Švýcarské zlato nebo pašované zimbabwské zlato? Nikdo neví

Švýcarsko dováží téměř všechno zlato z jiných zemí, rafinované a značkové, a pak ho vyváží do celého světa, kde šperky a další doplňky z drahého kovu zdobí krky, paže a kotníky milionů lidí.

Stejné je to i se Spojenými arabskými emiráty a Spojeným královstvím. Tři největší vývozci zlata nefigurují v žebříčku největších světových producentů zlata. Netěží totiž mnoho tohoto kovu, pokud vůbec nějaký. Přesto jsou největšími centry tohoto odvětví.

Tento obchodní model je základem mechanismu, který pašeráci a pračky peněz využívají k praní špinavých peněz a prodeji zlata z pochybných zdrojů, odhaluje vyšetřování investigativní jednotky Al-Džazíry (I-Unit) Gold Mafia.

Tajní reportéři pronikli do největších jihoafrických gangů zabývajících se pašováním zlata a praním špinavých peněz. Vyšetřování ukazuje, jak je téměř nemožné zjistit skutečný původ zlata, které nakupují běžní zákazníci, ať už v New Yorku a Londýně, nebo v Dillí a Karáčí.

Právě díky této vlastnosti je kov pro zločince neocenitelným přínosem.

Chcete využít této příležitosti?

Známka „Swiss gold“

Reportéři Al-Džazíry v utajení, kteří se vydávali za čínské zločince, dostali od několika pašeráckých gangů nabídku, jak vyprat více než 100 milionů dolarů špinavé hotovosti pomocí zimbabwského zlata.

Tento drahý kov je největším vývozním artiklem Zimbabwe, ale západní sankce proti vládním představitelům kvůli porušování lidských práv ztěžují mezinárodní prodej zlata.

Na scénu přicházejí pašeráci, kteří převážejí zimbabwské zlato do zahraničí a vracejí se s nezapočítaným bohatstvím pradlen – údajně s výnosy z prodeje zlata. Ve skutečnosti jsou výdělky z prodeje zlata převáděny na bankovní účty praček, které nyní disponují zdánlivě legálními penězi.

Kamlesh Pattni a Ewan Macmillan, kteří vedou dva velké konkurenční gangy pašeráků zlata ze Zimbabwe, reportérům Al-Džazíry jasně řekli, že oni i další lidé z jejich oboru mají jednu preferovanou destinaci pro zlato, které jejich kurýři převážejí z této jihoafrické země: Dubaj.

„Vše pochází z Dubaje. Všechno je to Dubaj, Dubaj, Dubaj, Dubaj,“ řekl Macmillan.

Pattni a Alistair Mathias, Macmillanův obchodní partner, nezávisle na sobě radili reportérům Al-Džazíry, aby v Dubaji založili krycí společnosti. Jakmile zlato ze Zimbabwe dorazí do emirátského města, je podle nich přetaveno v tamních rafineriích a znovu označeno jako dubajské zlato.

Proces utajování původu zlata tím však vždy nekončí, uvedli odborníci. V posledních letech vznesla OSN a další světové orgány a neziskové organizace otázky ohledně postupů náležité péče používaných v dubajském zlatém průmyslu. Pomáhá tedy další vrstva maskování kolem původního zdroje zlata.

„Dubajské zlato by se například vyváželo buď do Londýna, nebo do Švýcarska, protože na něm chcete mít razítko ‚Swiss Gold‘,“ řekl Al-Džazíře odborník na boj proti korupci a praní špinavých peněz Mark Pieth. „Pak ho samozřejmě koupí všechny banky na světě.“ Pieth je bývalým prezidentem Basilejského institutu pro správu věcí veřejných.

Spojené arabské emiráty vyvážejí největší část zlata – 23 % – do Švýcarska, kde mají své společnosti i pašeráci jako Mathias.

„Prakticky nové zlato„

Před deseti lety byl Amjad Rihan jako partner globální účetní firmy Ernst & Young zodpovědný za audit dubajské společnosti Kaloti – v té době jedné z největších rafinerií zlata na světě.

