aktuální makroekonomická data z maloobchodu. Růst amerických maloobchodních tržeb v červnu představoval již osmý po sobě jdoucí měsíc silné expanze. Navíc se jedná o jedenáctý růstový měsíc z posledních dvanácti, což je z pohledu analytiků naprosto fascinující statistika. Stratégové ze společnosti Wells Fargo (WFC) k této bezprecedentní situaci poznamenali, že sázet proti americkému spotřebiteli se historicky nevyplácí a ten, kdo tak na trzích učiní, s největší pravděpodobností prohraje. Současné zlepšení spotřebitelské poptávky ve Spojených státech bylo do značné míry spojeno s klesajícími cenami benzínu a pohonných hmot na čerpacích stanicích, což uvolnilo rozpočty domácností. Odborníci však důrazně varují, že tento faktor lze jen stěží považovat za dlouhodobě udržitelný trend. Obnovení válečného konfliktu v blízkovýchodním regionu totiž představuje bezprostřední hrozbu, která by mohla stav maloobchodního sektoru v dohledné době výrazně zhoršit a znovu roztočit nebezpečnou inflační spirálu skrze dražší energie. Evropa pod tlakem a bezpečný přístav jménem dolar Zatímco Spojené státy vykazují robustní růst a spotřebitelskou sílu, zdraví ostatních klíčových globálních ekonomik čelí riziku mnohem rychlejšího a hlubšího zhoršení. Tento negativní hospodářský vývoj se týká především těch regionů, které jsou kriticky závislé na dovozu ropy a zemního plynu. Zářným příkladem této strukturální zranitelnosti je samotná eurozóna, jejíž průmyslový model je mimořádně úzce spjat s cenami energetických komodit na světových trzích. Tržní hráči sice mohou spekulovat o tom, že Evropská centrální banka (ECB) přistoupí k přísnější měnové politice až v průběhu roku 2026, avšak hrozící plošné zpomalení hrubého domácího produktu představuje pro tento dlouhodobý plán fatální nebezpečí. Rozdíl v úrokových sazbách mezi americkým Fedem a evropskou měnovou institucí tak zůstane s největší pravděpodobností i nadále velmi široký, což bude společné evropské měně podrážet nohy. Tato propastná divergence v měnových politikách obou břehů Atlantiku přiměla analytiky přední investiční banky Goldman Sachs (GS) k ráznému přehodnocení situace. Banka oficiálně snížila svůj výhled pro měnový pár EUR/USD (EURUSD=X) v šestiměsíčním horizontu z původních 1,18 na 1,12. Stejně tak došlo k výrazné revizi dvanáctiměsíční predikce, která klesla z optimistické úrovně 1,20 na současných 1,12. Americká měna tak na globálních trzích našla masivní podporu právě v době, kdy celosvětová chuť riskovat začala strmě klesat. Masivní výprodej akcií velkých technologických gigantů způsobil plošný ústup hlavních akciových indexů z historických maxim. K tomu se přidala již zmiňovaná eskalace vojenského konfliktu na Blízkém východě, která raketově zvýšila poptávku po americkém dolaru jakožto tradičním a spolehlivém bezpečném přístavu v dobách největší tržní nejistoty. Marný boj Tokia a nezastavitelný propad japonské měny Právě toto robustní posilování amerického dolaru a odklon investorů od rizika umožnily devizovému páru USD/JPY (JPY=X) plynule navázat na svou předchozí agresivní rally. Japonská strana na tento nepříznivý vývoj musela takřka okamžitě zareagovat. Japonský ministr financí Sakuki Katayama se proto pohotově vrátil k takzvaným verbálním intervencím, aby spekulanty na trhu důrazně varoval před dalším oslabováním národní měny. Podle oficiálního vyjádření ministra je japonská vláda plně připravena kdykoliv podniknout rozhodné a rázné kroky, pokud to tržní situace bude nezbytně vyžadovat. Tyto ostré komentáře zazněly strategicky těsně před začátkem víkendu v Japonsku. Tento pečlivě načasovaný krok měl zemi vycházejícího slunce umožnit využít výhod takzvaného tenkého trhu s výrazně nižší likviditou k případné efektivnější a levnější intervenci na devizovém trhu. Nicméně přední světoví experti na měnové trhy jsou k těmto snahám Tokia vysoce skeptičtí. Podle analytiků ze specializované společnosti Kshitij Consultancy Services, která byla agenturou Bloomberg vyhodnocena jako vůbec nejpřesnější prognostik pro vývoj japonského jenu ve druhém čtvrtletí, měnové intervence jednoduše nepomohou zastavit dlouhodobý trend. Japonská centrální banka i tamní vláda tak v současnosti svádějí předem prohranou bitvu s globálními tržními silami. Odborníci proto sebevědomě predikují, že kurz měnového páru USD/JPY má jasně nakročeno k tomu, aby do roku 2027 postupně vzrostl až na neuvěřitelnou hranici 170 jenů za dolar. Tento drastický dlouhodobý výhled je podložen hned několika klíčovými fundamentálními faktory. Patří mezi ně především historická výkonnost amerických a japonských akciových indexů, přetrvávající propastný rozdíl v úrokových sazbách mezi americkým Fedem a Bank of Japan, a v neposlední řadě také specifický vývoj směnného kurzu asijských měn.