Tahle krize byla ale opravdu pamětihodná.

Dne 31. října roku 1929 vyvrcholily prvotní důsledky Velké hospodářské krize a akciový trh tou dobou zažíval značné výkyvy. K nechvalně proslulému burzovnímu krachu v tom roce sice došlo o několik dní dříve, ale jeho ekonomické dopady otřásaly společností ještě pěkně dlouho. A Halloween se v tom roce nesl opravdu v ne právě optimistickém duchu.

Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více:

• 1517 – Martin Luther uveřejnil 95 tezí proti prodeji odpustků
• 1541 – Michelangelo Buonarroti dokončil malbu Posledního soudu v Sixtinské kapli.
• 1892 – Arthur Conan Doyle vydal knihu Dobrodružství Sherlocka Holmese.
• 1918 – Maďarská národní rada provedla v Budapešti převrat a vytvořila novou vládu v čele s Mihály Károlyim, načež se rozpadlo Rakousko-Uhersko.
• 1922 – Benito Mussolini se stal nejmladším premiérem v historii Itálie.
• 1940 – Končí Bitva o Británii.
• 1956 – Suezská krize: po předchozím izraelském útoku na Sinaj zahájily Velká Británie a Francie vojenskou operaci proti Násirovu Egyptu s cílem zmocnit se Suezského průplavu.
• 1961 – Z Leninova mauzolea je odstraněno tělo Stalina.
• 2004 – V prvním kole prezidentských voleb na Ukrajině nezvítězil žádný kandidát, do druhého kola postoupili Viktor Janukovyč a opoziční kandidát Viktor Juščenko. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě prohlásila, že volby nevyhověly evropským demokratickým standardům.

A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky:

• 1864 – Nevada byla přijata jako 36. stát USA, což mělo významný ekonomický dopad díky objevu cenných ložisek stříbra ve státě, což přispělo k rozvoji těžebního a souvisejícího průmyslu.
• 1926 – V tento den zemřel kouzelník Harry Houdini, známý svou úspěšnou kariérou v zábavním průmyslu a jako podnikatel.
• 2008 – Poslední obchodní den října 2008 znamenal konec bouřlivého měsíce na finančních trzích během globální finanční krize. Akciové trhy po celém světě v tomto období zaznamenaly výrazné poklesy.

Velká hospodářská krize, která začala v roce 1929 a trvala přibližně do roku 1939 byla nejdelší a nejtěžší krize, jakou kdy průmyslový západní svět zažil. A samozřejmě vyvolala zásadní změny v hospodářských institucích, makroekonomické politice a ekonomické teorii. Ačkoli Velká hospodářská krize vznikla ve Spojených státech, způsobila drastický pokles výroby, silnou nezaměstnanost a akutní deflaci téměř ve všech zemích světa. Její sociální a kulturní dopady byly neméně ohromující, zejména ve Spojených státech, kde Velká hospodářská krize představovala nejtěžší nepřízeň osudu, s níž se Američané potýkali od občanské války.

Načasování a závažnost Velké hospodářské krize se v jednotlivých zemích značně lišily. Ve Spojených státech a Evropě byla krize obzvláště dlouhá a silná, v Japonsku a ve velké části Latinské Ameriky byla mírnější. Asi nepřekvapí, že nejhorší deprese, jakou kdy světová ekonomika zažila, pramenila z mnoha příčin. Pokles spotřebitelské poptávky, finanční panika a chybná vládní politika způsobily pokles hospodářské produkce ve Spojených státech, zatímco zlatý standard, který spojoval téměř všechny země světa do sítě pevných směnných kurzů, hrál klíčovou roli při přenosu amerického poklesu do ostatních zemí. Zotavení z velké hospodářské krize bylo do značné míry podpořeno opuštěním zlatého standardu a následnou měnovou expanzí. Hospodářský dopad Velké hospodářské krize byl obrovský a zahrnoval jak extrémní lidské utrpení, tak hluboké změny v hospodářské politice.

