V roce 1929, během nástupu prezidenta Herberta Hoovera, byl přijat nechvalně známý Smoot-Hawleyho celní zákon, který měl za cíl ochránit americký průmysl, ale ve výsledku urychlil propad do Velké hospodářské krize. Přes výslovné varování více než tisícovky ekonomů, ba dokonce i vlivných podnikatelů, včetně Henryho Forda, Hoover zákon podepsal – a následky byly katastrofální.

Obchod se zhroutil, globální ekonomiky odpověděly odvetnými cly a vývoz i dovoz se propadly. Firmy začaly omezovat výplaty dividend, aby zachovaly hotovost. V roce 1929 americké firmy vyplatily investorům 5,8 miliardy dolarů na dividendách, ale o pouhé tři roky později se tato částka ztenčila na 2,1 miliardy.

Pokles téměř o 64 % ukazuje, jak dramaticky může obchodní politika zasáhnout zisky i stabilitu firemních výplat. A návrat na úroveň roku 1929 trval více než dvě dekády – až do poloviny 50. let.

Trumpova cla a současné napětí s Čínou

Současná situace má s minulostí víc společného, než by se na první pohled zdálo. Prezident Donald Trump, stejně jako Hoover, staví svou politiku na hesle „Make America Great Again“ a používá cla jako nástroj k prosazování národních zájmů. Nedávná dohoda mezi USA a Čínou sice přinesla určitou úlevu, ale je to pouze 90denní odklad další eskalace.

Zatímco USA snížily cla na čínské zboží z 145 % na 30 %, Čína reagovala ochotou zmírnit clo na americké produkty z 125 % na 10 %. Tento posun ale není definitivní a jednání mezi Washingtonem a Pekingem pokračují. Ve hře je stále možnost, že se obchodní válka rozšíří nebo prohloubí, což by mohlo mít přímý dopad na cash flow firem a jejich schopnost vyplácet dividendy.

První obětí jsou automobilky

Jedním z odvětví, které bylo obchodními spory zasaženo nejrychleji a nejtvrději, je automobilový průmysl. Společnosti jako Ford (F), General Motors (GM) a Stellantis (STLA) již oznámily pozastavení výhledu na rok 2025, protože nedokážou předvídat plný dopad cel na své podnikání.

Ford například přiznal, že očekává dopad cel až 2,5 miliardy dolarů, což je více než částka, kterou ročně vynakládá na dividendy (2,4 miliardy USD). Už za první čtvrtletí letošního roku zaznamenala firma více než 60% pokles čistého i upraveného zisku, což vytváří tlak na další úspory. Zastavení výhledu je v tomto kontextu jasným signálem, že výplaty akcionářům mohou být další na řadě.

Podobně i Stellantis, který vlastní značky jako Jeep nebo Dodge, pozastavil zpětný odkup akcií, aby ochránil svou hotovost. General Motors je na tom zatím o něco lépe – jeho dividendový výnos 1,25 % je relativně dobře kryt ziskem a výplatní poměr činí pouze 9 %. I přesto ale GM odhaduje, že Trumpova cla ji mohou stát až 5 miliard dolarů – a i tato firma pozastavila zpětný odkup akcií.

Banky a další sektory nejsou výjimkou

Dopady celní politiky se ale netýkají jen automobilek. Potenciální oslabení dodavatelských řetězců a zpomalení ekonomiky se může projevit i ve finančním sektoru. Pokud budou firmy nuceny omezit výdaje a domácnosti čelit vyšším cenám, poroste riziko nesplácení úvěrů. To by mohlo vést k tlaku na zisky bank a následně na jejich dividendy.

Historie už ukázala, že v krizových časech jsou právě banky ochotny své výplaty rychle omezit. Během finanční krize v letech 2008–2009 snížily nebo zcela zastavily dividendy firmy jako Bank of America (BAC), Citigroup (C) a Wells Fargo (WFC). Dnes čelí banky podobnému riziku – pokud cla zasáhnou širší ekonomiku, může to mít sekundární dopad i na jejich dividendové politiky.

Zda k tomu skutečně dojde, bude záležet na několika klíčových faktorech: vývoji volného peněžního toku, míře zadlužení a úvěrovém hodnocení jednotlivých firem. Pokud se kombinují vyšší náklady s nižšími příjmy a zhoršenými podmínkami financování, společnosti budou hledat, kde ušetřit – a dividendy bývají jedním z prvních terčů.