Průměrná nabídková sazba hypotečních úvěrů na začátku února dosáhla 4,93 %, což představuje jen nepatrný meziměsíční pokles o 0,01 procentního bodu. Jde o velmi mírnou změnu, která potvrzuje, že hypoteční trh se po předchozích letech výrazné volatility dostává do stabilnějšího období. Sazby se už nepohybují skokově nahoru ani dolů a spíše kolísají v úzkém pásmu.
Aktuální průměr vychází z nabídkových sazeb na začátku měsíce a odpovídá úvěru do 80 % hodnoty nemovitosti. Tento parametr je důležitý, protože právě úvěry s touto úrovní LTV patří na trhu k nejčastějším a dobře odrážejí reálné podmínky, za nichž si domácnosti pořizují vlastní bydlení.
Současná čísla naznačují, že trh se nachází v přechodové fázi mezi obdobím rychlého růstu sazeb a potenciálním budoucím uvolňováním. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by měl přijít rychlý a plošný pokles úroků. Vývoj je spíše pozvolný a závislý na kombinaci měnové politiky, konkurenčního prostředí mezi bankami a celkové kondice ekonomiky.
Zdroj: Shutterstock
Pro domácnosti to znamená jediné: éra extrémně levných hypoték je minulostí, ale zároveň se situace stabilizovala natolik, že lze lépe plánovat. Rozhodování o financování bydlení je dnes méně o snaze „chytnout dno sazeb“ a více o realistickém posouzení vlastních možností.
Kratší fixace zlevňují, delší zdražují
Zajímavým rysem současného vývoje je rozevírání rozdílů mezi délkami fixací. Zatímco kratší fixační období mají tendenci mírně zlevňovat, delší fixace naopak zdražují. Trh tak vysílá smíšený signál ohledně budoucího vývoje sazeb.
U tříleté fixace průměrná nabídková sazba klesla na 4,54 %. Naopak desetiletá fixace vzrostla na 5,52 %. Tento rozdíl není náhodný. Odráží jednak rozdílné cenové strategie bank, jednak přetrvávající nejistotu ohledně budoucí trajektorie úrokových sazeb v ekonomice.
Kratší fixace dnes slouží jako hlavní nástroj pro přilákání klientů. Jsou atraktivní pro ty, kdo očekávají, že v horizontu několika let mohou sazby klesnout a refinancování bude výhodnější. Na druhé straně nesou vyšší riziko, že pokles nepřijde nebo bude pomalejší, než se čeká.
Delší fixace jsou dražší právě proto, že do sebe promítají riziko budoucího vývoje. Banka si u nich na delší dobu „zamyká“ úrok a musí počítat s tím, že se podmínky na trhu mohou změnit. Vyšší sazba je tak určitou pojistkou proti nejistotě.
Rozdíly mezi fixacemi zároveň ukazují, že trh nemá jednoznačný výhled. Pokud by převládalo přesvědčení o rychlém poklesu sazeb, byly by dlouhé fixace levnější. Současný stav naznačuje spíše opatrnost.
Zajímavé je, že stagnace hypotečních sazeb přichází v době, kdy se inflace v české ekonomice po delší době drží pod dvěma procenty. Na první pohled by se mohlo zdát, že to automaticky otevře prostor pro výraznější zlevňování úvěrů. Praxe je ale složitější.
Snižování úrokových sazeb v ekonomice se do hypotečního trhu promítá se zpožděním. Zlevňování obvykle trvá déle než období zdražování. Banky reagují opatrně, sledují vývoj měnové politiky i celkové ekonomické prostředí. Pokud nevidí silný konkurenční tlak nebo jasný signál pro dlouhodobý pokles sazeb, nemají důvod jít rychle dolů.
Zdroj: Shutterstock
Aktuálně navíc není patrný agresivní cenový boj napříč celým trhem. Část bank sice nabízí cílené slevy, ale nejde o plošný trend. Některé instituce zůstávají opatrné a sazby ponechávají beze změny.
Pro klienty to znamená, že rozdíly mezi nabídkami se často pohybují jen v desetinách procentního bodu. V absolutních číslech ale mohou mít citelný dopad. U vyšších úvěrů a delších splatností se i malý rozdíl v sazbě promítá do tisíců korun měsíčně.
Modelový příklad to dobře ilustruje. U úvěru 3,5 milionu korun do 80 % hodnoty nemovitosti se splatností 25 let a sazbou 4,93 % vychází měsíční splátka na 20 314 korun. I drobný posun sazby tak může znamenat znatelnou změnu rodinného rozpočtu.
Celkově lze říci, že hypoteční trh vstoupil do období relativního klidu. Neznamená to návrat k levným penězům, ale spíše stabilizaci kolem nové normy. Pro zájemce o bydlení je dnes klíčové pracovat s realistickými scénáři, počítat s rezervou a nespoléhat na rychlý pokles sazeb.
