Země G7 odmítají uvolnit další ropné rezervy, dokud nezískají jasnější představu o délce a intenzitě probíhajícího konfliktu s Íránem. Březnová vládní injekce 400 milionů barelů na trh brzy vyprchá, přičemž cena severomořského benchmarku již vystoupala na 108 dolarů za barel. Makroekonomické dopady války nutí Evropskou unii zhoršovat výhledy růstu, zatímco centrální banky balancují na hraně mezi recesí a stagflací.   Vládní vyčkávání a tenze na ropném trhu Zástupci předních světových ekonomik stojí před složitým rozhodnutím. Podle francouzského ministra financí Rolanda Lescureho vlády nemohou uvolnit další barely ze svých strategických ropných rezerv, dokud nebude zřejmé, jak dlouho bude probíhající konflikt s Íránem trvat. Během nedávného setkání ministrů financí zemí G7 v Paříži, kterého se zúčastnil i americký ministr financí Scott Bessent, toto téma překvapivě vůbec nebylo na stole. Lescure v rozhovoru zdůraznil, že strategické zásoby jsou ze své podstaty omezené. „Nemůžeme uvolňovat zásoby bez toho, abychom v této fázi měli jasnou představu o délce a intenzitě konfliktu,“ uvedl francouzský ministr. Upozornil také na fakt, že i kdyby se strategický Hormuzský průliv okamžitě otevřel, bude trvat několik týdnů, než dodávky komodit dorazí do Evropy a Asie. Právě načasování obnovení těchto toků bude podle něj naprosto klíčové pro jakékoli další kroky. Hormuzský průliv, úzká námořní tepna, kterou za normálních okolností protéká zhruba 20 procent světové ropy a zkapalněného zemního plynu, zůstává z velké části uzavřen kvůli reálnému riziku íránských útoků na obchodní plavidla. V březnu přitom 32 členských států Mezinárodní energetické agentury (IEA) uvolnilo na trh kombinovaných 400 milionů barelů ropy a rafinovaných paliv, aby zmírnily akutní nedostatek způsobený válkou. Tento koordinovaný krok sice dočasně srazil ceny a zklidnil volatilitu, nicméně tyto dodatečné rezervy se v nadcházejících týdnech zcela vyčerpají. Mezinárodní benchmark, Ropa Brent (BZ=F) , po březnovém oznámení prvního uvolnění rezerv klesl o více než 11 procent pod hranici 90 dolarů za barel. Od té doby však komodita vytrvale zdražuje a na konci týdne se obchodovala již za 108 dolarů za barel. Makroekonomické otřesy a dilema centrálních bank Výkonný ředitel IEA Fatih Birol potvrdil, že je se členskými státy v neustálém kontaktu. Agentura, jež vznikla v reakci na ropné šoky v sedmdesátých letech, je podle něj připravena okamžitě jednat. Jakékoli další uvolnění zásob však bude záviset na vývoji trhů a jednomyslném rozhodnutí vlád všech členských zemí. Birol zároveň varoval, že současná energetická krize je svým rozsahem větší než šoky ze sedmdesátých let a rusko-ukrajinská válka dohromady. Vládní ropné rezervy sice dosud fungovaly jako nezbytný polštář, ale globální ekonomika se v důsledku íránského konfliktu otřásá v základech. Ekonomické dopady se projevují zpomalujícím růstem, akcelerující inflací a enormním tlakem na národní rozpočty. Evropská unie v reakci na vývoj drasticky snížila svůj letošní odhad hospodářského růstu na 0,9 procenta z listopadových 1,2 procenta. Očekávaná inflace v eurozóně má letos vyskočit na 3 procenta, ačkoli původní predikce počítaly s hodnotou 1,9 procenta. Nepřímá jednání mezi Spojenými státy a Íránem sice probíhají od začátku dubna a udržují v platnosti křehké příměří, globální ekonomika však zůstává v limbu, dokud se průliv plně neotevře. Tato vysoká míra nejistoty přiměla na konci dubna americký Federální rezervní systém i Evropskou centrální banku ponechat úrokové sazby beze změny. Lescure situaci popsal jako „extrémně nejistý svět“, ve kterém není snadné být centrálním bankéřem. Tvůrci měnové politiky nyní čelí zásadnímu paradoxu, kdy s jistotou nevědí, zda globální ekonomika čelí primárně recesnímu šoku, nebo šoku s rizikem stagflace. Obě varianty jsou podle ministra vysoce negativní a klíčovou otázkou zůstává, jaké přinesou sekundární efekty. Francouzská defenziva a tlak na veřejné finance Ve Francii mezitím sílí tlak veřejnosti na vládu, aby razantněji chránila řidiče a podniky před rostoucími cenami pohonných hmot. Paříž se však masivním plošným dotacím brání, neboť se snaží udržet pod kontrolou již tak hluboký rozpočtový deficit ve výši 5,1 procenta HDP. Na rozdíl od štědré pomoci rozdělované během pandemie Covid-19 a počátku války na Ukrajině, francouzský kabinet zpočátku vyčlenil pouze 470 milionů eur pro nízkopříjmové skupiny a nejhůře zasažená odvětví, jako je rybolov a zemědělství. Koncem týdne byla tato pomoc rozšířena o dalších 710 milionů eur jako uznání faktu, že se krize nebezpečně protahuje. Makroekonomická data z Francie přitom nevyznívají optimisticky. Hrubý domácí produkt v prvním čtvrtletí stagnoval a nezaměstnanost vyskočila na 8,1 procenta, což představuje nejvyšší úroveň za zhruba posledních pět let. Podle Lescureho vytvořila válka s Íránem pro Francii dodatečné náklady ve výši minimálně 6 miliard eur. Převážná část této částky, až 4 miliardy eur, pramení z vyšších úrokových plateb, zatímco daňové příjmy budou citelně nižší, než se plánovalo. Paříž v reakci na to nedávno zhoršila svůj výhled hospodářského růstu pro rok 2026 z 1 procenta na 0,9 procenta. Navzdory těmto nesporným protivětrům Lescure věří, že francouzská ekonomika prokazuje značnou odolnost. Za tímto relativním úspěchem stojí především specifický energetický mix založený na stabilní jaderné energii a robustní systém sociální ochrany. Ministr proto situaci nehodnotí jako katastrofickou a hovoří spíše o „oranžových varovných kontrolkách než o červených“.