Velká hospodářská krize začala ve Spojených státech jako běžná recese v létě roku 1929. Koncem roku 1929 se však recese výrazně zhoršila a pokračovala až do začátku roku 1933. Reálná produkce a ceny prudce klesly. Mezi vrcholem a koncem poklesu se průmyslová výroba ve Spojených státech snížila o 47 % a reálný hrubý domácí produkt (HDP) klesl o 30 %. Index velkoobchodních cen se snížil o 33 % (takový pokles cenové hladiny se označuje jako deflace). Ačkoli se o spolehlivosti statistických údajů vedou diskuse, všeobecně se uznává, že míra nezaměstnanosti v nejvyšším bodě přesáhla 20 procent. Závažnost Velké hospodářské krize ve Spojených státech je obzvláště zřejmá při srovnání s další nejhorší americkou recesí, Velkou recesí v letech 2007-2009, během níž reálný HDP země poklesl pouze o 4,3 % a míra nezaměstnanosti dosáhla vrcholu na úrovni necelých 10 %.

Krize postihla prakticky všechny země světa. Data a rozsah poklesu se však v jednotlivých zemích značně lišily. Velká Británie se po většinu druhé poloviny 20. let potýkala s nízkým růstem a recesí. Do těžké deprese se však země dostala až počátkem roku 1930 a její pokles průmyslové výroby od vrcholu do vrcholu byl zhruba třetinový ve srovnání se Spojenými státy. Také Francie zažila na počátku 30. let relativně krátký pokles. Francouzské oživení v letech 1932 a 1933 však trvalo jen krátce. Francouzská průmyslová výroba i ceny v letech 1933 až 1936 výrazně poklesly. Německá ekonomika se na počátku roku 1928 dostala do útlumu, poté se stabilizovala a ve třetím čtvrtletí roku 1929 se opět propadla. Pokles německé průmyslové výroby byl zhruba stejný jako ve Spojených státech. Řada zemí Latinské Ameriky se dostala do deprese na přelomu let 1928 a 1929, tedy o něco dříve než USA, kde došlo k poklesu výroby. Zatímco některé méně rozvinuté země zažily těžkou depresi, jiné, jako Argentina a Brazílie, prožívaly relativně mírný pokles. Mírnou depresi, která začala relativně pozdě a skončila relativně brzy, zažilo také Japonsko.

Všeobecná cenová deflace, která byla patrná ve Spojených státech, se projevovala i v jiných zemích. Prakticky všechny průmyslově vyspělé země zažily v letech 1929 až 1933 pokles velkoobchodních cen o 30 a více procent. Vzhledem k větší pružnosti japonské cenové struktury byla deflace v Japonsku v letech 1930 a 1931 neobvykle rychlá. Tato rychlá deflace možná přispěla k tomu, že pokles japonské výroby byl relativně mírný. Ceny primárních komodit obchodovaných na světových trzích se v tomto období snížily ještě výrazněji. Například ceny kávy, bavlny, hedvábí a kaučuku se jen mezi zářím 1929 a prosincem 1930 snížily zhruba o polovinu. V důsledku toho se prudce zhoršily obchodní podmínky producentů primárních komodit.

Oživení ve Spojených státech začalo na jaře roku 1933. V polovině 30. let produkce rychle rostla: reálný HDP se v letech 1933 až 1937 zvyšoval v průměru o 9 % ročně. Produkce však v prvních letech 30. let klesla tak hluboko, že po celé toto období zůstala výrazně pod svým dlouhodobým trendem. V letech 1937-38 Spojené státy postihl další silný pokles, ale po polovině roku 1938 rostla americká ekonomika ještě rychleji než v polovině 30. let. V roce 1942 se produkce země konečně vrátila ke svému dlouhodobému trendu.

