Umění vytvořené umělou inteligencí není chráněno autorskými právy, říká soudce

Zákon o duševním vlastnictví však již dlouho říká, že autorská práva se udělují pouze dílům vytvořeným lidmi, a nezdá se, že by se to mělo v dohledné době změnit.

Federální soudce potvrdil rozhodnutí amerického úřadu pro autorská práva, že umělecké dílo vytvořené umělou inteligencí nelze chránit. Rozhodnutí bylo vydáno v příkazu, kterým byla zamítnuta žaloba Stephena Thalera napadající stanovisko vlády odmítající registraci děl vytvořených umělou inteligencí. Autorské právo „nikdy nesahalo tak daleko“, aby „chránilo díla vytvořená novými formami technologie fungujícími bez jakékoli řídící lidské ruky“, konstatovala americká soudkyně Beryl Howellová.

Ve stanovisku se zdůrazňuje: „Základním požadavkem je lidské autorství.“

V čele snahy o ochranu děl vytvořených umělou inteligencí stojí Thaler, výkonný ředitel společnosti Imagination Engines, která se zabývá neuronovými sítěmi. V roce 2018 uvedl systém umělé inteligence Creativity Machine jako jediného tvůrce uměleckého díla s názvem Nedávný vstup do ráje, které bylo popsáno jako „autonomně vytvořené počítačovým algoritmem běžícím na stroji“. Úřad pro autorská práva žádost zamítl s odůvodněním, že „spojení mezi lidskou myslí a tvůrčím projevem“ je rozhodujícím prvkem ochrany.

Thaler, který se uvedl jako vlastník autorských práv podle doktríny „work for hire“, podal žalobu, v níž napadl zamítnutí a požadavek úřadu na lidské autorství. Tvrdil, že umělá inteligence by měla být uznána „jako autor, pokud jinak splňuje kritéria autorství“, přičemž případné vlastnictví by mělo připadnout vlastníkovi stroje. Ve své stížnosti tvrdil, že zamítnutí úřadu bylo „svévolné, rozmarné, zneužití diskreční pravomoci a nebylo v souladu se zákonem“, což je v rozporu se zákonem o správním řízení, který umožňuje soudní přezkum opatření úřadu. V žalobě byla předložena otázka, zda dílo vytvořené výhradně počítačem spadá pod ochranu autorského práva.

„Při absenci jakéhokoli lidského podílu na tvorbě díla je jasnou a přímočarou odpovědí ta, kterou uvádí rejstřík: Ne,“ napsala Howellová.

Zdůraznila, že americké autorské právo „chrání pouze díla vytvořená lidmi“ a je „navrženo tak, aby se přizpůsobovalo době“. Důsledně se chápe, že lidská tvořivost je „jádrem autorskoprávní ochrany, i když je tato lidská tvořivost usměrňována prostřednictvím nových nástrojů nebo do nových médií“, uvedla v rozhodnutí.

Zatímco fotoaparáty vytvářejí mechanickou reprodukci scény, vysvětlila, že se tak děje až poté, co člověk vytvoří „mentální koncepci“ fotografie, která je výsledkem rozhodnutí, jako je například místo, kde objekt stojí, uspořádání a osvětlení.

„Klíčem k závěru, že nový typ díla spadá do rámce autorského práva, bylo zapojení člověka a konečná tvůrčí kontrola nad tímto dílem,“ napsala Howellová.

Ke stejnému závěru dospěly různé soudy. V jednom z předních případů týkajících se autorského práva, Burrow-Giles Lithographic Company v. Sarony, Nejvyšší soud rozhodl, že „není pochyb“ o tom, že ochrana může být rozšířena na fotografie, pokud „jsou reprezentativní pro původní duševní představy autora“. Soudci o takových autorech hovořili výhradně jako o lidech a označili je za třídu „osob“ a autorské právo za „právo člověka na produkci jeho vlastního génia nebo intelektu“.

V jiném případě federální odvolací soud uvedl, že na fotografii pořízenou opicí nelze udělit autorská práva, protože zvířata nemají nárok na ochranu, ačkoli žaloba byla rozhodnuta z jiných důvodů. Howellová toto rozhodnutí citovala ve svém rozhodnutí. „Žalobce nemůže poukázat na žádný případ, v němž by soud uznal autorská práva k dílu, jehož původcem není člověk,“ uvádí se v usnesení, kterým bylo vyhověno souhrnnému rozsudku ve prospěch úřadu pro autorská práva.

Soudkyně se také zabývala účelem autorského práva, kterým je podle ní povzbuzovat „lidské jedince k tvorbě“. Autorská práva a patenty byly podle ní koncipovány jako „formy vlastnictví, které vláda zřídila, aby je chránila, a bylo pochopeno, že uznání výlučných práv k tomuto vlastnictví podpoří veřejné blaho tím, že bude motivovat jednotlivce k tvorbě a vynalézání“. Rozsudek pokračoval: „Akt lidské tvorby – a to, jak nejlépe povzbudit lidské jedince, aby se této tvorbě věnovali, a tím podpořili vědu a užitečné umění – byl tedy ústředním bodem amerického autorského práva od jeho samotného počátku.“ Autorské právo nebylo navrženo tak, aby se vztahovalo na nelidské subjekty, řekla Howellová.

