Mnoho médií ji prezentovalo jako důkaz pokračujícího oživení ekonomiky a stabilního trhu práce. Nicméně hlubší rozbor dat ukazuje, že pod touto zářící fasádou se skrývají zásadní nerovnováhy a strukturální napětí, která zpochybňují sílu současného růstu. Statistická optika často maskuje realitu a právě červnová čísla jsou příkladem dat, která je třeba číst mezi řádky.

Při bližším pohledu se ukazuje, že některé pozitivní signály vyplývají spíše ze statistických efektů a dočasných demografických jevů, než z autentického zlepšení ekonomické situace. Rostoucí nejistota spojená s Trumpovou obchodní a imigrační politikou navíc vytváří prostředí, v němž firmy často volí opatrnost namísto expanze.

Cla a nejistota brzdí firemní rozhodování

Jedním z hlavních důvodů rostoucí opatrnosti firem je nepředvídatelnost obchodní politiky. Trumpovy návrhy na nová cla – zejména jejich opakované ohlašování a následné odklady – znemožňují firmám dlouhodobé plánování. Výsledkem je odkládání investic i náboru nových zaměstnanců.

To se odráží v konkrétních indikátorech. Kromě zpomalení tvorby pracovních míst v průmyslu je to i zkrácení průměrného pracovního týdne, což bývá raným signálem ochabující poptávky. Firmy se zkrátka přizpůsobují zvýšené nejistotě tím, že méně spoléhají na externí pracovní sílu a redukují přesčasy, namísto aby aktivně hledaly nové zaměstnance.

Trh práce není tak inkluzivní, jak se zdá

Podle čísel by se mohlo zdát, že zaměstnanost roste napříč populací, ale detailní data ukazují odlišný příběh. Například nezaměstnanost mezi černošskými Američany vzrostla téměř o procentní bod, což je statisticky významný posun. To může být známkou prohlubujících se nerovností na trhu práce, ať už kvůli diskriminačním překážkám, nebo kvůli nerovnoměrně rozloženému přístupu ke vzdělání a příležitostem.

Zarážejícím trendem je také masivní odchod žen z trhu práce – více než 300 000 žen ho opustilo od začátku roku. Naopak počet mužů, kteří na trh nově vstoupili, stoupá. To může být důsledkem kombinace vyšších nároků na péči o děti, omezené dostupnosti flexibilní práce nebo jiných sociálních a ekonomických tlaků, které disproporčně dopadají právě na ženy.

Imigrační politika narušuje rovnováhu

Zvláště výrazný vliv má Trumpova restriktivní imigrační politika, která vedla k úbytku více než 1 milionu zahraničních pracovníků jen za poslední tři měsíce. Tento odliv pracovní síly sice může statisticky vypadat jako pokles nezaměstnanosti (protože zmizí část lidí, kteří by jinak byli započteni), ale ve skutečnosti jde o narušení rovnováhy v klíčových odvětvích ekonomiky.

Odvětví jako stavebnictví, pohostinství nebo zemědělství často spoléhají na migrující pracovníky. Bez nich dochází ke zvyšování nákladů, zpomalení provozu a snížení flexibility. Tento výpadek není snadno nahraditelný a přináší sekundární dopady i na další sektory – včetně logistiky, maloobchodu a veřejných služeb.

Co bude dál?

Naděje, že po 9. červenci Trump oznámí novou celní dohodu, by mohla na čas uklidnit finanční trhy. Ale styl jeho řízení – často konfrontační a izolacionistický – představuje pro firmy dlouhodobé riziko. Pokud trh práce postrádá rovnoměrný růst, inkluzivitu a stabilitu, nelze jej považovat za zdravý, bez ohledu na součet nově vytvořených míst.

Kvalita pracovních míst, důvěra podniků a rovnost příležitostí jsou totiž podstatnější ukazatele síly ekonomiky, než hrubý počet zaměstnaných. A právě v těchto oblastech zůstává americký pracovní trh zranitelný, i když statistiky tvrdí opak.

Z dlouhodobého hlediska může mít současný vývoj i dopad na produktivitu americké ekonomiky. Pokud firmy kvůli nejistotě omezují inovace a dlouhodobé investice do technologií nebo lidského kapitálu, projeví se to s časovým odstupem i v nižší efektivitě a konkurenceschopnosti. Oslabená schopnost přizpůsobit se globálním změnám v poptávce či technologiích pak může vést ke ztrátě pozic na světových trzích – zejména vůči ekonomikám, které investují do stabilního růstu.

Z hlediska monetární politiky vzniká další paradox. Na jedné straně silná makrodata tlačí na Fed, aby udržoval sazby vysoko. Na straně druhé však oslabená kvalita zaměstnanosti, strukturální nerovnosti a chybějící pracovní síla komplikují interpretaci těchto dat. Fed tak může čelit dilematu: zachovat přísnou měnovou politiku a riskovat přelití těchto nerovnováh do recese, nebo se řídit měkkými ukazateli a uvolnit dříve, než bude inflace zcela pod kontrolou.

Rovněž politická rovina situace nelze přehlížet. Pokud pracovní trh není spravedlivý a přístupný, roste napětí mezi jednotlivými skupinami obyvatel, což může vést k hlubší polarizaci společnosti. Rétorika o silné ekonomice tak může být pro mnoho lidí prázdnou frází, pokud zároveň zažívají zhoršující se životní podmínky, stagnující mzdy nebo ztrátu pracovních příležitostí.

Z těchto důvodů je nezbytné, aby budoucí ekonomická politika USA – ať už pod jakoukoli administrativou – vycházela z realistického pohledu na data, nikoli z povrchní interpretace. K udržitelnému růstu nestačí jen silná čísla z titulní strany statistik. Je nutné chápat celý kontext, dbát na inkluzivitu a flexibilitu trhu práce a podporovat investice, které mají dlouhodobou hodnotu pro všechny vrstvy společnosti. Jen tak lze zajistit, že americká ekonomika zůstane skutečně silná i v dalších letech.