Keir Starmer oznámil rezignaci na post britského premiéra po vnitrostranické porážce, což okamžitě vyvolalo tlak na trhu se státními dluhopisy. Analytici z JPMorgan a Citigroup varují před růstem výpůjčních nákladů kvůli obavám z možného znárodňování pod vedením Andyho Burnhama. Výnosy desetiletých britských dluhopisů mohou podle expertů brzy prorazit pětiprocentní hranici, zatímco libra oslabuje.   Politické zemětřesení v Downing Street a první tržní reakce Britská politická scéna zažívá další dramatický otřes, který okamžitě rezonuje napříč finančními trhy. Premiér Keir Starmer v pondělí ráno oficiálně oznámil svou rezignaci na post lídra Labouristické strany. Toto zásadní rozhodnutí přichází bezprostředně poté, co jeho vnitrostranický rival Andy Burnham v minulém týdnu triumfoval v ostře sledovaných doplňovacích volbách. Během svého projevu před oficiálním sídlem v Downing Street číslo 10 Starmer potvrdil, že o svém kroku již informoval krále Karla III. Proces hledání nového lídra odstartuje 9. července a měl by být formálně završen do začátku parlamentních letních prázdnin, které připadají na 16. července. Odcházející premiér se zavázal, že ve funkci setrvá až do úplného ukončení vnitrostranického klání, tedy do začátku září. Finanční trhy na tuto zprávu reagovaly okamžitým přeceněním rizik. Hlavní londýnský akciový index FTSE 100 (^FTSE) po oznámení vykazoval spíše stagnaci a hledal jasnější směr. Naopak měnový pár britská libra vůči americkému dolaru (GBPUSD=X) zaznamenal okamžitý pokles o 0,3 procenta, čímž se jeho hodnota propadla na úroveň 1,3194 dolaru. Nejvýraznější pohyby však zaznamenal trh se státními dluhopisy. Výnos dvouletých britských státních dluhopisů prudce vzrostl na 4,287 procenta. Ještě dramatičtější byl posun u klíčových desetiletých bondů, jejichž výnos se vyšplhal až na hranici 4,86 procenta, což signalizuje rostoucí nervozitu investorů ohledně budoucího financování státu. Hrozba znárodňování a nevyhnutelný růst výpůjčních nákladů Analytické týmy předních světových bank varují, že politická rošáda bude mít pro britskou ekonomiku hmatatelné důsledky. Tým expertů z JPMorgan, který vede Andrew Tyler, upozorňuje na značný prostor pro expanzi prémie za fiskální riziko. Podle jejich modelů se tento tlak naplno projeví pravděpodobně až ke konci léta, kdy budou jasnější obrysy nové vládní politiky. Očekávaný růst výpůjčních nákladů ostrovního království je úzce spjat s osobou Andyho Burnhama. Trhy se obávají, že případný nový premiér představí radikální plány na zvrácení dosavadní privatizace a úplné opuštění politiky úsporných opatření. V krátkodobém horizontu se proto pozornost investorů upírá na to, kdo převezme vedení ministerstva financí po Rachel Reevesové. Stratégové z investiční banky Citigroup, pod vedením šéfky evropské akciové strategie Beaty Mantheyové, předpovídají dlouhodobé prodražení obsluhy státního dluhu. K tomuto scénáři podle nich dojde i v případě, že by nová vláda striktně dodržovala stanovená fiskální pravidla. Hlavním důvodem je Burnhamova otevřená preference pro znárodňování klíčových průmyslových odvětví, včetně strategického vodárenského sektoru. Úrokoví stratégové banky varují, že politická nejistota může negativně ovlivňovat britské dluhopisy po celé měsíce. Podle jejich krizových scénářů by se výnosy desetiletých dluhopisů mohly brzy dostat do pásma mezi 5 a 5,25 procenta. Ačkoliv by Burnham pravděpodobně prezentoval vydávání nových dluhopisů jako „dobré půjčování“, trhy se budou soustředit výhradně na masivní navýšení nabídky dluhu. V tomto kontextu analytici připomínají, že index FTSE 250 (^FTMC) , který sdružuje britské společnosti se střední tržní kapitalizací, je historicky mnohem citlivější na růst úrokových sazeb než jeho větší sourozenec, což z něj činí hlavní cíl případných výprodejů. Historický kontext a varování před ztrátou ekonomické suverenity Současná politická krize má i hluboký symbolický rozměr. Jim Reid, globální šéf makroekonomického výzkumu v Deutsche Bank, poznamenal, že Starmerova rezignace přichází přesně v předvečer desátého výročí referenda o brexitu. Od historického hlasování o vystoupení z Evropské unie se v čele britské vlády vystřídalo již šest různých premiérů. Reid ve své zprávě upozorňuje na opakující se vzorec, kdy každý nový lídr přichází s obrovskými nadějemi, které následně tvrdě narazí na finanční realitu a chronický nedostatek hospodářského růstu. Dokud britská ekonomika nenastartuje silnější expanzi a nezbaví se svazujících dluhových omezení, je podle Reida vysoce pravděpodobné, že tento „běžící pás“ na premiérském postu bude pokračovat. Do debaty se ostře vložil i bývalý řecký ministr financí a profesor ekonomie Yanis Varoufakis. Ten varuje, že pokud Burnham skutečně nahradí Starmera, musí okamžitě pochopit korelaci mezi britskými a americkými dluhopisovými výnosy. Skutečná povaha britsko-amerických vztahů podle něj nespočívá v historii či obraně, ale v ochotě amerických finančníků neustále nakupovat britský vládní dluh. Bývalý řecký ministr předkládá temné varování pro každého premiéra, který by se pokusil udržet britskou finanční podřízenost americkému kapitálu a zároveň masivně investovat do veřejných statků. Takový postup by podle něj mohl Británii nasměrovat přímo k Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF). Jediným účelem MMF je podle Varoufakise vytvoření politické páky. Ta by v konečném důsledku vedla k trvalé ztrátě suverenity nad daňovou a výdajovou politikou, přesně tak, jak to před lety během zničující dluhové krize zažilo právě Řecko.