Hypoteční trh bez dramatických pohybů
Průměrná nabídková sazba hypotečních úvěrů na začátku února dosáhla 4,93 %, což představuje jen nepatrný meziměsíční pokles o 0,01 procentního bodu. Jde o velmi mírnou změnu, která potvrzuje, že hypoteční trh se po předchozích letech výrazné volatility dostává do stabilnějšího období. Sazby se už nepohybují skokově nahoru ani dolů a spíše kolísají v úzkém pásmu.
Aktuální průměr vychází z nabídkových sazeb na začátku měsíce a odpovídá úvěru do 80 % hodnoty nemovitosti. Tento parametr je důležitý, protože právě úvěry s touto úrovní LTV patří na trhu k nejčastějším a dobře odrážejí reálné podmínky, za nichž si domácnosti pořizují vlastní bydlení.
Současná čísla naznačují, že trh se nachází v přechodové fázi mezi obdobím rychlého růstu sazeb a potenciálním budoucím uvolňováním. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by měl přijít rychlý a plošný pokles úroků. Vývoj je spíše pozvolný a závislý na kombinaci měnové politiky, konkurenčního prostředí mezi bankami a celkové kondice ekonomiky.
Pro domácnosti to znamená jediné: éra extrémně levných hypoték je minulostí, ale zároveň se situace stabilizovala natolik, že lze lépe plánovat. Rozhodování o financování bydlení je dnes méně o snaze „chytnout dno sazeb“ a více o realistickém posouzení vlastních možností.
Kratší fixace zlevňují, delší zdražují
Zajímavým rysem současného vývoje je rozevírání rozdílů mezi délkami fixací. Zatímco kratší fixační období mají tendenci mírně zlevňovat, delší fixace naopak zdražují. Trh tak vysílá smíšený signál ohledně budoucího vývoje sazeb.
U tříleté fixace průměrná nabídková sazba klesla na 4,54 %. Naopak desetiletá fixace vzrostla na 5,52 %. Tento rozdíl není náhodný. Odráží jednak rozdílné cenové strategie bank, jednak přetrvávající nejistotu ohledně budoucí trajektorie úrokových sazeb v ekonomice.
Kratší fixace dnes slouží jako hlavní nástroj pro přilákání klientů. Jsou atraktivní pro ty, kdo očekávají, že v horizontu několika let mohou sazby klesnout a refinancování bude výhodnější. Na druhé straně nesou vyšší riziko, že pokles nepřijde nebo bude pomalejší, než se čeká.
Delší fixace jsou dražší právě proto, že do sebe promítají riziko budoucího vývoje. Banka si u nich na delší dobu „zamyká“ úrok a musí počítat s tím, že se podmínky na trhu mohou změnit. Vyšší sazba je tak určitou pojistkou proti nejistotě.
Rozdíly mezi fixacemi zároveň ukazují, že trh nemá jednoznačný výhled. Pokud by převládalo přesvědčení o rychlém poklesu sazeb, byly by dlouhé fixace levnější. Současný stav naznačuje spíše opatrnost.
Chcete využít této příležitosti?Inflace klesá, sazby zůstávají
Zajímavé je, že stagnace hypotečních sazeb přichází v době, kdy se inflace v české ekonomice po delší době drží pod dvěma procenty. Na první pohled by se mohlo zdát, že to automaticky otevře prostor pro výraznější zlevňování úvěrů. Praxe je ale složitější.
Snižování úrokových sazeb v ekonomice se do hypotečního trhu promítá se zpožděním. Zlevňování obvykle trvá déle než období zdražování. Banky reagují opatrně, sledují vývoj měnové politiky i celkové ekonomické prostředí. Pokud nevidí silný konkurenční tlak nebo jasný signál pro dlouhodobý pokles sazeb, nemají důvod jít rychle dolů.
Aktuálně navíc není patrný agresivní cenový boj napříč celým trhem. Část bank sice nabízí cílené slevy, ale nejde o plošný trend. Některé instituce zůstávají opatrné a sazby ponechávají beze změny.
Pro klienty to znamená, že rozdíly mezi nabídkami se často pohybují jen v desetinách procentního bodu. V absolutních číslech ale mohou mít citelný dopad. U vyšších úvěrů a delších splatností se i malý rozdíl v sazbě promítá do tisíců korun měsíčně.
Modelový příklad to dobře ilustruje. U úvěru 3,5 milionu korun do 80 % hodnoty nemovitosti se splatností 25 let a sazbou 4,93 % vychází měsíční splátka na 20 314 korun. I drobný posun sazby tak může znamenat znatelnou změnu rodinného rozpočtu.
Celkově lze říci, že hypoteční trh vstoupil do období relativního klidu. Neznamená to návrat k levným penězům, ale spíše stabilizaci kolem nové normy. Pro zájemce o bydlení je dnes klíčové pracovat s realistickými scénáři, počítat s rezervou a nespoléhat na rychlý pokles sazeb.
