Klíčové body

Trump uvalil 145% clo na veškerý čínský dovoz
Čína reagovala zvýšením cel, USA čelí téměř nulovému exportu sóji
Brazílie a Argentina těží z růstu čínského dovozu zemědělských produktů
Američtí zemědělci, zejména pěstitelé sóji, čelí miliardovým ztrátám

Čína tvrdě odpovídá na nová Trumpova cla, americkým zemědělcům hrozí další ztráty

Čína na tento krok okamžitě odpověděla vlastním dramatickým zvýšením cel, přičemž Peking vzkázal, že je připraven „bojovat až do konce“, pokud Washington obchodní válku dále vyostří. Výsledkem je prudké zhoršení vztahů mezi dvěma největšími ekonomikami světa a hmatatelné napětí nejen na trzích, ale především mezi americkými zemědělci.

Sójové boby znovu v centru střetu

Jedním z nejviditelnějších cílů čínských odvetných cel jsou americké zemědělské produkty – zejména sójové boby, které tvoří hlavní položku čínského dovozu z USA. Celková cla na sóju se nyní vyšplhala na 135 %, což je výsledek již dříve zavedených 10 % a nově přidaných 125 %. Takto vysoké clo prakticky znemožňuje konkurenceschopný vývoz do Číny, a podle analytiků může čínský dovoz americké sóji klesnout téměř na nulu.

Během první obchodní války s Čínou v letech 2018–2019 utrpěl americký zemědělský sektor ztráty přes 27 miliard dolarů, přičemž 71 % z nich připadlo právě na sóju. Mnoho farmářů, kteří v roce 2024 znovu volili Trumpa, se z těchto ztrát dosud plně nevzpamatovalo. Zatímco státy jako Illinois nebo Minnesota, klíčoví producenti sójových bobů, podpořily jeho protikandidátku Kamalu Harrisovou, většina producentů zůstala republikánská.

Brazílie a Jižní Amerika jako vítězové

Zatímco američtí zemědělci přicházejí o čínský trh, jejich jihoameričtí konkurenti z této situace těží. Během minulého období obchodní války se Brazílie stala hlavním vývozcem sóji do Číny, a tento trend nyní pravděpodobně zrychlí. V roce 2024 tvořila Čína více než 73 % brazilského vývozu sóji, a letošní rekordní sklizeň poskytne prostor pro další nárůst exportu.

Čína zároveň posiluje své vztahy s dalšími obchodními partnery. Kromě Argentiny, třetího největšího světového producenta sójových bobů, Peking oznámil zájem rozšířit spolupráci se Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN). V tomto směru plánuje prohloubení koordinace a komunikace, zejména v oblasti zemědělského a technologického obchodu.

Eskalace a její ekonomické dopady

Trumpovy cla na veškerý čínský dovoz představují zásadní eskalaci. Prezident jimi usiluje o snížení obchodního deficitu s Čínou, který se dlouhodobě pohybuje kolem 300 miliard dolarů ročně ve prospěch Pekingu. Zatímco USA dovážejí z Číny přibližně třikrát více, než kolik tam vyvážejí, zemědělské produkty byly dlouho jednou z mála oblastí, kde měly USA relativně silnou pozici.

Nyní ale Trumpova cla tento kanál uzavírají. Peking reaguje tvrdě a strategicky – nejenže přesměrovává svůj import, ale zároveň posiluje diplomatické vztahy s EU a dalšími partnery. Čínský ministr obchodu tento týden jednal s představiteli EU o obchodních úlevách a otevřel debatu o spolupráci v oblasti elektromobility.

Kdo mrkne první?

Vzhledem k hlubokému obchodnímu provázání obou ekonomik a citlivosti sektorů, jako je zemědělství, elektronika a polovodiče, zůstává otázka, která strana tlak nevydrží déle. Američtí farmáři, kteří již jednou nesli důsledky obchodní války, mohou být mezi prvními, kdo opět pocítí bolest – jak ztrátou trhu, tak případným tlakem na ceny komodit.

