V dynamickém a nepředvídatelném světě globální ekonomiky se zdá, že Německo, největší evropská ekonomika, se dostala do těžkého období. Německé akcie se v letošním roce zastavily, burzovně obchodovaný fond Global X DAX Germany ETF (DAX) si od počátku roku připsal méně než 1 %, čímž výrazně zaostal za skokem indexu S&P 500 o 5 %. Potíže, kterým německá ekonomika čelí, jsou podloženy řadou vnitřních i vnějších faktorů, které vytvářejí nelehkou stagnaci, jež by mohla nějakou dobu trvat. Německá hospodářská velmoc v loňském roce klesla a podle Bundesbanky se očekává, že klesající trend přetrvá i v prvním čtvrtletí letošního roku. Kdysi optimistická očekávání růstu podnikových zisků klesla z 8 % na začátku letošního roku na slabé 1 %, říká Uwe Hohmann, akciový stratég Metzler Bank ve Frankfurtu. V listopadu loňského roku německý ústavní soud nečekaně rozhodl, že vláda nemůže znovu použít zbylé příjmy z nouzového pandemického fondu, čímž ji fakticky připravil o 177 miliard eur (191 miliard USD) výdajové síly. Mimo právní omezení je konsenzus mezi zaměstnanci a managementem v napětí, protože po celém Německu probíhají stávky v dopravě. I když je možná předčasné vracet Německu nálepku “nemocného muže Evropy”, situace není zdaleka povzbudivá. “Německo se z této stagnace nedostane snadno ani rychle,” poznamenává Carsten Brzeski, hlavní ekonom eurozóny nizozemské banky ING. Vnější geopolitické komplikace německému hospodářskému zdraví neprospívají. Jeho závislost na levném ruském zemním plynu pro podporu jeho průmyslu a následného vývozu do Číny se zlomila po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Kromě toho se nenasytná čínská ekonomika stále více mění z velkého odběratele na silnějšího konkurenta, což je zvláště významné v automobilovém průmyslu. Matt Gertken, geopolitický stratég společnosti BCA Research, poznamenává: “To, co vidíme v Německu, jasně vyplývá ze světa, který se změnil.” V důsledku toho se německý vnitřní rámec ocitá proti těmto vnějším tlakům v úzkých. Kancléř Olaf Scholz se ocitl v čele nejisté koalice tří stran s nevalným ratingem pod 20 %. Společenské sebeuspokojení je podle Brzeskiho znepokojivým důsledkem, který by mohl vyvolat dlouhodobější důsledky. Situaci podtrhuje propad země v žebříčku konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra – v roce 2023 se propadne na 22. místo. Kdysi dominantní automobilový průmysl byl přistižen, jak podřimuje v životně důležitých počátečních fázích přechodu na elektrická vozidla, což je v době rychlých ideologických změn v automobilovém průmyslu po celém světě do očí bijící chybný krok. Německému státnímu dluhu, který se pohybuje kolem 60 % hrubého domácího produktu (HDP) – což je polovina úrovně USA – by možná prospělo trochu stimulovat deficitní výdaje. Ústavně stanovená “dluhová brzda” však omezuje rozpočtové deficity na 0,35 % HDP. Přijetí jakýchkoli opatření na usměrňování ekonomiky se proto jeví jako stále komplikovanější vzhledem k tomu, že potřebná dvoutřetinová parlamentní většina, která je nutná k překonání těchto omezení, se zdá být prakticky nedosažitelná. Nebylo by však moudré přehlížet některá světlá místa v německém hospodářském prostředí. Evropské ceny zemního plynu klesly výrazně pod úroveň před ukrajinskou válkou, částečně díky rychlým opatřením Scholzovy vlády, která nahradila ruský dovoz. Energeticky náročná odvětví, jako je chemický průmysl, proto přehodnocují svá rozhodnutí o přemístění výroby, říká Cyrus de la Rubia, hlavní ekonom hamburské komerční banky. Příznivé je, že údaje o zaměstnanosti se drží na rekordních úrovních a reálné mzdy se plíživě zvyšují s tím, jak se ochlazuje inflace a začíná se zmírňovat nedostatek pracovních sil. Kromě toho největší německé firmy kotované na burze, jako je softwarová společnost SAP, strojírenský titán Siemens, finanční gigant Allianz a letecký gigant Airbus (AIR.Germany), jsou nadále globálně závislejší a dohromady tvoří třetinu indexu DAX. Německý trh zůstává také ve srovnání s americkým relativně podhodnocený. Průměrný poměr cena/zisk je 12, což je mírně pod historickým průměrem 12,5 a poloviční hodnota násobku indexu S&P 500, jak uvádí společnost Hohmann. Tvrdí, že země se může pochlubit mnoha průmyslovými názvy se středně vysokým jednociferným P/E, které mohou profitovat z jakéhokoli zvýšení poptávky. Širší pohled na Německo však vykresluje obraz země, která zdánlivě uvízla v ekonomickém bahně. Transformační vedení, které před 20 lety přinesla Angela Merkelová, liberalizující trh práce a omezující sociální stát, zřetelně chybí. Zda se objeví účinný vůdce, který by vedl k obratu, se teprve uvidí. Na tom může velmi dobře záviset příběhová ekonomická pozice Německa.