Na přelomu roku panuje mezi oficiálními institucemi a částí Wall Streetu relativně klidná nálada. Silný růst ekonomiky maskuje narůstající křehkost základních fundamentů před rokem 2026 Trh práce uvízl ve stavu nízkého náboru, který nelze udržet bez dopadu na zaměstnanost Nezaměstnanost se zvyšuje postupně, zatímco tvorba nových pracovních míst zaostává Klíčovým rizikem příštího roku je návrat inflačních tlaků spíše než ekonomický propad Prognózy Federálního rezervního systému i řady bank počítají v roce 2026 se solidním růstem, stabilizací nezaměstnanosti a postupným návratem inflace k přijatelnějším úrovním. Pod povrchem těchto optimistických scénářů se však hromadí strukturální problémy, které mohou americkou ekonomiku provázet hluboko do příštího roku. Podle některých respektovaných ekonomů je současný stav mnohem křehčí, než jak působí na první pohled. Zpomalení pokroku v boji s inflací, nevyvážený trh práce a rizika spojená s fiskální a obchodní politikou vytvářejí kombinaci, která může v roce 2026 přinést nepříjemná překvapení. Ačkoliv růst HDP zůstává silný, signály z trhu práce i cenového vývoje naznačují, že ekonomika nemusí mít tak pevné základy, jak by se mohlo zdát. Jedním z hlavních zdrojů obav je současný stav amerického trhu práce. Na první pohled vypadá relativně klidně – počet propouštění zůstává nízký, masové vlny nezaměstnanosti se nekonají. Zároveň však firmy téměř nepřijímají nové zaměstnance. Ekonomové tento stav označují jako trh práce s „nízkým náborem a nízkým propouštěním“. Podle Mark Zandi z Moody's Analytics je tento model dlouhodobě neudržitelný. Ekonomika podle něj nepůsobí dojmem, že by se nacházela v pohodlné rovnováze. Pokud podniky nevytvářejí nová pracovní místa a míra nezaměstnanosti zároveň roste, jde o varovný signál, který nelze přehlížet. Podobný názor sdílí i Claudia Sahm, bývalá ekonomka Fedu a nynější hlavní ekonomka společnosti New Century Advisors. Podle ní existuje jasná hranice, kam až lze stav nízkého náboru a nízkého propouštění tlačit. Jakmile se začne zhoršovat situace spotřebitelů a domácnosti omezí výdaje, firmy budou nuceny reagovat propouštěním. To by mohlo spustit nepříjemnou spirálu, v níž by se slabší spotřeba a rostoucí nezaměstnanost navzájem posilovaly. Tato obava je o to významnější, že míra nezaměstnanosti se již několik měsíců pozvolna zvyšuje. Od začátku roku vzrostla z přibližně 4 % na 4,6 % v listopadu. Nejde o dramatický nárůst, ale trend je zřetelný a v kombinaci se slabou tvorbou pracovních míst zvyšuje nejistotu ohledně dalšího vývoje. Silný růst HDP, ale zhoršující se dynamika zaměstnanosti Makroekonomická data přitom vysílají smíšené signály. Americká ekonomika ve třetím čtvrtletí vzrostla anualizovaným tempem 4,3 %, což představuje nejlepší výsledek za poslední dva roky a překonání očekávání analytiků. Na první pohled by se mohlo zdát, že takový růst by měl automaticky podporovat tvorbu pracovních míst a stabilitu trhu práce. Podle Zandiho však tento růst zatím nepřináší dostatečný impuls pro zaměstnanost. Ekonomika sice expanduje, ale firmy zůstávají opatrné a zdráhají se navyšovat počty zaměstnanců. Dokud tento rozpor přetrvává a nezaměstnanost dál roste, je podle něj obtížné hodnotit stav ekonomiky jako skutečně zdravý. Na situaci má odlišný pohled Adam Posen, prezident Peterson Institute for International Economics. Ten se domnívá, že Zandi a Sahm kladou příliš velký důraz na slabou poptávku po pracovní síle a podceňují strukturální změny, kterými trh práce prošel během pandemie. Podle Posena zaměstnavatelé v předchozích letech „nahromadili“ pracovníky a nyní mají určitou rezervu, ze které mohou čerpat, aniž by museli okamžitě najímat nové lidi. Tento mechanismus by podle něj mohl umožnit období mírně rostoucí nezaměstnanosti bez nutnosti, aby ekonomika sklouzla do recese. Takový scénář by byl v historickém kontextu neobvyklý, nikoli však nemožný. Inflace jako hlavní riziko roku 2026 Zatímco Zandi a Sahm se více soustředí na rizika trhu práce, Posen považuje za největší hrozbu pro rok 2026 inflaci. Podle něj existuje hned několik zdrojů inflačních tlaků, které mohou v příštím roce zesílit. Patří mezi ně dopady Trumpových cel, snížená důvěryhodnost Fedu v boji proti inflaci a fiskální stimuly vyplývající z republikánského daňového zákona schváleného v létě. Posen upozorňuje, že případné inflační šoky by mohly mít tentokrát výraznější a trvalejší dopad než v minulosti. Dalším rizikem je nejistota kolem deportací migrujících pracovníků. Přestože Bílý dům hovoří o vysokých počtech deportací, odvětví silně závislá na migrující pracovní síle – například domácí zdravotní péče, péče o děti či zpracování potravin – zatím nevykazují výrazné změny v zaměstnanosti ani pokles produkce. To podle Posena naznačuje, že pracovníci zatím ve velkém neodešli. Pokud by však k jejich odchodu skutečně došlo, znamenalo by to šok pro nabídku práce, prudký růst mezd v dotčených sektorech a následné zvýšení cen. Takový vývoj by poškodil hospodářský růst a zároveň přiživil inflaci. Další potenciální problém vidí Posen v oblasti zdravotního pojištění. Pokud Kongres nepřijme opatření ke snížení jeho nákladů, může to přimět část žen opustit pracovní trh, aby se staraly o své blízké. I tento faktor by snížil nabídku práce, zvýšil tlak na mzdy a přispěl k růstu cen. Scénář inflace místo stagflace Investice do umělé inteligence podle Posena sice mohou pomoci tlumit některé negativní dopady na růst, samy o sobě však nezabrání růstu cen. Výsledkem tak nemusí být stagflace v klasickém slova smyslu, ale spíše scénář, v němž inflace zůstane vyšší, než s čím dnes počítají optimistické prognózy. Americká ekonomika tak vstupuje do roku 2026 s kombinací silného růstu HDP a rostoucích nerovnováh. Zatímco oficiální výhledy hovoří o stabilizaci, nezávislí ekonomové upozorňují, že křehkost současného modelu může v příštím roce vyplout na povrch. Klíčovou otázkou zůstává, zda se podaří udržet rovnováhu mezi růstem, zaměstnaností a cenovou stabilitou – nebo zda se některé z nahromaděných rizik projeví výrazněji, než dnes trhy očekávají.