Zatímco dobrovolný trh s uhlíkem v posledních letech čelil krizi důvěry, právě tyto firmy přinášejí novou vlnu přístupu, který je transparentnější, věrohodnější a technicky ambicióznější než dřív. Pokud bude tento přístup úspěšný, může pomoci nejen jejich obchodním výsledkům, ale i celé planetě.

Systém dobrovolných uhlíkových kreditů (VCM), který měl původně umožnit firmám kompenzovat emise CO₂ investicemi do klimaticky přínosných projektů, se v minulých letech dostal pod palbu kritiky. Problémy jako dvojí započítávání emisí, neoprávněné nároky na ochranu lesů nebo umělé vykazování snížení emisí podkopaly důvěru v celý sektor.

Zatímco v roce 2021 dosáhl trh s kredity hodnoty 2,1 miliardy dolarů, o dva roky později klesl na pouhých 723 milionů dolarů. Přesto poptávka po kreditech nezmizela – pouze se výrazně posunula směrem k iniciativám s prokazatelným dopadem, které zahrnují jasné metodiky a nezávislé ověřování.

Tohoto trendu si všímají i největší technologické firmy, které do procesu vstupují s důrazem na dlouhodobé závazky, ověřitelnost a kombinaci přírodních i technologických řešení.

Technologické projekty a přírodní iniciativy se doplňují

Strategie velkých technologických firem se neopírá pouze o jeden typ řešení. Investice rozkládají mezi přírodní iniciativy, jako je zalesňování nebo ochrana ekosystémů, a technologické projekty, včetně technologií přímého zachycování uhlíku ze vzduchu (DAC) či zvyšování alkalinity oceánů, které umožňuje mořské vodě pohlcovat více CO₂.

Například Microsoft (MSFT) uzavřel partnerství na nákup 18 milionů tun uhlíkových kreditů z přírodních projektů, zatímco koalice firem včetně Alphabet (GOOG) (GOOGL), Meta (META), Microsoftu a Salesforce (CRM) podporuje standardizaci a zviditelnění vysoce kvalitních iniciativ.

Tyto aktivity vycházejí z rámce Pařížské klimatické dohody, která stanovila cíl udržet oteplování pod hranicí 1,5 °C. Aby se toho dosáhlo, bude podle vědců potřeba odstranit stovky miliard tun uhlíku z atmosféry do konce století. Kdo to ale zaplatí? Právě dobrovolné trhy jako VCM jsou jednou z cest, jak náklady rozdělit mezi veřejný a soukromý sektor.

Amazon a jeho klíčová role v Amazonii

Silný příklad, jak se technologie propojuje s regionální politikou a ekologií, nabízí Amazon (AMZN), který se aktivně zapojuje do projektů na ochranu deštných pralesů v Amazonii. Jde o společné úsilí více vládních jurisdikcí, jehož cílem je bojovat proti odlesňování a podpořit dlouhodobou udržitelnost lokálních komunit.

Projekt částečně financuje koalice LEAF, kterou Amazon spoluzaložil spolu s vládami Velké Británie a Norska a společnostmi jako Salesforce nebo Nestlé (NESN). LEAF již získala více než 1 miliardu dolarů, kterou rozděluje mezi ověřené a účinné projekty.

Zajímavou novinkou je i oznámení, že Amazon začne nabízet uhlíkové kredity z těchto vybraných iniciativ dalším firmám. První z nich mají být dostupné už letos. Podmínkou však bude doložení závazku k dekarbonizaci, tedy skutečné úsilí dané firmy o snižování vlastních emisí.

Otevírá se trh i menším firmám?

V minulosti byly kvalitní uhlíkové kredity dostupné především pro největší společnosti s miliardovými rozpočty. Nyní se ale začíná rýsovat možnost „demokratizace“ přístupu i pro menší hráče. Příkladem je americká stavební společnost Ryan Companies, která oznámila, že právě Amazonova nová služba upoutala její pozornost.

Ředitel pro udržitelnost Joe Rozza uvedl, že firma dosud sázela na dekarbonizaci provozu, ale nyní vidí smysl i v nákupu uhlíkových kreditů, které mají okamžitý a ověřitelný dopad. Podle něj jde o významný posun, který může umožnit firmám s menší uhlíkovou stopou získat reputační výhodu a zároveň přispět ke konkrétním změnám v ochraně klimatu.

Velké technologické firmy tak nejen snižují vlastní emise, ale zároveň pomáhají nastavit nové standardy a zpřístupnit účinné nástroje širší části trhu. Pokud se tento model osvědčí, může přinést dlouhodobý přínos jak pro životní prostředí, tak pro firmy samotné – a přiblížit cíle Pařížské dohody reálnému naplnění.