Zjistil, že část tohoto zlata pochází z Dárfúru, který byl svědkem nejhorších hrůz súdánské občanské války. „Právě toto zlato jsme kontrolovali,“ řekl Rihan pro Al-Džazíru.

Rihan následně ve Velké Británii vyhrál soudní spor proti společnosti Ernst & Young, která ho podle soudců donutila odejít ze společnosti, protože se nechtěla zabývat varovnými signály, na které upozornil v souvislosti s Kaloti.

V roce 2015 Dubai Multi Commodities Centre (DMCC), hlavní městský licenční orgán pro obchodování s komoditami, zakročil proti společnosti Kaloti a vyřadil ji ze seznamu schválených rafinerií zlata v Dubaji.

V roce 2020 experti OSN oznámili, že zlato z další konfliktní zóny, Demokratické republiky Kongo (DRK), skončilo také v SAE. V Dubaji se při rafinaci odstraňují stopy po jeho původu, čímž se stává atraktivnějším pro další zlaté uzly po celém světě.

„Zlato, které přichází do rafinerií, je po rafinaci prakticky úplně nové,“ řekl Rihan.

Díky tomu je původ zlata nedohledatelný a ideální pro zločince, kteří chtějí skrýt zdroj svého bohatství. Zpráva organizace Global Witness z roku 2020 ukázala, že největší světová rafinerie zlata, švýcarská Valcambi, dříve nakoupila od Kaloti zlato, které téměř jistě pocházelo ze Súdánu.

Vyšetřování Al-Džazíry ukázalo, jak pašerácké gangy pomáhají zločincům proměnit špinavé peníze ve zdánlivě legální peníze prodejem zimbabwského zlata. Někdy je však podle odborníků zlato cenné i samo o sobě, což Pattni označil za „investici“.

„[Hodnota] zlata může stoupat a klesat, ale vždy je na vrcholu našeho seznamu položek, které chceme, a to tak dlouho, jak jen můžeme najít záznamy,“ vysvětlila pro Al-Džazíru bývalá vyšetřovatelka amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) a protikorupční expertka Karen Greenawayová.

Vyšetřování ukázalo, že Švýcarsko využívají také gangy pašeráků zlata jako bezpečné útočiště pro svůj nelegálně nabytý majetek.

Zimbabwský milionář Simon Rudland vlastní jednu z největších cigaretových společností v jižní Africe, Gold Leaf Tobacco. Jihoafrické úřady ho obvinily z obcházení daní prodejem cigaret na černém trhu. Rudland také pašuje zimbabwské zlato do Dubaje prostřednictvím týmu kurýrů.

Vyšetřování Al-Džazíry odhalilo, jak jihoafrický prač peněz Mohamed Khan vyvádí miliony dolarů z Rudlandových peněz do zahraničí jako platby za neexistující dovozy pomocí falešných faktur a fiktivních společností, které vedou Rudlandovi obchodní partneři.

Podle dokumentů, k nimž se dostala Al-Džazíra, patří mezi tyto nastrčené společnosti i Velmont Valley, která v květnu 2017 obdržela na švýcarský bankovní účet téměř 16 milionů dolarů od společnosti Gold Leaf Tobacco.

Proč je to důležité

Vzhledem k tomu, že se zlato stále znovu a znovu rafinuje a pohybuje se po celém světě, je podle odborníků těžké si být jistý, zda je zlato nakoupené na volném trhu eticky a právně čisté a zda jeho peněžní stopa není praním špinavých peněz a zločinem.

Hodinky mohly být vyrobeny z kousků zlata z konfliktní oblasti nebo byla zlatá slitina roztavena s částmi pašovaného zlata.

Nekonečný koloběh tavení, prodeje, nákupu a opětovného tavení zamlžuje veškeré stopy po původu zlata, a proto je pro orgány činné v trestním řízení obzvláště obtížné získat důkazy proti podezřelým pašerákům.

