Tvrdá taktika Pekingu, která vedla k dočasnému příměří, ukazuje, že rezolutní přístup může přinést výsledky – a to i v jednání s dominantní obchodní velmocí, jakou USA bezpochyby jsou.Dohoda dosažená před týdnem mezi USA a Čínou nastavila rámec pro další jednání, která budou s největší pravděpodobností dlouhá a komplikovaná. Ačkoliv americká cla na čínské zboží zůstávají v průměru téměř na 50 %, ochota prezidenta Trumpa ustoupit od původního 145% tarifu překvapila nejen domácí pozorovatele, ale i vlády v Soulu, Tokiu nebo Bruselu.Země, které dosud kladly důraz na diplomatické řešení a spoléhaly na rychlý průběh vyjednávání, nyní zvažují, zda zvolily správnou strategii. „To mění dynamiku vyjednávání,“ řekl Stephen Olson, bývalý obchodní vyjednavač USA. Podle něj se řada států nyní domnívá, že mají v rukou více vyjednávacích karet, než původně předpokládaly, a že si mohou dovolit zpomalit tempo jednání.Příkladem může být Jižní Korea, kde přední prezidentský kandidát Lee Jae-myung otevřeně kritizoval prozatímní vládu za přílišnou vstřícnost vůči Trumpově administrativě. Podobný tón zní také z Japonska, kde se vyjednavači rozhodli raději vyčkat než přistoupit na předčasné kompromisy, které by mohly ohrozit jejich národní zájmy.Trump čelí odporu i domaAni ve Spojených státech není situace jednoznačná. I když Trump minulý týden prohlásil, že některé země, jako například Indie, jsou připraveny zcela otevřít své trhy americkému zboží, indičtí představitelé reagovali opatrně. Ministr zahraničí Subrahmanyam Jaishankar označil jednání za probíhající a zdůraznil, že jakékoli hodnocení je předčasné.Podle Marka Papice z BCA Research je lekce z čínského přístupu zřejmá: „Země se mohou od Číny poučit – klíčem je pevný postoj, klid a trpělivost.“ Ten samý názor zastávají i analytici v EU, kde se ozývá rostoucí skepse ohledně účinnosti amerického tlaku. Valdis Dombrovskis z Evropské komise poukázal na to, že příměří situaci zásadně neřeší a že obchodní prostředí se stává stále více roztříštěné.Podobné úvahy přicházejí i z Latinské Ameriky. Prezident Luiz Inácio Lula da Silva během své návštěvy Pekingu podepsal více než 30 obchodních dohod a dal jasně najevo, že zlepšování vztahů s Čínou není v rozporu s aliančním vztahem ke Spojeným státům. Kolumbie mezitím přistoupila k čínské iniciativě Belt and Road a rovněž deklarovala pragmatický přístup – spolupráce s oběma velmocemi.Různé země, různá vyjednávací sílaI přes rostoucí odhodlání některých států zaujmout vůči USA tvrdší postoj, ne všechny mají takový prostor. Země jako Vietnam, jejichž ekonomika je z velké části závislá na vývozu do Spojených států, nemají podle Berta Hofmana z Národní univerzity v Singapuru dostatečnou páku. „Pro většinu zemí je riskantní zaujmout příliš konfrontační postoj vůči USA,“ řekl Hofman.Příkladem je i Kanada, která podle některých zpráv uvažovala o pozastavení většiny svých cel na americké výrobky. Oficiálně však vláda stále drží 25% odvetná cla a jen dočasně uvolnila některé položky z důvodů veřejného zdraví.Mezitím Spojené státy pokračují v přípravách dalších kol jednání. Ministr financí Scott Bessent vyjádřil během víkendového rozhovoru pro CNN mírný optimismus. Uvedl, že většina partnerů přichází s rozumnými návrhy – od snižování cel a necelních bariér po omezení měnové manipulace.Možný dopad na globální ekonomikuEkonomové však upozorňují, že obchodní napětí mezi USA a Čínou – byť momentálně v útlumu – může mít významný dopad na globální růst. Inflace ve Spojených státech zůstává vysoká, krátkodobá i dlouhodobá inflační očekávání podle údajů University of Michigan rostou. To zvyšuje tlak na spotřebitele i centrální banky.Analytici jako Robert Subbaraman z Nomura Research tvrdí, že dohoda s Čínou může být ve skutečnosti známkou toho, že Trumpova administrativa si uvědomuje limity své politiky, dané domácí ekonomickou realitou. Tuto interpretaci podporuje i fakt, že důvěra amerických spotřebitelů klesla téměř na historická minima.Souběžně s tím dochází ke změnám v oblasti obchodu se službami. Podle Moody’s Analytics mají země jako EU, Jižní Korea nebo Japonsko výrazný deficit obchodní bilance se Spojenými státy právě v oblasti služeb – a právě zde může být prostor pro nové dohody.Ačkoliv Čína zůstává dominantní světovou výrobní velmocí, nové geopolitické uspořádání tlačí státy k hledání kreativnějších způsobů, jak vyjednávat. Některé země začínají zpochybňovat dosavadní taktiku a hledají cesty, jak efektivněji hájit své zájmy. A pokud se přístup Číny ukáže jako úspěšný i v dlouhodobém horizontu, může se stát modelem i pro další ekonomiky.