Americký prezident Donald Trump rezolutně smetl ze stolu íránský protinávrh a označil současné měsíční příměří za prakticky mrtvé. Růst geopolitického napětí se okamžitě propsal do komoditních trhů, kde severomořský benchmark Brent skokově zdražil o více než tři procenta. Diplomatická ofenziva se nyní přesouvá do Pekingu, kde bude Washington tlačit na omezení čínské podpory teheránskému režimu.   Křehké příměří na pokraji absolutního kolapsu Americký prezident Donald Trump vyslal globálním trhům i mezinárodní diplomacii nekompromisní vzkaz, když v pondělí z Oválné pracovny rezolutně odmítl íránský protinávrh na ukončení probíhajícího konfliktu. Podle šéfa Bílého domu se měsíc trvající příměří nachází „na masivní podpoře přístrojů“ a jeho šanci na přežití odhaduje na pouhé jedno procento. Důvodem tohoto ostrého postoje je teheránská reakce na americké podmínky ohledně znovuotevření strategického Hormuzského průlivu, kterou Trump bez obalu označil za zcela nepřijatelnou a hloupou. Zásadním kamenem úrazu se stala absence klíčového ustanovení, na němž Washington trval. Podle americké administrativy íránští vyjednavači ještě před několika dny souhlasili s tím, že Spojeným státům nebo Číně umožní odstranit zakopané zbytky íránských zásob vysoce obohaceného uranu. Tato pasáž však ve finálním dokumentu chyběla. Prezident se během tiskového brífinku věnovaného péči o zdraví matek neubránil ostrým slovům a novinářům sdělil, že doručený dokument považuje za bezcenný odpad, který ani nedočetl do konce. Tato plamenná rétorika nezůstala bez odezvy na finančních trzích. Globální benchmark, ropa Brent (BZ=F) , na eskalaci napětí zareagoval okamžitým růstem. Během pondělního obchodování si připsal výrazných 3,4 procenta a vyšplhal se na hodnotu 104,72 dolaru za barel. Nervozita investorů přetrvávala i během úterní asijské seance, kdy se cena černého zlata držela těsně pod psychologickou hranicí 105 dolarů. K tomuto cenovému skoku výrazně přispěly už víkendové komentáře americké hlavy státu, které trhům signalizovaly, že diplomatické řešení je v nedohlednu. Nepřekročitelná propast a diametrálně odlišné požadavky Křehké příměří, které vstoupilo v platnost 8. dubna, mělo původně poskytnout prostor mezinárodním zprostředkovatelům pod vedením Pákistánu. Jejich ambiciózním cílem bylo vyjednat dohodu o bezpečném zprůjezdnění Hormuzského průlivu a nalézt kompromis ohledně kontroverzního íránského jaderného programu. Dosavadní diplomatické úsilí však zcela selhalo při překonávání hluboké propasti a zakořeněné nedůvěry mezi oběma znesvářenými stranami. Zásadním problémem zůstává skutečnost, že jak Washington, tak Teherán jsou skálopevně přesvědčeny o své strategické převaze. V posledních dnech se situace vyhrotila natolik, že obě strany posunuly dočasný smír na samotnou hranu propasti. V oblasti Hormuzského průlivu, což je kriticky důležitá vodní cesta, která je fakticky uzavřena od 28. února, kdy Spojené státy a Izrael zahájily vojenské operace proti Íránu, došlo k opětovné výměně palby. Situaci dále zkomplikovaly íránské raketové a dronové útoky namířené proti Spojeným arabským emirátům. Tento stát Perského zálivu tak nese nejtěžší břemeno íránských odvetných úderů v regionu. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Bagháí v pondělí vystoupil s obhajobou teheránských požadavků, které označil za rozumné, zodpovědné a velkorysé, přičemž důrazně odmítl, že by byly jakkoliv přemrštěné. Podle informací z agentury Tasnim, jež má blízko k vlivným Revolučním gardám, Írán podmiňuje dohodu okamžitým zrušením amerických sankcí a ukončením válečných operací na všech frontách. Tato formulace je jasným odkazem na probíhající izraelské údery na území Libanonu. Teherán navíc požaduje svěření správy nad Hormuzským průlivem do svých rukou. Mezi další striktní požadavky islámské republiky patří ukončení americké blokády íránského importu a exportu skrze jižní přístavní města. Teherán rovněž usiluje o třicetidenní suspenzi ropných sankcí, což by představovalo klíčové okno pro uvolnění jeho masivních zmrazených aktiv v zahraničí. Pozoruhodné je, že předložený dokument se zcela vyhnul jakýmkoliv návrhům týkajícím se jaderných otázek, což vyvolalo ve Washingtonu značné rozhořčení. Jaderný pat a přesun diplomatického tlaku do Asie Podle Bagháího se Írán v současné fázi preferuje soustředit na bezprostřední priority, místo aby otevíral témata, která v minulosti vedla k válce již nejméně dvakrát. Tento komentář byl zjevnou narážkou na předchozí jaderná jednání, během nichž Izrael a Spojené státy loni v červnu a letos v únoru zaútočily na íránské cíle. Jeden z íránských diplomatů nicméně naznačil, že by rozhovory o jaderném programu mohly teoreticky začít po uplynutí třicetidenního období budování důvěry, což se nápadně podobá původnímu pákistánskému návrhu. Požadavky Trumpovy administrativy jsou však naprosto neslučitelné s vizí Teheránu. Bílý dům trvá na tom, aby Írán přistoupil na dvacetileté moratorium na svůj program obohacování uranu. Dále požaduje okamžitý transfer veškerých zásob uranu obohaceného téměř na zbrojní úroveň mimo území státu a kompletní demontáž tří hlavních jaderných zařízení v Natanze, Fordou a Isfahánu. Írán naopak tvrdošíjně trvá na svém právu obohacovat uran, které mu podle jeho výkladu zaručuje status signatáře mezinárodní Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Sanam Vakil z prestižního institutu Chatham House situaci analyzuje s tím, že íránské priority v probíhajících jednáních jasně signalizují nejen jejich sebevědomí, ale především neústupné odhodlání získat pro sebe absolutně nejvýhodnější možnou dohodu. Že konflikt zdaleka nekončí, potvrdil i izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve svém víkendovém rozhovoru pro stanici CBS News. Zdůraznil, že v Íránu stále existuje jaderný materiál a obohacený uran, který musí být bezpodmínečně odvezen, a že režim nadále podporuje své zástupné armády a touží po produkci balistických raket. V kontextu tohoto hlubokého diplomatického patu se nyní pozornost přesouvá do Asie. Donald Trump v úterý zahajuje svou strategickou cestu do Číny, přičemž do Pekingu by měl dorazit ve středu. Očekává se, že vyvine maximální tlak na prezidenta Si Ťin-pchinga, aby radikálně omezil čínskou podporu teheránskému režimu. Čína figuruje jako suverénně největší odběratel íránské ropy a v minulosti poskytla vojenské technologie, které Írán aktivně nasazuje v současném konfliktu. Americké ministerstvo zahraničí navíc již v pátek uvalilo přísné sankce na tři čínské satelitní společnosti, které Íránu poskytovaly snímky a další služby, jež mu prokazatelně pomáhaly při vedení vojenských úderů proti americkým silám v regionu.