Neziskové organizace, jako jsou Global Witness a Corruption Watch, a organizace, jako je Mezinárodní měnový fond (PDF) a OECD, vyzvaly ke zvýšené kontrole zlata, podobně jako Kimberleyský proces v diamantovém průmyslu. Kimberleyský proces se snažil zabránit prodeji krvavých diamantů, uloupených v konfliktních oblastech. Ve zlatém průmyslu však zatím podobná regulace neexistuje.

„Když se mluví o zlatě, někteří lidé si skutečně myslí, že se nás to netýká, že je to jen pro bohaté lidi nebo pro malou část společnosti, která se o zlato zajímá,“ řekl Rihan, bývalý partner Ernst & Young. „Ale skutečnost je taková, že zlato vstupuje do našich životů a my s ním přicházíme do styku neustále, v podstatě denně, protože i telefony a notebooky, které používáme, používají zlato.“ Mnoho každodenních elektronických zařízení používá malé množství zlata ve svých deskách plošných spojů.

„Všichni máme odpovědnost za to, že dostáváme čisté zlato, a jako lidé máme také právo vědět, že zlato, které používáme, je čisté.“

DMCC, dubajský orgán pro udělování licencí na komodity, sdělil televizi Al-Džazíra, že není regulačním orgánem, ale poskytuje společnostem potřebné licence pro působení v dubajské svobodné zóně pomocí „jasného, komplexního a důkladného procesu dodržování předpisů“. Zdůraznila také, že během soudního řízení v Londýně mezi Amjadem Rihanem a společností Ernst & Young nedostala příležitost poskytnout důkazy nebo se vyjádřit. Odmítla obvinění, která proti ní byla v tomto řízení vznesena, a důrazně popřela, že by se podílela na praní špinavých peněz nebo jakékoli trestné činnosti.

Kamlesh Pattni popřel, že by se podílel na jakékoli formě praní špinavých peněz nebo zlata, a řekl nám, že jeho aktivity v SAE byly zcela legální. Alistair Mathias uvedl, že nikdy nepral peníze ani zlato ani neobchodoval s nelegálním zlatem a že nikdy neměl žádný pracovní vztah s Ewanem Macmillanem, který na žádost Al Džazíry o komentář nereagoval.

Simon Rudland uvedl, že obvinění proti němu jsou součástí pomlouvačné kampaně vedené neznámou třetí stranou. Popřel, že by se podílel na prodeji nelegálních cigaret, pašování zlata nebo jiných látek a na porušování sankcí. Připustil, že jednal s Mohamedem Khanem, který se podle jeho názoru „jevil“ jako pračka peněz, ale popřel, že by pro něj byla prováděna jakákoli forma praní špinavých peněz.

Společnost Gold Leaf Tobacco popřela, že by se jakkoli podílela na praní špinavých peněz nebo obchodování s nelegálním zlatem. Uvedla, že společnosti Gold Leaf nelze „přičítat“ žádné „nezdaněné“ nebo „nelegální“ cigarety. Uvedla, že omezené transakce společnosti Gold Leaf s Mohamedem Khanem byly vždy zákonné a řádné – i když připustila, že Khan byl pračkou peněz.

Mohamed Khan nám řekl, že všechna obvinění proti němu jsou nepravdivá a jsou založena na spekulacích, domněnkách a zfalšovaných a zfalšovaných důkazech. Potvrdil, že společnost Gold Leaf byla klientem jeho podniků, ale popřel, že by byl jakkoli zapojen do praní špinavých peněz nebo jiné trestné činnosti.

Společnost Ernst & Young uvedla, že to byla práce jejích zaměstnanců, kteří odhalili a nahlásili nesrovnalosti, což vedlo k sankcím a změnám v oblasti získávání drahých kovů a regulace rafinerií v Dubaji.

Společnost Kaloti popřela veškerá pochybení, a to i v souvislosti se záležitostmi, které vznikly v průběhu auditu společnosti Ernst & Young.

Ostatní subjekty zmíněné v tomto článku na žádost Al-Džazíry o komentář nereagovaly.

