Zvládne Fed ukočírovat americkou inflaci? Co byste měli sledovat?

Co je to měkké přistání?

Je to situace, kdy centrální banka zpomalí ekonomiku natolik, aby omezila poptávku a snížila inflaci, ale ne natolik, aby došlo k poklesu hrubého domácího produktu a k výraznému nebo žádnému nárůstu nezaměstnanosti. Toho chce předseda Fedu Jerome Powell a jeho kolegové v ideálním případě dosáhnout. K tomu je však zapotřebí dostatek dovedností a spousta štěstí.

Co je to tvrdé přistání?

Jedním slovem recese. A to je to, co mnozí ekonomové předpovídají, že se stane, protože nejagresivnější kampaň Fedu na zpřísnění úvěrů od 80. let minulého století si vybírá stále větší daň na ekonomice. Pokud bude to, co je potřeba ke stlačení inflace, dostatečně extrémní – nebo pokud Fed udělá chybu -, trh práce by mohl konečně prasknout, což by vedlo k výraznému nárůstu nezaměstnanosti a ke ztrátě zaměstnání milionů pracovníků. To není to, co by Powell – a stejně tak Joe Biden, který se téměř jistě bude ucházet o další prezidentské období v roce 2024 – chtěl vidět.

Neexistuje nějaká střední cesta?

Ano, někteří ekonomové tomu říkají „růstová recese“. Tento oxymóron označuje vleklé období slabého růstu a rostoucí nezaměstnanosti, kdy ekonomika roste pomaleji, než je její dlouhodobý trend zhruba 1,5 % až 2 %, ale k naprostému poklesu nedochází. Cílem je pomalu vytlačit z ekonomiky inflaci, aniž by se zhroutila poptávka a růst.

Co je to nepřistání?

Tento termín se začal používat na začátku roku 2023, kdy ekonomika začala s velkým rozmachem. Firmy prudce rostli, maloobchodní tržby stoupaly a dokonce i stavitelé domů začali být optimističtější. Podle tohoto scénáře se růst po loňském poklesu opět zrychluje. Ve skutečnosti se ekonomika nikdy nedotkne dna.

To zní jako skvělý výsledek

Ano i ne. Vše záleží na tom, co se stane s inflací. Ta sice v loňském roce dosáhla svého vrcholu, ale stále se pohybuje vysoko nad oficiálním dvouprocentním cílem Fedu. Pokud bude s oživením ekonomiky nadále klesat, bylo by si co přát. Pokud se však ukáže, že cenové tlaky přetrvávají – nebo se dokonce zhoršují – dávejte si pozor. V takovém případě by Fed pravděpodobně cítil nutkání šroubovat úrokové sazby ještě výše, což by zvýšilo riziko ještě tvrdšího přistání ekonomiky v budoucnu.

Je Fed skutečně tak odhodlán dostat inflaci zpět na 2 %?

Powell a jeho kolegové přísahají, že ano. A trvají na tom, že navzdory výzvám některých ekonomů nemají v plánu zvyšovat svůj cenový cíl. Powell a spol. však také dali jasně najevo, že jsou ochotni nějakou dobu tolerovat inflaci nad 2 %, zejména pokud bude směřovat dolů. Nehodlají nabourat ekonomiku jen proto, aby se inflace vrátila k jejich cíli.

Dosáhl někdy Fed měkkého přistání?

Pravděpodobně jednou, v letech 1994-1995. Pod vedením tehdejšího předsedy Alana Greenspana centrální banka zdvojnásobila úrokové sazby na 6 % a podařilo se jí zpomalit hospodářský růst, aniž by ho zabila. Přísnější úvěrování však mělo nepříznivé důsledky. Vedlo k obrovským ztrátám investorů na trhu dluhopisů a přispělo k bankrotu kalifornského Orange County v roce 1994.

Byl každý další pokus neúspěšný?

Ne tak docela. Alan Blinder, který byl místopředsedou Fedu v letech 1994-95, kdy došlo k „měkkému přistání“, říká, že centrální banka v uplynulém půlstoletí dosáhla několika dalších „docela měkkých“ přistání. Jedno z nich přišlo v roce 2001, kdy zvyšování sazeb Fedu, které začalo o dva roky dříve, přineslo mimořádně mírný, osmiměsíční pokles – to, co Blinder nazývá „recese“. Powell naznačil, že se domníval, že Fed byl na začátku roku 2020 na cestě k měkkému přistání. Zdálo se, že americká ekonomika po sérii změn sazeb prodlouží rekordně dlouhou expanzi. Pak se však ekonomická aktivita zastavila v důsledku pandemie.

