Psycholog vysvětluje 5 způsobů, jak poznat, že je někdo zaujatý

Lidé jsou přirozeně fascinováni interpretací chování druhých lidí. Zvláště zajímavá je představa, že lidé mohou říkat A, ale myslet B, a že je možné odhalit tento rozdíl mezi tím, jak se někdo chová, a tím, co skutečně cítí nebo si myslí "hluboko uvnitř". Bohužel, navzdory 100 letům vědeckého výzkumu lidských postojů, předsudků a vědomých i nevědomých předsudků a hrozící vyhlídce Elona Muska, že nám do mozku implantuje umělou inteligenci, stále nejsme schopni s jistou mírou objektivity určit, zda někdo lže - ať už druhým, nebo sám sobě. Nejblíže k tomu můžeme mít, když dokážeme určit, zda se sami dopouštíme záměrného klamání druhých, i když ne tolik sami sebe, což je mimochodem mnohem lepší taktika pro klamání druhých. To nám nebrání obviňovat ostatní lidi z předpojatosti nebo alespoň nedůvěřovat tomu, že to, co říkají, myslí skutečně vážně a že říkají to, co si myslí. Nejpozoruhodnější je, že i lidé, kteří sami sebe označují za otevřené (tj. naprostá většina lidí), rychle vysvětlují neshody s druhými spíše tím, že ostatní jsou zaujatí, mýlí se, nemají pravdu atd. Zde je jednoduchý kontrolní seznam, který vám může pomoci určit, zda je někdo zaujatý. Ve většině případů (ale ne v případě prvního bodu) se bude jednat spíše o "pravděpodobnostní" než o jisté údaje, protože cílem tohoto seznamu je pomoci vám posoudit obecný sklon někoho k zaujatosti, zejména pokud se pravděpodobně dostane do některého z vašich slepých míst. ZAUJATOST ČLOVĚKA Všichni lidé jsou zaujatí v tom smyslu, že naše mozky jsou předurčeny k rychlým interpretacím světa. Takové interpretace jsou obecně optimalizovány pro vnitřní konzistenci (dáváme jim přednost, když odpovídají nebo potvrzují stávající přesvědčení) a iluzi jistoty. Vyhýbáme se dvojznačnosti a nejednoznačnosti, i když toho dosahujeme vyplňováním prázdných míst nebo vymýšlením si. Pokud jste si tedy jisti, že dotyčný subjekt je člověk, můžete si být stoprocentně jisti, že bude zaujatý. Otázkou je pouze to, jakým způsobem, do jaké míry a zda si to více či méně uvědomují. Všimněte si, že máme tendenci přeceňovat nevědomé předsudky, které jsou těžko měřitelné, špatně předpovídají budoucí chování a jsou relativně triviální ve srovnání s vědomými předsudky. Lidé si většinou své předsudky nejen uvědomují, ale jsou na ně i nesmírně hrdí, a proto na nich lpí jako na cenném majetku. SOUHLASÍ S VÁMI Častým důvodem, proč si nevšímáme specifických předsudků druhých lidí, je to, že je s nimi sdílíme. Proto je hlavní charakteristikou lidí, kteří se označují za otevřené, to, že mají tendenci stýkat se s lidmi, kteří jsou přesně takoví jako oni, zejména co se týče způsobu myšlení. Když se tedy s někým prudce shodnete - třeba proto, že vyjadřuje vaše vlastní názory a postoje ještě lépe než vy sami - připusťte možnost, že je prostě zaujatý stejně jako vy, což vám mimochodem může pomoci uvědomit si vlastní skryté předsudky. JEJICH NÁZORY JSOU IMUNNÍ VŮČI REALITĚ Dobrým měřítkem předsudků je to, nakolik jsou lidé ochotni upravit své názory a stanoviska na základě faktů, důkazů nebo reality - tedy toho, co nezmizí jen proto, že o tom přestanete přemýšlet. Vezměme si politické postoje. Navzdory všudypřítomným nástrojům pro ověřování faktů během debat prezidentských kandidátů, tyto nástroje jen málo mění volební záměry. V kampani algoritmické manipulace s voliči společnosti Cambridge Analytica umělá inteligence zjistila, že pouze asi 15 % voličů lze považovat za přesvědčitelné, což znamená, že 85 % z nich nelze přesvědčit, ať už na ně cílíte skutečnými, nebo falešnými zprávami. Ačkoli často obviňujeme umělou inteligenci z toho, že do lidské společnosti vnáší předsudky, každodenní použití umělé inteligence, jako jsou doporučovací algoritmy, nás jednoduše vystavuje tomu, čemu chceme být vystaveni, protože naším přirozeným sklonem je proměnit se v přehnanější verzi sebe sama. Představte si, že by nám Spotify, Netflix, Twitter, Amazon a Tinder ukazovaly doporučení, která nechceme, ale měli bychom je zvážit, abychom se stali otevřenějšími, a rozšířili si tak intelektuální obzory. Výsledkem by byl masový odliv od těchto platforem k některým, které by se vrátily k tomu, že by nám dávaly více toho, co chceme. Lidé po staletí skvěle zdokonalovali a zdokonalují své předsudky, a to bez pomoci jakékoliv technologie - umělé inteligence nebo jiné. MAJÍ VELMI SILNÉ MORÁLNÍ ZÁSADY Smyslem morálních principů je ušetřit nás přemýšlení, hlubokého intelektuálního přemítání o tom, co bychom měli v každé situaci udělat, a umožnit tak pečlivé zkoumání všech nuancí a argumentů, což by vedlo k duševnímu zhroucení. Jak poznamenává Lisa Feldman Barrettová, "mozek není určen k přemýšlení". Jeho úkolem je spíše rychle a bez námahy vytvářet předpovědi o světě, které ho prezentují zdánlivě uspořádaným a přesvědčivým způsobem, a tím nám usnadňují volbu a rozhodování. Hluboce morální lidé tedy budou imunní vůči racionálním nebo empirickým argumentům, které zpochybňují jejich zásady, stejně jako ti, kteří se nepopisují jako zvlášť morální, budou mít neoddiskutovatelné názory, základní klíčové hodnoty, které se neřídí logikou ani fakty. Všimněte si, že opačný scénář: absolutní morální nihilismus, není zcela udržitelný, kromě toho, že je tendenční a vyvolává obecnou tendenci popírat fakta nebo realitu. JSOU EXTRÉMNĚ PŘEDVÍDATELNÍ Všichni jsme předvídatelnější, než bychom si rádi mysleli, a proto ostatní obecně lépe odhadují, jak se pravděpodobně zachováme v různých situacích, než my sami, a proto umělá inteligence, dokonce i s využitím základních údajů ze sociálních médií, bez problémů předpovídá naše budoucí chování a dekóduje naši osobnost. Lidé se však stále liší v míře předvídatelnosti a ti, kteří jsou intelektuálně rigidnější, uzavřenější a dogmatičtější a mají sklon k většímu odporu ke změnám, nejednoznačnosti a nejistotě, se často chovají konzistentněji a předvídatelněji. U takových lidí vám znalost jedné věci o nich umožní odhadnout mnoho dalších věcí, ještě než je poznáte. Jako by měli silný vnitřní dogmatický kodex, který je vede k tomu, aby se chovali podle existujících zásad, na rozdíl od otevřenosti vůči zkušenostem.