Pro ty, kteří se zabývají zlatem, má tato evropská země ještě jednu identitu: je největším světovým vývozcem zlata. V roce 2021 Švýcarsko prodalo tento drahý kov v hodnotě téměř 87 miliard dolarů, což je téměř tolik, kolik další tři největší vývozci – Spojené arabské emiráty , Spojené království a Spojené státy – dohromady.Švýcarsko dováží téměř všechno zlato z jiných zemí, rafinované a značkové, a pak ho vyváží do celého světa, kde šperky a další doplňky z drahého kovu zdobí krky, paže a kotníky milionů lidí.Stejné je to i se Spojenými arabskými emiráty a Spojeným královstvím. Tři největší vývozci zlata nefigurují v žebříčku největších světových producentů zlata. Netěží totiž mnoho tohoto kovu, pokud vůbec nějaký. Přesto jsou největšími centry tohoto odvětví.Tento obchodní model je základem mechanismu, který pašeráci a pračky peněz využívají k praní špinavých peněz a prodeji zlata z pochybných zdrojů, odhaluje vyšetřování investigativní jednotky Al-Džazíry Gold Mafia.Tajní reportéři pronikli do největších jihoafrických gangů zabývajících se pašováním zlata a praním špinavých peněz. Vyšetřování ukazuje, jak je téměř nemožné zjistit skutečný původ zlata, které nakupují běžní zákazníci, ať už v New Yorku a Londýně, nebo v Dillí a Karáčí.Právě díky této vlastnosti je kov pro zločince neocenitelným přínosem.Chcete využít této příležitosti?Známka „Swiss gold“Reportéři Al-Džazíry v utajení, kteří se vydávali za čínské zločince, dostali od několika pašeráckých gangů nabídku, jak vyprat více než 100 milionů dolarů špinavé hotovosti pomocí zimbabwského zlata.Tento drahý kov je největším vývozním artiklem Zimbabwe, ale západní sankce proti vládním představitelům kvůli porušování lidských práv ztěžují mezinárodní prodej zlata.Na scénu přicházejí pašeráci, kteří převážejí zimbabwské zlato do zahraničí a vracejí se s nezapočítaným bohatstvím pradlen – údajně s výnosy z prodeje zlata. Ve skutečnosti jsou výdělky z prodeje zlata převáděny na bankovní účty praček, které nyní disponují zdánlivě legálními penězi.Kamlesh Pattni a Ewan Macmillan, kteří vedou dva velké konkurenční gangy pašeráků zlata ze Zimbabwe, reportérům Al-Džazíry jasně řekli, že oni i další lidé z jejich oboru mají jednu preferovanou destinaci pro zlato, které jejich kurýři převážejí z této jihoafrické země: Dubaj.„Vše pochází z Dubaje. Všechno je to Dubaj, Dubaj, Dubaj, Dubaj,“ řekl Macmillan.Pattni a Alistair Mathias, Macmillanův obchodní partner, nezávisle na sobě radili reportérům Al-Džazíry, aby v Dubaji založili krycí společnosti. Jakmile zlato ze Zimbabwe dorazí do emirátského města, je podle nich přetaveno v tamních rafineriích a znovu označeno jako dubajské zlato. Proces utajování původu zlata tím však vždy nekončí, uvedli odborníci. V posledních letech vznesla OSN a další světové orgány a neziskové organizace otázky ohledně postupů náležité péče používaných v dubajském zlatém průmyslu. Pomáhá tedy další vrstva maskování kolem původního zdroje zlata.„Dubajské zlato by se například vyváželo buď do Londýna, nebo do Švýcarska, protože na něm chcete mít razítko ‚Swiss Gold‘,“ řekl Al-Džazíře odborník na boj proti korupci a praní špinavých peněz Mark Pieth. „Pak ho samozřejmě koupí všechny banky na světě.“ Pieth je bývalým prezidentem Basilejského institutu pro správu věcí veřejných.Spojené arabské emiráty vyvážejí největší část zlata – 23 % – do Švýcarska, kde mají své společnosti i pašeráci jako Mathias.