Americká ekonomika vstupuje do roku 2026 v paradoxním stavu. Na první pohled působí relativně zdravě, ale pro značnou část domácností se realita každodenního života výrazně zhoršila. Tento rozpor mezi makroekonomickými ukazateli a osobní zkušeností lidí se stal jedním z nejvýraznějších rysů současného hospodářského prostředí. Příběhy jednotlivců ukazují, že ekonomický tlak se neprojevuje rovnoměrně a že i lidé se stabilním příjmem nebo dlouhodobě zajištění senioři čelí situacím, které ještě před několika lety nepovažovali za myslitelné. Marcus Satterfield žije ve Virginia Beach, má stabilní zaměstnání a donedávna nemusel řešit, zda zvládne uživit svou malou dceru. Vánoční svátky pro něj tradičně znamenaly plný obývací pokoj dárků, společné snídaně a večeře. Tentokrát ale sváteční oslavy zrušil, rozpočet na dárky snížil na polovinu a jeho kreditní karty se po měsících snahy držet krok s rostoucími životními náklady dostaly na hranici možností. Podobně obtížné období prožívá i důchodkyně Helen Nerviano v arizonském Surprise, která se svým osmdesátiletým manželem v pokročilém stadiu Parkinsonovy choroby hospodaří s fixním příjmem, jenž stále méně stačí na pokrytí základních potřeb a zdravotních výdajů. Specifická ekonomika a nerovnoměrné zotavení Z pohledu statistik nevypadá americká ekonomika dramaticky špatně. Ve třetím čtvrtletí rostla tempem 4,3 %, což bylo podpořeno silnými spotřebitelskými výdaji. Inflace se v průběhu roku držela pod hranicí 3 %, nezaměstnanost se pohybuje v pásmu považovaném za plnou zaměstnanost a mzdy jako celek stále mírně předstihují růst cen. Akciové trhy navíc dosahují rekordních hodnot a domácnosti v souhrnu své závazky splácejí. Za těmito čísly se ale skrývá realita, kterou mnoho Američanů vnímá zcela odlišně. Ekonomické přínosy jsou rozděleny nerovnoměrně a vzniká takzvaná K-tvarová ekonomika, v níž se část domácností zlepšuje, zatímco jiná se propadá. Snižování úrokových sazeb sice probíhá, ale nevede k plošnému zlevnění úvěrů. Inflace sice zpomalila, stále však roste rychleji, než bylo dlouhodobým standardem. Řada odvětví zažívá období slabého náboru a hledání práce se pro mnoho lidí protahuje na měsíce. Zisky z růstu akciového trhu přitom ve velké míře směřují k nejbohatším domácnostem. Dluhy domácností a narůstající finanční stres Rostoucí napětí je patrné zejména v oblasti zadlužení. Celkový dluh amerických domácností dosáhl na začátku roku rekordní výše 18,59 bilionu dolarů. Samotná výše tohoto čísla však nevypovídá o všem. Část nárůstu je dána demografickými faktory nebo rozvojem digitálního obchodu a důležité je sledovat, jak lidé své závazky skutečně zvládají. Celkový poměr dluhové služby vůči disponibilnímu příjmu se sice zvýšil oproti historickým minimům z roku 2020, stále se ale drží mírně pod úrovní před pandemií. Zároveň se však objevují varovné signály. Podíl vážně nesplácených zůstatků na kreditních kartách vystoupal na 12,41 %, což je nejvyšší hodnota za více než 14 let. Počet osobních bankrotů se dostal na pětileté maximum a podíl nových nesplácených úvěrů napříč úvěrovými produkty dosáhl nejvyšší úrovně za posledních 11 let. Výrazným problémem zůstávají také studentské úvěry, kde největší zátěž nesou dlužníci starší 50 let. Nesplácení úvěrů přitom může spustit řetězovou reakci: zhoršení kreditního skóre, omezený přístup k bydlení či půjčkám, srážky ze mzdy nebo snížení federálních dávek. To vše vede k dalšímu omezení spotřeby a často k ještě větší závislosti na drahém krátkodobém financování. Životní náklady a omezené bezpečnostní sítě Finanční tlak nevzniká ve vakuu. Životní náklady nadále rostou, i když pomalejším tempem než bezprostředně po pandemii. Účty za energie, bydlení, pojištění a potraviny zůstávají výrazně vyšší než dříve. Situaci zhoršují také rozsáhlá cla, která zvyšují ceny některých druhů zboží. Marcus Satterfield popisuje, že jeho účet za elektřinu vzrostl z obvyklých 130–150 dolarů na 252 dolarů, tedy o zhruba 100 dolarů více než v minulých letech. Tyto peníze by jinak mohl použít na potraviny nebo vytvoření alespoň malé finanční rezervy. Helen Nerviano zase vzpomíná, že při odchodu do důchodu činily její měsíční náklady na zdravotní pojištění 170 dolarů a považovala je za zvládnutelné. Následný růst cen potravin, pojištění, oblečení a nečekané rodinné závazky však její původní výpočty zcela narušily. V posledních letech se pro ni každodenní nákup stal cvičením v neustálém omezování, kdy musí u pokladny vracet zboží zpět do regálů. Jiskřičky naděje pro rok 2026 Přestože se situace pro mnoho domácností zhoršila, existují i opatrné náznaky zlepšení. Některé společnosti zaměřené na spotřebitele začínají snižovat ceny, aby podpořily poptávku, která je oslabená omezenými rozpočty domácností. I relativně malé slevy mohou být pro lidi s nedostatkem hotovosti vítanou úlevou, zvláště po výrazném zdražení během pandemických let. Další pomoc by mohla přijít ze strany měnové politiky v podobě pokračujícího snižování úrokových sazeb a také z případných daňových změn, které by snížily zátěž nízko- a středněpříjmových domácností. Významný pozitivní dopad by mělo rovněž případné omezení cel, které by snížilo náklady podniků a zmírnilo inflační tlaky. Přesto zůstává nejisté, zda tyto kroky dokážou plně vyvážit zpomalující růst příjmů a oslabení trhu práce.