Klíčové body
- Kevin Warsh kritizuje současné fungování Fedu a volá po návratu k diskrétnějšímu stylu řízení
- Warsh obviňuje Fed z přispění k vysoké inflaci a přetrvávajícím federálním deficitům
- Warshova vize Fedu získává pozornost, protože by mohl být Trumpovým kandidátem na předsedu centrální banky
Vzhledem k tomu, že je považován za favorita Wall Street na post předsedy Fedu, jeho slova získala značnou pozornost. Warsh během projevu na konferenci Mezinárodního měnového fondu a Světové banky ve Washingtonu uvedl, že Fed příliš komunikuje s veřejností, angažuje se v aktuálních společenských otázkách a nepůsobí dostatečně jako protiváha vládním výdajům.
Jeho kritika přichází v době, kdy prezident Donald Trump zvažuje, koho navrhne na místo současného předsedy Jeroma Powella, jehož mandát vyprší v květnu příštího roku. Ačkoli Trump tento týden uvedl, že Powella neodvolá, Warsh se jeví jako vážný kandidát na jeho nástupce.
Návrat ke starému modelu centrální banky
Ve svém vystoupení Warsh nastínil, že by chtěl Fed vrátit ke konzervativnějšímu přístupu, který preferoval diskrétní a omezenou komunikaci s veřejností. Tento přístup by znamenal návrat k tradici, kdy Fed „nikdy nevysvětloval a nikdy se neomlouval“, jak připomněl známý výrok bývalého guvernéra Bank of England Montagua Normana.
Warsh kritizoval, že současní představitelé Fedu příliš otevřeně sdílejí své názory a predikce. Zdůraznil, že „vedoucí představitelé Fedu by udělali dobře, kdyby vynechali příležitosti ke sdílení svých nejnovějších úvah“. Podle něj zveřejňování ekonomických prognóz činí centrální bankéře vězni vlastních slov a omezuje jejich schopnost flexibilně reagovat na měnící se situaci.
Ve své kritice zmínil i zakladatele moderní otevřenosti Fedu Bena Bernankeho, který zavedl inflační cíl a tiskové konference. Warsh naznačil, že tento trend, pokračující za Janet Yellenové a Jeroma Powella, zašel příliš daleko.
Výhrady ke kvantitativnímu uvolňování a roli Fedu v deficitu
Kevin Warsh měl v minulosti blízký vztah s Bernankem, když oba působili ve Fedu během globální finanční krize v roce 2008. Postupem času se však jejich názory rozešly, zejména v otázce kvantitativního uvolňování. Warsh byl zastáncem jeho využívání pouze v naléhavých situacích, zatímco Bernanke zvolil agresivní strategii nákupů dluhopisů.
Ve svém projevu Warsh také poukázal na to, že Fed selhal v tlumení federálních deficitů. Zdůraznil, že během pandemie koronaviru Fed podpořil rozsáhlé vládní výdaje, ale později netlačil na jejich omezení, když se ekonomika zotavila. Tím podle něj centrální banka přispěla k přetrvávajícím deficitům a následným inflačním tlakům.
Warsh rovněž varoval před závislostí Fedu na aktuálních ekonomických datech, která podle něj často přicházejí se zpožděním a jsou náchylná k revizím. Tato závislost prý omezuje schopnost centrální banky reagovat efektivně na vývoj ekonomiky.
Kritika inflace a výzva k nové strategii Fedu
Jedním z hlavních bodů Warshovy kritiky byla otázka vysoké inflace, která zasáhla Spojené státy po pandemii. Warsh obvinil Fed z toho, že špatně odhadl ekonomickou situaci a nevhodně signalizoval toleranci vyšší inflace v zájmu boje proti nezaměstnanosti. Výsledkem podle něj bylo, že náklady inflace nesli především Američané s nízkými příjmy.
Ve svém vystoupení Warsh uvedl, že Fed si mnoho současných problémů způsobil sám. Zdůraznil potřebu „strategického resetu“, který by měl obnovit důvěryhodnost centrální banky a zlepšit její ekonomické výsledky pro běžné občany. Klíčem by podle něj měla být větší zdrženlivost v komunikaci a návrat k roli nezávislé, méně viditelné instituce zaměřené na stabilitu měny a finančního systému.
Warsh v současnosti přednáší na Stanford Graduate School of Business a má zkušenosti i z investičního světa, kde byl obchodním partnerem známého investora Stanleyho Druckenmillera. Osobně je propojen i s významnými americkými průmyslníky – je ženatý s Jane Lauder, dědičkou kosmetického impéria Estée Lauder.
Kevin Warsh tak nejen ostře kritizuje současné vedení Fedu, ale také nabízí vizi centrální banky, která by se více soustředila na své tradiční poslání a méně na veřejnou prezentaci či politické otázky. Vzhledem k jeho preferencím a postavení je pravděpodobné, že jeho názory budou hrát důležitou roli v debatě o budoucnosti americké měnové politiky.