Trumpova administrativa může čelit politickému riziku, pokud jeho klíčový elektorát ve venkovských státech začne cítit hospodářský dopad nové vlny cel. Na druhé straně Peking signalizuje pevný postoj a investuje do dlouhodobé diverzifikace svých dodavatelských řetězců.

V tomto napjatém kontextu bude klíčové sledovat vývoj v příštích týdnech – nejen ohledně možných dalších cel, ale i ve vztahu k rokovacím snahám mezi USA a Čínou, které by teoreticky mohly vyústit v dohodu. Pokud ale nedojde k deeskalaci, mohou američtí farmáři i globální trhy čekat další náročné měsíce.

Závěr: Válka, která nemá vítěze

Současná obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou se opět rozhořela v plné síle – tentokrát s ještě tvrdšími cly a s ještě menší ochotou ke kompromisu. Trumpovo rozhodnutí uvalit 145% clo na veškerý čínský dovoz a stejně tak čínská odveta formou vysokých cel na klíčové americké exporty, jako jsou sójové boby, signalizují, že obě strany jsou připraveny nést bolest, přestože za ni zaplatí jejich vlastní obyvatelstvo a podniky.

Nejde však pouze o cla – jde o globální přeuspořádání dodavatelských řetězců, dlouhodobou důvěru mezi obchodními partnery a strategické přehodnocení aliancí. Čína hledá nové dodavatele a obchodní kanály, Spojené státy zase sázejí na domácí výrobu a tlak na návrat produkce zpět do země. Jenže přechodné období, které to vyžaduje, bude bolet.

Největší riziko v tomto konfliktu nesou američtí zemědělci – nejen kvůli ztrátě čínského trhu, ale i kvůli politickému rozkolu, který může vyvolat frustrace v republikánských státech. Ačkoliv Trump sází na „tvrdý kurz“ a soběstačnost, realita ukazuje, že globální ekonomické propojení nelze přehlížet ani přerušit bez následků.

Obchodní válka tak není pouze ekonomickým střetem – je to zkouška strategické trpělivosti, politického kalkulu i schopnosti čelit důsledkům. A zatímco si obě velmoci hledí do očí, otázkou zůstává: kdo mrkne první – a kdo nakonec zaplatí nejvyšší cenu?

