Americké akciové trhy navzdory konfliktu přepisují historická maxima, tvůrci měnové politiky však varují před bezprecedentní globální nejistotou. Otevření Hormuzského průlivu neuklidnilo obavy z narušení dodavatelských řetězců, trhům hrozí drastické výpadky ropy, hnojiv a petrochemikálií. Evropská centrální banka kvůli nečitelné situaci na Blízkém východě upouští od dlouhodobých prognóz a přechází na striktní vyčkávací taktiku.   Tržní optimismus versus tvrdá realita Globální finanční trhy v posledních dnech vysílají signály, které ostře kontrastují s napjatou atmosférou v kuloárech washingtonského zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Zatímco Americké akcie (^GSPC) v průběhu čtvrteční seance atakovaly nová historická maxima a investoři hýřili optimismem, světoví politici a centrální bankéři neskrývají hluboké obavy z dlouhodobých ekonomických dopadů americko-íránského konfliktu. Americký prezident Donald Trump sice v pátek na sociálních sítích poděkoval Teheránu za otevření Hormuzského průlivu pro komerční dopravu během příměří mezi Izraelem a Libanonem, zároveň však potvrdil tvrdou linii. Jasně deklaroval, že americká námořní blokáda íránských přístavů zůstává v plné platnosti, dokud nebude dosaženo komplexní dohody s Teheránem. Tato dvojaká rétorika vytváří na trzích nebezpečnou iluzi brzkého řešení. Z Washingtonu sice zaznívají prohlášení o tom, že válka by měla skončit „velmi brzy“, avšak podobná slova padala již na začátku dubna. Podle indexu MSCI World Ex-U.S. trhy sice od začátku konfliktu ztratily zhruba jedno procento, ale za poslední měsíc dokázaly odepsané ztráty nahradit a připsat si více než osmiprocentní růst. Zkušenost z reálné ekonomiky je však podle špiček finančního světa diametrálně odlišná. Pierre Gramegna, výkonný ředitel Evropského stabilizačního mechanismu, upozorňuje, že dopady války jsou již nyní naprosto zjevné a hmatatelné. Poukazuje přitom na rostoucí míru inflace v posledních měsících a turbulentní cenové skoky na čerpacích stanicích po celém světě. S odkazem na kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíu Márqueze Gramegna trefně poznamenal, že zahájit válku je nepoměrně snazší než ji ukončit. Ke spuštění konfliktu podle něj stačí jednostranné rozhodnutí, avšak k dosažení míru je nezbytná složitá shoda, jejíž absence nyní těžce doléhá na to, jak investoři i instituce vnímají blízkou budoucnost. Hormuzský průliv jako tepna globální inflace Klíčovým ohniskem obav zůstává logistika a plynulost globálních dodavatelských řetězců. Řecký ministr financí Kyriakos Pierrakakis před zástupci médií varoval, že se svět potenciálně řítí do největší energetické krize v novodobé historii, jejíž rozsah si trhy zatím plně neuvědomují. Problém se navíc zdaleka netýká pouze energetických surovin. Přes strategický Hormuzský průliv proudí celá jedna třetina světových dodávek hnojiv, včetně klíčových složek jako síra, helium či různé petrochemikálie. Skutečný cenový šok se podle Pierrakakise teprve dostaví, protože nákladní lodě odeslané na konci února mají dorazit do svých cílů až ve druhé polovině dubna. Zpoždění a fyzické výpadky v dodávkách tak trhy pocítí s drtivou razancí až v nadcházejících týdnech. Novozélandská ministryně financí Nicola Willisová v této souvislosti varovala před naplněním krizového scénáře. Pokud by Surová ropa (CL=F) zůstala uvězněna na Blízkém východě a nedostala se do asijských rafinérií, hrozí rozsáhlé výpadky na globální úrovni, které tvrdě zasáhnou i odlehlé regiony. Takový vývoj by znamenal, že se inflace na delší dobu usadí vysoko nad cílovými pásmy centrálních bank. Krishna Srinivasan, vedoucí asijského oddělení Mezinárodního měnového fondu, proto naléhavě vyzval všechny ekonomiky v asijském regionu k okamžité a hluboké diverzifikaci svých energetických zdrojů. Evropa mezitím hledá spásu ve vlastní soběstačnosti. Francouzský ministr financí Roland Lescure zdůraznil nutnost masivních investic do jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů. Podle něj současná krize znovu obnažila kritickou potřebu větší nezávislosti a suverenity, přičemž transformace energetiky by měla být vnímána spíše jako strategický štít proti budoucím krizím. Centrální banky v mlze a hrozba stagflace Představitelé měnových institucí se netají tím, že současná geopolitická situace činí jakékoliv přesnější makroekonomické modelování prakticky nemožným. Švédská ministryně financí Elisabeth Svantessonová otevřeně přiznala, že svět ještě neviděl všechny důsledky této krize a jakékoliv prognózy jsou v tuto chvíli zatíženy extrémní mírou nejistoty. Guvernér francouzské centrální banky François Villeroy de Galhau varoval před nebezpečím falešného uspokojení. Podle něj se nelze spoléhat pouze na ty nejpříznivější scénáře. Hrozí totiž silné sekundární efekty přesahující energetický sektor, což nevyhnutelně povede k tlaku na vyšší ceny a současnému přiškrcení hospodářského růstu. Pokud by blokáda klíčových námořních tras trvala déle, inflace by mohla podle odhadů Evropského stabilizačního mechanismu stoupnout o dalšího 1,5 až 2,5 procentního bodu. To by znamenalo jediné – spuštění ničivé stagflace, tedy toxické kombinace vysoké inflace a hospodářského útlumu, což by pro světovou ekonomiku představovalo katastrofální zprávu. Tato hrozba paralyzuje i samotnou Evropskou centrální banku. Olli Rehn, člen Rady guvernérů ECB, zdůraznil, že tvůrci měnové politiky se v tuto chvíli nezavázali k žádné konkrétní trajektorii úrokových sazeb. Výhled je podle něj natolik zamlžený, že hodnota trpělivého vyčkávání je momentálně obrovská a jakýkoliv unáhlený krok by mohl trhům uškodit. Jeho německý kolega Joachim Nagel popsal situaci jako velmi neprůhlednou a potvrdil, že ECB nyní postupuje striktně od jednoho zasedání ke druhému. Podobně hovoří i guvernér slovinské centrální banky Primoz Dolenc, podle kterého instituce postrádá dostatek tvrdých dat pro zodpovědné nastavení budoucí měnové politiky. Zatímco Verena Rossová z Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy oceňuje dosavadní odolnost finančního systému, guvernér lotyšské centrální banky Martins Kazaks zůstává obezřetný. Tržní reakce je podle něj překvapivá a varuje, že skutečný dopad na reálnou ekonomiku se teprve ukáže, jakmile se v plné síle projeví zpoždění v mezinárodní lodní dopravě.