„Prakticky nové zlato„Před deseti lety byl Amjad Rihan jako partner globální účetní firmy Ernst & Young zodpovědný za audit dubajské společnosti Kaloti – v té době jedné z největších rafinerií zlata na světě.Zjistil, že část tohoto zlata pochází z Dárfúru, který byl svědkem nejhorších hrůz súdánské občanské války. „Právě toto zlato jsme kontrolovali,“ řekl Rihan pro Al-Džazíru.Rihan následně ve Velké Británii vyhrál soudní spor proti společnosti Ernst & Young, která ho podle soudců donutila odejít ze společnosti, protože se nechtěla zabývat varovnými signály, na které upozornil v souvislosti s Kaloti.V roce 2015 Dubai Multi Commodities Centre , hlavní městský licenční orgán pro obchodování s komoditami, zakročil proti společnosti Kaloti a vyřadil ji ze seznamu schválených rafinerií zlata v Dubaji.V roce 2020 experti OSN oznámili, že zlato z další konfliktní zóny, Demokratické republiky Kongo , skončilo také v SAE. V Dubaji se při rafinaci odstraňují stopy po jeho původu, čímž se stává atraktivnějším pro další zlaté uzly po celém světě.„Zlato, které přichází do rafinerií, je po rafinaci prakticky úplně nové,“ řekl Rihan.Díky tomu je původ zlata nedohledatelný a ideální pro zločince, kteří chtějí skrýt zdroj svého bohatství. Zpráva organizace Global Witness z roku 2020 ukázala, že největší světová rafinerie zlata, švýcarská Valcambi, dříve nakoupila od Kaloti zlato, které téměř jistě pocházelo ze Súdánu.Vyšetřování Al-Džazíry ukázalo, jak pašerácké gangy pomáhají zločincům proměnit špinavé peníze ve zdánlivě legální peníze prodejem zimbabwského zlata. Někdy je však podle odborníků zlato cenné i samo o sobě, což Pattni označil za „investici“.„[Hodnota] zlata může stoupat a klesat, ale vždy je na vrcholu našeho seznamu položek, které chceme, a to tak dlouho, jak jen můžeme najít záznamy,“ vysvětlila pro Al-Džazíru bývalá vyšetřovatelka amerického Federálního úřadu pro vyšetřování a protikorupční expertka Karen Greenawayová.Vyšetřování ukázalo, že Švýcarsko využívají také gangy pašeráků zlata jako bezpečné útočiště pro svůj nelegálně nabytý majetek.Zimbabwský milionář Simon Rudland vlastní jednu z největších cigaretových společností v jižní Africe, Gold Leaf Tobacco. Jihoafrické úřady ho obvinily z obcházení daní prodejem cigaret na černém trhu. Rudland také pašuje zimbabwské zlato do Dubaje prostřednictvím týmu kurýrů.Vyšetřování Al-Džazíry odhalilo, jak jihoafrický prač peněz Mohamed Khan vyvádí miliony dolarů z Rudlandových peněz do zahraničí jako platby za neexistující dovozy pomocí falešných faktur a fiktivních společností, které vedou Rudlandovi obchodní partneři.Podle dokumentů, k nimž se dostala Al-Džazíra, patří mezi tyto nastrčené společnosti i Velmont Valley, která v květnu 2017 obdržela na švýcarský bankovní účet téměř 16 milionů dolarů od společnosti Gold Leaf Tobacco.Proč je to důležitéVzhledem k tomu, že se zlato stále znovu a znovu rafinuje a pohybuje se po celém světě, je podle odborníků těžké si být jistý, zda je zlato nakoupené na volném trhu eticky a právně čisté a zda jeho peněžní stopa není praním špinavých peněz a zločinem.Hodinky mohly být vyrobeny z kousků zlata z konfliktní oblasti nebo byla zlatá slitina roztavena s částmi pašovaného zlata.Nekonečný koloběh tavení, prodeje, nákupu a opětovného tavení zamlžuje veškeré stopy po původu zlata, a proto je pro orgány činné v trestním řízení obzvláště obtížné získat důkazy proti podezřelým pašerákům.Neziskové organizace, jako jsou Global Witness a Corruption Watch, a organizace, jako je Mezinárodní měnový fond a OECD, vyzvaly ke zvýšené kontrole zlata, podobně jako Kimberleyský proces v diamantovém průmyslu. Kimberleyský proces se snažil zabránit prodeji krvavých diamantů, uloupených v konfliktních oblastech. Ve zlatém průmyslu však zatím podobná regulace neexistuje.