Hypoteční trh bez dramatických pohybů
Průměrná nabídková sazba hypotečních úvěrů na začátku února dosáhla 4,93 %, což představuje jen nepatrný meziměsíční pokles o 0,01 procentního bodu. Jde o velmi mírnou změnu, která potvrzuje, že hypoteční trh se po předchozích letech výrazné volatility dostává do stabilnějšího období. Sazby se už nepohybují skokově nahoru ani dolů a spíše kolísají v úzkém pásmu.
Aktuální průměr vychází z nabídkových sazeb na začátku měsíce a odpovídá úvěru do 80 % hodnoty nemovitosti. Tento parametr je důležitý, protože právě úvěry s touto úrovní LTV patří na trhu k nejčastějším a dobře odrážejí reálné podmínky, za nichž si domácnosti pořizují vlastní bydlení.
Současná čísla naznačují, že trh se nachází v přechodové fázi mezi obdobím rychlého růstu sazeb a potenciálním budoucím uvolňováním. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by měl přijít rychlý a plošný pokles úroků. Vývoj je spíše pozvolný a závislý na kombinaci měnové politiky, konkurenčního prostředí mezi bankami a celkové kondice ekonomiky.
Zdroj: Shutterstock
Pro domácnosti to znamená jediné: éra extrémně levných hypoték je minulostí, ale zároveň se situace stabilizovala natolik, že lze lépe plánovat. Rozhodování o financování bydlení je dnes méně o snaze „chytnout dno sazeb“ a více o realistickém posouzení vlastních možností.
Kratší fixace zlevňují, delší zdražují
Zajímavým rysem současného vývoje je rozevírání rozdílů mezi délkami fixací. Zatímco kratší fixační období mají tendenci mírně zlevňovat, delší fixace naopak zdražují. Trh tak vysílá smíšený signál ohledně budoucího vývoje sazeb.
U tříleté fixace průměrná nabídková sazba klesla na 4,54 %. Naopak desetiletá fixace vzrostla na 5,52 %. Tento rozdíl není náhodný. Odráží jednak rozdílné cenové strategie bank, jednak přetrvávající nejistotu ohledně budoucí trajektorie úrokových sazeb v ekonomice.
Kratší fixace dnes slouží jako hlavní nástroj pro přilákání klientů. Jsou atraktivní pro ty, kdo očekávají, že v horizontu několika let mohou sazby klesnout a refinancování bude výhodnější. Na druhé straně nesou vyšší riziko, že pokles nepřijde nebo bude pomalejší, než se čeká.
Delší fixace jsou dražší právě proto, že do sebe promítají riziko budoucího vývoje. Banka si u nich na delší dobu „zamyká“ úrok a musí počítat s tím, že se podmínky na trhu mohou změnit. Vyšší sazba je tak určitou pojistkou proti nejistotě.
Rozdíly mezi fixacemi zároveň ukazují, že trh nemá jednoznačný výhled. Pokud by převládalo přesvědčení o rychlém poklesu sazeb, byly by dlouhé fixace levnější. Současný stav naznačuje spíše opatrnost.
Inflace klesá, sazby zůstávají
Zajímavé je, že stagnace hypotečních sazeb přichází v době, kdy se inflace v české ekonomice po delší době drží pod dvěma procenty. Na první pohled by se mohlo zdát, že to automaticky otevře prostor pro výraznější zlevňování úvěrů. Praxe je ale složitější.
Snižování úrokových sazeb v ekonomice se do hypotečního trhu promítá se zpožděním. Zlevňování obvykle trvá déle než období zdražování. Banky reagují opatrně, sledují vývoj měnové politiky i celkové ekonomické prostředí. Pokud nevidí silný konkurenční tlak nebo jasný signál pro dlouhodobý pokles sazeb, nemají důvod jít rychle dolů.
Zdroj: Shutterstock
Aktuálně navíc není patrný agresivní cenový boj napříč celým trhem. Část bank sice nabízí cílené slevy, ale nejde o plošný trend. Některé instituce zůstávají opatrné a sazby ponechávají beze změny.
Pro klienty to znamená, že rozdíly mezi nabídkami se často pohybují jen v desetinách procentního bodu. V absolutních číslech ale mohou mít citelný dopad. U vyšších úvěrů a delších splatností se i malý rozdíl v sazbě promítá do tisíců korun měsíčně.
Modelový příklad to dobře ilustruje. U úvěru 3,5 milionu korun do 80 % hodnoty nemovitosti se splatností 25 let a sazbou 4,93 % vychází měsíční splátka na 20 314 korun. I drobný posun sazby tak může znamenat znatelnou změnu rodinného rozpočtu.
Celkově lze říci, že hypoteční trh vstoupil do období relativního klidu. Neznamená to návrat k levným penězům, ale spíše stabilizaci kolem nové normy. Pro zájemce o bydlení je dnes klíčové pracovat s realistickými scénáři, počítat s rezervou a nespoléhat na rychlý pokles sazeb.