Zákon o duševním vlastnictví však již dlouho říká, že autorská práva se udělují pouze dílům vytvořeným lidmi, a nezdá se, že by se to mělo v dohledné době změnit.Federální soudce potvrdil rozhodnutí amerického úřadu pro autorská práva, že umělecké dílo vytvořené umělou inteligencí nelze chránit. Rozhodnutí bylo vydáno v příkazu, kterým byla zamítnuta žaloba Stephena Thalera napadající stanovisko vlády odmítající registraci děl vytvořených umělou inteligencí. Autorské právo „nikdy nesahalo tak daleko“, aby „chránilo díla vytvořená novými formami technologie fungujícími bez jakékoli řídící lidské ruky“, konstatovala americká soudkyně Beryl Howellová.V čele snahy o ochranu děl vytvořených umělou inteligencí stojí Thaler, výkonný ředitel společnosti Imagination Engines, která se zabývá neuronovými sítěmi. V roce 2018 uvedl systém umělé inteligence Creativity Machine jako jediného tvůrce uměleckého díla s názvem Nedávný vstup do ráje, které bylo popsáno jako „autonomně vytvořené počítačovým algoritmem běžícím na stroji“. Úřad pro autorská práva žádost zamítl s odůvodněním, že „spojení mezi lidskou myslí a tvůrčím projevem“ je rozhodujícím prvkem ochrany.Thaler, který se uvedl jako vlastník autorských práv podle doktríny „work for hire“, podal žalobu, v níž napadl zamítnutí a požadavek úřadu na lidské autorství. Tvrdil, že umělá inteligence by měla být uznána „jako autor, pokud jinak splňuje kritéria autorství“, přičemž případné vlastnictví by mělo připadnout vlastníkovi stroje. Ve své stížnosti tvrdil, že zamítnutí úřadu bylo „svévolné, rozmarné, zneužití diskreční pravomoci a nebylo v souladu se zákonem“, což je v rozporu se zákonem o správním řízení, který umožňuje soudní přezkum opatření úřadu. V žalobě byla předložena otázka, zda dílo vytvořené výhradně počítačem spadá pod ochranu autorského práva.„Při absenci jakéhokoli lidského podílu na tvorbě díla je jasnou a přímočarou odpovědí ta, kterou uvádí rejstřík: Ne,“ napsala Howellová.Zdůraznila, že americké autorské právo „chrání pouze díla vytvořená lidmi“ a je „navrženo tak, aby se přizpůsobovalo době“. Důsledně se chápe, že lidská tvořivost je „jádrem autorskoprávní ochrany, i když je tato lidská tvořivost usměrňována prostřednictvím nových nástrojů nebo do nových médií“, uvedla v rozhodnutí.Zatímco fotoaparáty vytvářejí mechanickou reprodukci scény, vysvětlila, že se tak děje až poté, co člověk vytvoří „mentální koncepci“ fotografie, která je výsledkem rozhodnutí, jako je například místo, kde objekt stojí, uspořádání a osvětlení.„Klíčem k závěru, že nový typ díla spadá do rámce autorského práva, bylo zapojení člověka a konečná tvůrčí kontrola nad tímto dílem,“ napsala Howellová.Ke stejnému závěru dospěly různé soudy. V jednom z předních případů týkajících se autorského práva, Burrow-Giles Lithographic Company v. Sarony, Nejvyšší soud rozhodl, že „není pochyb“ o tom, že ochrana může být rozšířena na fotografie, pokud „jsou reprezentativní pro původní duševní představy autora“. Soudci o takových autorech hovořili výhradně jako o lidech a označili je za třídu „osob“ a autorské právo za „právo člověka na produkci jeho vlastního génia nebo intelektu“.V jiném případě federální odvolací soud uvedl, že na fotografii pořízenou opicí nelze udělit autorská práva, protože zvířata nemají nárok na ochranu, ačkoli žaloba byla rozhodnuta z jiných důvodů. Howellová toto rozhodnutí citovala ve svém rozhodnutí. „Žalobce nemůže poukázat na žádný případ, v němž by soud uznal autorská práva k dílu, jehož původcem není člověk,“ uvádí se v usnesení, kterým bylo vyhověno souhrnnému rozsudku ve prospěch úřadu pro autorská práva.Soudkyně se také zabývala účelem autorského práva, kterým je podle ní povzbuzovat „lidské jedince k tvorbě“. Autorská práva a patenty byly podle ní koncipovány jako „formy vlastnictví, které vláda zřídila, aby je chránila, a bylo pochopeno, že uznání výlučných práv k tomuto vlastnictví podpoří veřejné blaho tím, že bude motivovat jednotlivce k tvorbě a vynalézání“. Rozsudek pokračoval: „Akt lidské tvorby – a to, jak nejlépe povzbudit lidské jedince, aby se této tvorbě věnovali, a tím podpořili vědu a užitečné umění – byl tedy ústředním bodem amerického autorského práva od jeho samotného počátku.“ Autorské právo nebylo navrženo tak, aby se vztahovalo na nelidské subjekty, řekla Howellová.