„Když se mluví o zlatě, někteří lidé si skutečně myslí, že se nás to netýká, že je to jen pro bohaté lidi nebo pro malou část společnosti, která se o zlato zajímá,“ řekl Rihan, bývalý partner Ernst & Young. „Ale skutečnost je taková, že zlato vstupuje do našich životů a my s ním přicházíme do styku neustále, v podstatě denně, protože i telefony a notebooky, které používáme, používají zlato.“ Mnoho každodenních elektronických zařízení používá malé množství zlata ve svých deskách plošných spojů.„Všichni máme odpovědnost za to, že dostáváme čisté zlato, a jako lidé máme také právo vědět, že zlato, které používáme, je čisté.“DMCC, dubajský orgán pro udělování licencí na komodity, sdělil televizi Al-Džazíra, že není regulačním orgánem, ale poskytuje společnostem potřebné licence pro působení v dubajské svobodné zóně pomocí „jasného, komplexního a důkladného procesu dodržování předpisů“. Zdůraznila také, že během soudního řízení v Londýně mezi Amjadem Rihanem a společností Ernst & Young nedostala příležitost poskytnout důkazy nebo se vyjádřit. Odmítla obvinění, která proti ní byla v tomto řízení vznesena, a důrazně popřela, že by se podílela na praní špinavých peněz nebo jakékoli trestné činnosti.Kamlesh Pattni popřel, že by se podílel na jakékoli formě praní špinavých peněz nebo zlata, a řekl nám, že jeho aktivity v SAE byly zcela legální. Alistair Mathias uvedl, že nikdy nepral peníze ani zlato ani neobchodoval s nelegálním zlatem a že nikdy neměl žádný pracovní vztah s Ewanem Macmillanem, který na žádost Al Džazíry o komentář nereagoval.Simon Rudland uvedl, že obvinění proti němu jsou součástí pomlouvačné kampaně vedené neznámou třetí stranou. Popřel, že by se podílel na prodeji nelegálních cigaret, pašování zlata nebo jiných látek a na porušování sankcí. Připustil, že jednal s Mohamedem Khanem, který se podle jeho názoru „jevil“ jako pračka peněz, ale popřel, že by pro něj byla prováděna jakákoli forma praní špinavých peněz.Společnost Gold Leaf Tobacco popřela, že by se jakkoli podílela na praní špinavých peněz nebo obchodování s nelegálním zlatem. Uvedla, že společnosti Gold Leaf nelze „přičítat“ žádné „nezdaněné“ nebo „nelegální“ cigarety. Uvedla, že omezené transakce společnosti Gold Leaf s Mohamedem Khanem byly vždy zákonné a řádné – i když připustila, že Khan byl pračkou peněz.Mohamed Khan nám řekl, že všechna obvinění proti němu jsou nepravdivá a jsou založena na spekulacích, domněnkách a zfalšovaných a zfalšovaných důkazech. Potvrdil, že společnost Gold Leaf byla klientem jeho podniků, ale popřel, že by byl jakkoli zapojen do praní špinavých peněz nebo jiné trestné činnosti.Společnost Ernst & Young uvedla, že to byla práce jejích zaměstnanců, kteří odhalili a nahlásili nesrovnalosti, což vedlo k sankcím a změnám v oblasti získávání drahých kovů a regulace rafinerií v Dubaji.Společnost Kaloti popřela veškerá pochybení, a to i v souvislosti se záležitostmi, které vznikly v průběhu auditu společnosti Ernst & Young.Ostatní subjekty zmíněné v tomto článku na žádost Al-Džazíry o komentář nereagovaly.