Oživení ve zbytku světa se značně lišilo. Britská ekonomika přestala klesat brzy poté, co Velká Británie v září 1931 opustila zlatý standard, ačkoli skutečné oživení začalo až koncem roku 1932. Ekonomiky řady latinskoamerických zemí začaly posilovat na přelomu let 1931 a 1932. Německo i Japonsko se začaly zotavovat na podzim roku 1932. Kanada a řada menších evropských zemí začaly oživovat přibližně ve stejné době jako Spojené státy, tedy počátkem roku 1933. Naproti tomu Francie, která zažila těžkou depresi později než většina zemí, vstoupila do fáze oživení pevně až v roce 1938.

Základní příčinou Velké hospodářské krize ve Spojených státech byl pokles výdajů (někdy označovaný jako agregátní poptávka), který vedl k poklesu výroby, protože výrobci a obchodníci zaznamenali nechtěný nárůst zásob. Zdroje poklesu výdajů ve Spojených státech se v průběhu krize lišily, ale kumulovaly se v monumentálním poklesu agregátní poptávky. Americký pokles se přenesl do zbytku světa převážně prostřednictvím zlatého standardu. Na pokles v různých zemích však měla vliv i řada dalších faktorů.

Všeobecně se má za to, že počáteční pokles americké výroby v létě 1929 byl důsledkem přísné americké měnové politiky, jejímž cílem bylo omezit spekulace na akciovém trhu. Dvacátá léta 20. století byla prosperujícím desetiletím, ale ne výjimečným obdobím konjunktury; ceny zůstávaly po celé desetiletí téměř konstantní a v letech 1924 a 1927 došlo k mírným recesím. Jedinou zřejmou oblastí nadměrných spekulací byl akciový trh. Ceny akcií vzrostly od minima v roce 1921 do vrcholu v roce 1929 více než čtyřnásobně. V letech 1928 a 1929 Federální rezervní systém zvýšil úrokové sazby v naději, že zpomalí rychlý růst cen akcií. Tyto vyšší úrokové sazby snížily výdaje citlivé na úroky v oblastech, jako je stavebnictví a nákup automobilů, což následně snížilo výrobu. Někteří badatelé se domnívají, že boom bytové výstavby v polovině 20. let vedl k nadměrné nabídce bytů a k obzvláště velkému poklesu výstavby v letech 1928 a 1929.

Na podzim roku 1929 dosáhly ceny amerických akcií úrovně, kterou nebylo možné odůvodnit rozumným očekáváním budoucích zisků. V důsledku toho, když v říjnu 1929 vedla řada drobných událostí k postupnému poklesu cen, ztratili investoři důvěru a bublina na akciovém trhu splaskla. Panický prodej začal „černý čtvrtek“ 24. října 1929. Mnoho akcií bylo nakoupeno na marži, tj. s využitím půjček zajištěných jen malým zlomkem hodnoty akcií. V důsledku toho pokles cen donutil některé investory k likvidaci svých podílů, čímž se pokles cen ještě prohloubil. V období od svého vrcholu v září do svého minima v listopadu poklesly ceny amerických akcií (měřeno Cowlesovým indexem) o 33 %. Vzhledem k tomu, že pokles byl tak dramatický, bývá tato událost často označována jako Velký krach z roku 1929.

Krach na burze výrazně snížil americkou agregátní poptávku. Po krachu prudce poklesly spotřebitelské nákupy zboží dlouhodobé spotřeby a podnikatelské investice. Pravděpodobným vysvětlením je, že finanční krize vyvolala značnou nejistotu ohledně budoucích příjmů, což následně vedlo spotřebitele a firmy k odložení nákupů zboží dlouhodobé spotřeby. Ačkoli ztráta bohatství způsobená poklesem cen akcií byla relativně malá, krach mohl snížit výdaje také tím, že se lidé cítili chudší (viz důvěra spotřebitelů). V důsledku drastického poklesu výdajů spotřebitelů a podniků se reálná produkce ve Spojených státech, která do té doby klesala pomalu, koncem roku 1929 a v průběhu roku 1930 prudce snížila. Ačkoli tedy Velký krach na burze a Velká hospodářská krize jsou dvě zcela odlišné události, pokles cen akcií byl jedním z faktorů, které přispěly k poklesu výroby a zaměstnanosti ve Spojených státech.