Americký prezident Donald Trump zahájil své druhé funkční období symbolicky – velkolepou obchodní a diplomatickou misí do Saúdské Arábie. Nejenže jej doprovázeli představitelé technologické elity jako Elon Musk, Jensen Huang (Nvidia) [NVDA], Sam Altman (OpenAI) či Arvind Krishna (IBM) [IBM], ale zároveň zde byly podepsány dohody za 600 miliard dolarů, z nichž značná část se týká čipů pro umělou inteligenci. Tyto dohody jasně ukazují, že Spojené státy si chtějí udržet technologickou dominanci a upevnit vztahy s klíčovými ropnými státy, které se nyní snaží přetavit svou energetickou moc v digitální vliv. Saúdská Arábie hledá budoucnost mimo ropu Saúdský plán Vision 2030, v jehož rámci chce Rijád transformovat svou ekonomiku a stát se centrem moderních technologií, nyní dostává reálné obrysy. S podporou amerických gigantů vzniká startup Humain, jehož ambicí je proměnit zemi ve „globálně konkurenceschopné centrum AI“. Partnerství s Nvidií zahrnuje výstavbu tzv. továren na umělou inteligenci s výkonem až 500 megawattů a dodávku desítek tisíc čipů GB300 Grace Blackwell. Vedle Nvidie uzavřely podobné dohody také společnosti AMD [AMD] a Qualcomm [QCOM], které pomohou budovat potřebnou infrastrukturu pro masivní datová centra. Zdroj: BurzovníSvět.cz Trump využívá AI jako nástroj diplomacie Trump využívá americkou technologickou převahu jako klíčový diplomatický nástroj. Jeho administrativa krátce před cestou oznámila zrušení některých exportních omezení z éry Bidena, což umožnilo dodávky špičkových čipů do strategických partnerských zemí. Podle prohlášení Bílého domu představují nově uzavřené dohody „transformativní zlom v bilaterálních vztazích“. Připomínají přelomové momenty, jako byla historická návštěva Trumpa v Rijádu v roce 2017, ale tentokrát se geopolitický význam přesouvá od zbraní k čipům. Zdroj: Shutterstock Změna v přístupu je markantní i ve srovnání s administrativou Joea Bidena, která vůči Rijádu zaujímala odměřenější postoj kvůli porušování lidských práv, zejména v souvislosti s vraždou novináře Jamala Khashoggiho. Trump nyní místo izolace volí partnerství a technologickou spolupráci, čímž posouvá těžiště americké zahraniční politiky směrem k pragmatickému techno-nacionalismu. Další zastávky: Katar a Spojené arabské emiráty Po Saúdské Arábii čekají prezidenta Trumpa další dvě zastávky: Katar a Spojené arabské emiráty, které mají rovněž ambice stát se regionálními lídry v oblasti AI. Zvláště Spojené arabské emiráty jsou v centru pozornosti díky firmě G42, která v loňském roce uzavřela dohodu s Microsoftem o investici 1,5 miliardy dolarů. Ta byla podmíněna ukončením spolupráce s čínskými dodavateli hardwaru, čímž se z G42 stává klíčový partner amerických zájmů v regionu. Trumpova administrativa nyní zvažuje další dohodu, která by umožnila masivní prodej amerických čipů právě této emirátské společnosti. Takový krok by mohl definitivně ukotvit americkou technologickou sféru na Blízkém východě a předejít čínskému vlivu, který některé americké kongresové výbory stále vnímaly jako potenciální hrozbu. Zahraniční cesta prezidenta Trumpa do Perského zálivu ukazuje hlubokou proměnu geopolitiky, kde se technologická infrastruktura, zejména v oblasti umělé inteligence, stává novým nástrojem diplomacie a vlivu. Podpis strategických dohod v hodnotě stovek miliard dolarů, účast lídrů technologického průmyslu jako Elon Musk, Jensen Huang či Lisa Su a zapojení startupu Humain potvrzují, že Spojené státy využívají svůj náskok v AI k upevnění partnerství s klíčovými státy Blízkého východu. Tento přístup kontrastuje s konfrontačním tónem vůči Číně a nabízí pragmatickou alternativu pro země, které chtějí investovat do vlastní technologické nezávislosti. Zásadní je i zrušení některých exportních omezení na čipy, což otevírá cestu k větším dodávkám amerického hardwaru a zajišťuje Washingtonu strategickou výhodu. Regionální konkurence mezi Saúdskou Arábií, Emiráty a Katarem tak získává nový rozměr – soutěží se o to, kdo se stane technologickým centrem budoucnosti. A Spojené státy se v tomto soupeření snaží být nejen dodavatelem technologií, ale i architektem nové ekonomické architektury po éře ropy.