Jeho cíl: ochladit cenové tlaky, aniž by ekonomika spadla do příkopu. V roce 2022 se propadlo bydlení, výroba ochabla – ale trh práce zůstal silný. Ekonomové, politici a investoři přemýšlejí, co bude následovat: měkké přistání ekonomiky, tvrdé přistání nebo něco mezi tím. Nebo možná dokonce žádné přistání.Co je to měkké přistání?Je to situace, kdy centrální banka zpomalí ekonomiku natolik, aby omezila poptávku a snížila inflaci, ale ne natolik, aby došlo k poklesu hrubého domácího produktu a k výraznému nebo žádnému nárůstu nezaměstnanosti. Toho chce předseda Fedu Jerome Powell a jeho kolegové v ideálním případě dosáhnout. K tomu je však zapotřebí dostatek dovedností a spousta štěstí.Co je to tvrdé přistání?Jedním slovem recese. A to je to, co mnozí ekonomové předpovídají, že se stane, protože nejagresivnější kampaň Fedu na zpřísnění úvěrů od 80. let minulého století si vybírá stále větší daň na ekonomice. Pokud bude to, co je potřeba ke stlačení inflace, dostatečně extrémní – nebo pokud Fed udělá chybu -, trh práce by mohl konečně prasknout, což by vedlo k výraznému nárůstu nezaměstnanosti a ke ztrátě zaměstnání milionů pracovníků. To není to, co by Powell – a stejně tak Joe Biden, který se téměř jistě bude ucházet o další prezidentské období v roce 2024 – chtěl vidět.Neexistuje nějaká střední cesta?Ano, někteří ekonomové tomu říkají „růstová recese“. Tento oxymóron označuje vleklé období slabého růstu a rostoucí nezaměstnanosti, kdy ekonomika roste pomaleji, než je její dlouhodobý trend zhruba 1,5 % až 2 %, ale k naprostému poklesu nedochází. Cílem je pomalu vytlačit z ekonomiky inflaci, aniž by se zhroutila poptávka a růst.Co je to nepřistání?Tento termín se začal používat na začátku roku 2023, kdy ekonomika začala s velkým rozmachem. Firmy prudce rostli, maloobchodní tržby stoupaly a dokonce i stavitelé domů začali být optimističtější. Podle tohoto scénáře se růst po loňském poklesu opět zrychluje. Ve skutečnosti se ekonomika nikdy nedotkne dna.To zní jako skvělý výsledekAno i ne. Vše záleží na tom, co se stane s inflací. Ta sice v loňském roce dosáhla svého vrcholu, ale stále se pohybuje vysoko nad oficiálním dvouprocentním cílem Fedu. Pokud bude s oživením ekonomiky nadále klesat, bylo by si co přát. Pokud se však ukáže, že cenové tlaky přetrvávají – nebo se dokonce zhoršují – dávejte si pozor. V takovém případě by Fed pravděpodobně cítil nutkání šroubovat úrokové sazby ještě výše, což by zvýšilo riziko ještě tvrdšího přistání ekonomiky v budoucnu.Je Fed skutečně tak odhodlán dostat inflaci zpět na 2 %?Powell a jeho kolegové přísahají, že ano. A trvají na tom, že navzdory výzvám některých ekonomů nemají v plánu zvyšovat svůj cenový cíl. Powell a spol. však také dali jasně najevo, že jsou ochotni nějakou dobu tolerovat inflaci nad 2 %, zejména pokud bude směřovat dolů. Nehodlají nabourat ekonomiku jen proto, aby se inflace vrátila k jejich cíli.Dosáhl někdy Fed měkkého přistání?Pravděpodobně jednou, v letech 1994-1995. Pod vedením tehdejšího předsedy Alana Greenspana centrální banka zdvojnásobila úrokové sazby na 6 % a podařilo se jí zpomalit hospodářský růst, aniž by ho zabila. Přísnější úvěrování však mělo nepříznivé důsledky. Vedlo k obrovským ztrátám investorů na trhu dluhopisů a přispělo k bankrotu kalifornského Orange County v roce 1994.Byl každý další pokus neúspěšný?Ne tak docela. Alan Blinder, který byl místopředsedou Fedu v letech 1994-95, kdy došlo k „měkkému přistání“, říká, že centrální banka v uplynulém půlstoletí dosáhla několika dalších „docela měkkých“ přistání. Jedno z nich přišlo v roce 2001, kdy zvyšování sazeb Fedu, které začalo o dva roky dříve, přineslo mimořádně mírný, osmiměsíční pokles – to, co Blinder nazývá „recese“. Powell naznačil, že se domníval, že Fed byl na začátku roku 2020 na cestě k měkkému přistání. Zdálo se, že americká ekonomika po sérii změn sazeb prodlouží rekordně dlouhou expanzi. Pak se však ekonomická aktivita zastavila v důsledku pandemie.