Čína tvrdě odpovídá na nová Trumpova cla, americkým zemědělcům hrozí další ztrátyČína na tento krok okamžitě odpověděla vlastním dramatickým zvýšením cel, přičemž Peking vzkázal, že je připraven „bojovat až do konce“, pokud Washington obchodní válku dále vyostří. Výsledkem je prudké zhoršení vztahů mezi dvěma největšími ekonomikami světa a hmatatelné napětí nejen na trzích, ale především mezi americkými zemědělci.Sójové boby znovu v centru střetuJedním z nejviditelnějších cílů čínských odvetných cel jsou americké zemědělské produkty – zejména sójové boby, které tvoří hlavní položku čínského dovozu z USA. Celková cla na sóju se nyní vyšplhala na 135 %, což je výsledek již dříve zavedených 10 % a nově přidaných 125 %. Takto vysoké clo prakticky znemožňuje konkurenceschopný vývoz do Číny, a podle analytiků může čínský dovoz americké sóji klesnout téměř na nulu.Během první obchodní války s Čínou v letech 2018–2019 utrpěl americký zemědělský sektor ztráty přes 27 miliard dolarů, přičemž 71 % z nich připadlo právě na sóju. Mnoho farmářů, kteří v roce 2024 znovu volili Trumpa, se z těchto ztrát dosud plně nevzpamatovalo. Zatímco státy jako Illinois nebo Minnesota, klíčoví producenti sójových bobů, podpořily jeho protikandidátku Kamalu Harrisovou, většina producentů zůstala republikánská.Brazílie a Jižní Amerika jako vítězovéZatímco američtí zemědělci přicházejí o čínský trh, jejich jihoameričtí konkurenti z této situace těží. Během minulého období obchodní války se Brazílie stala hlavním vývozcem sóji do Číny, a tento trend nyní pravděpodobně zrychlí. V roce 2024 tvořila Čína více než 73 % brazilského vývozu sóji, a letošní rekordní sklizeň poskytne prostor pro další nárůst exportu.Čína zároveň posiluje své vztahy s dalšími obchodními partnery. Kromě Argentiny, třetího největšího světového producenta sójových bobů, Peking oznámil zájem rozšířit spolupráci se Sdružením národů jihovýchodní Asie . V tomto směru plánuje prohloubení koordinace a komunikace, zejména v oblasti zemědělského a technologického obchodu.Eskalace a její ekonomické dopadyTrumpovy cla na veškerý čínský dovoz představují zásadní eskalaci. Prezident jimi usiluje o snížení obchodního deficitu s Čínou, který se dlouhodobě pohybuje kolem 300 miliard dolarů ročně ve prospěch Pekingu. Zatímco USA dovážejí z Číny přibližně třikrát více, než kolik tam vyvážejí, zemědělské produkty byly dlouho jednou z mála oblastí, kde měly USA relativně silnou pozici.Nyní ale Trumpova cla tento kanál uzavírají. Peking reaguje tvrdě a strategicky – nejenže přesměrovává svůj import, ale zároveň posiluje diplomatické vztahy s EU a dalšími partnery. Čínský ministr obchodu tento týden jednal s představiteli EU o obchodních úlevách a otevřel debatu o spolupráci v oblasti elektromobility.Kdo mrkne první?Vzhledem k hlubokému obchodnímu provázání obou ekonomik a citlivosti sektorů, jako je zemědělství, elektronika a polovodiče, zůstává otázka, která strana tlak nevydrží déle. Američtí farmáři, kteří již jednou nesli důsledky obchodní války, mohou být mezi prvními, kdo opět pocítí bolest – jak ztrátou trhu, tak případným tlakem na ceny komodit.Trumpova administrativa může čelit politickému riziku, pokud jeho klíčový elektorát ve venkovských státech začne cítit hospodářský dopad nové vlny cel. Na druhé straně Peking signalizuje pevný postoj a investuje do dlouhodobé diverzifikace svých dodavatelských řetězců.V tomto napjatém kontextu bude klíčové sledovat vývoj v příštích týdnech – nejen ohledně možných dalších cel, ale i ve vztahu k rokovacím snahám mezi USA a Čínou, které by teoreticky mohly vyústit v dohodu. Pokud ale nedojde k deeskalaci, mohou američtí farmáři i globální trhy čekat další náročné měsíce.Závěr: Válka, která nemá vítězeSoučasná obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou se opět rozhořela v plné síle – tentokrát s ještě tvrdšími cly a s ještě menší ochotou ke kompromisu. Trumpovo rozhodnutí uvalit 145% clo na veškerý čínský dovoz a stejně tak čínská odveta formou vysokých cel na klíčové americké exporty, jako jsou sójové boby, signalizují, že obě strany jsou připraveny nést bolest, přestože za ni zaplatí jejich vlastní obyvatelstvo a podniky.Nejde však pouze o cla – jde o globální přeuspořádání dodavatelských řetězců, dlouhodobou důvěru mezi obchodními partnery a strategické přehodnocení aliancí. Čína hledá nové dodavatele a obchodní kanály, Spojené státy zase sázejí na domácí výrobu a tlak na návrat produkce zpět do země. Jenže přechodné období, které to vyžaduje, bude bolet.Největší riziko v tomto konfliktu nesou američtí zemědělci – nejen kvůli ztrátě čínského trhu, ale i kvůli politickému rozkolu, který může vyvolat frustrace v republikánských státech. Ačkoliv Trump sází na „tvrdý kurz“ a soběstačnost, realita ukazuje, že globální ekonomické propojení nelze přehlížet ani přerušit bez následků.Obchodní válka tak není pouze ekonomickým střetem – je to zkouška strategické trpělivosti, politického kalkulu i schopnosti čelit důsledkům. A zatímco si obě velmoci hledí do očí, otázkou zůstává: kdo mrkne první – a kdo nakonec zaplatí nejvyšší cenu?