Možná se ocitnete v situaci, kdy se zdá, že vaše slova posluchačům proletí mezi prsty, “jedním uchem dovnitř a druhým ven”. Tato zkušenost se může objevit v jakémkoli případě: když dáváme radu příteli, radíme svým dětem nebo dáváme pokyny v profesionálním prostředí. Tváří v tvář zdánlivému nezájmu nebo dokonce naprostému ignorování ze strany druhé osoby se však musíme rozhodnout, zda budeme bojovat, nebo se vzdáme snahy být vyslyšeni.
Některé okolnosti mohou zdánlivou lhostejnost nebo selektivní naslouchání posluchače téměř ospravedlnit. Například rodiče všude na světě se často prosebně ptají svých potomků: “Jsi si jistý, že to chceš udělat? Zkoušel jsi to udělat takhle?”, když se viditelně rozplývají nad nevyhnutelnými negativními důsledky špatně promyšleného jednání svého dítěte.
Když budu vyprávět osobní příhodu, jasně si vzpomínám, jak jsem jednou posměšně odložil otcovu radu ohledně bezpečnější alternativy čištění řetězu na motorce. Mezi tím, kdy se moje ruka nebezpečně přitáhla k zubům řetězového kola, a tím, kdy jsem uznal, že otec měl skutečně pravdu, byl jen nepatrný rozdíl!
Nicméně v profesionální atmosféře jsou důvody, které vedou k neposlouchání, na hony vzdálené bezstarostnému sebevědomí mládí. Místo toho se člověk musí potýkat s faktory, jako je arogance, pýcha, obranářství nebo neochota přiznat chybu.
Ve snaze vyřešit tento problém jsme požádali o radu čtenáře a příznivce Mind Tools a zeptali jsme se jich, jak se orientují v interakcích s lidmi, kteří se zdají mít odpor k naslouchání. Jejich odpovědi zdůraznily společný étos trpělivosti a porozumění a každý z nich poskytl vlastní praktické tipy.
Mnozí se shodli na zásadě, že je nutné naslouchat, abychom porozuměli. Jak účinně shrnul Kantharaj Kanth: “Je třeba klást otevřené otázky nebo se ptát na jejich úhel pohledu, aby byli pozornější a zůstali naladěni na přítomnost.”
Výrazně byl zdůrazněn význam pochopení postoje posluchačů před předpokladem, že nedávají pozor. Vycházeje z knihy Sedm návyků vysoce efektivních lidí autora bestselleru Stephena R. Coveyho, Soma Jurgensen a další účastníci zdůrazňovali: “Všichni jsme si vědomi toho, že jsme se naučili, jak se chovat: “Snažte se nejprve pochopit, pak být pochopeni.”
Ve stejném duchu se nesla i doporučení, jako např:
– Přestaňte poučovat a navažte dialog. – Zamyslete se nad svým stylem komunikace a upravte jej. – Pochopte emocionální potřeby a zapojte je vhodným vysvětlením. – Respektujte jejich prostor a vytvářejte organické vztahy založené na důvěře.
Zdroj: Getty Images
Mezi další užitečné návrhy patřilo umožnění ticha a volba alternativních způsobů komunikace, protože jednotlivci mají různé způsoby učení a chápání. Ivan Garcerant navrhuje: “Dva tipy: komunikujte písemnou formou a [zapojte ostatní], aby vnesli trochu objektivity.” Podobně Rufus May doporučil netradiční přístupy, jako je pořádání schůzek za účasti přátel a zapojení se do hlubokého naslouchání bez přerušování.
Souhrnně odpovědi zdůrazňují, že při náročném úkolu efektivní komunikace je důležité porozumění, trpělivost a přizpůsobivost. Doporučují snažit se vidět věci z pohledu posluchače a přizpůsobit svůj projev jeho stylu učení. Pokud jde o poněkud pochybnou radu Dr. Ekateriny Netchitailové: “Opijte se s nimi! Dobré víno obvykle pomáhá uzavřít dohodu!”, jistě podtrhuje řadu nástrojů, které jsou kolektivně považovány za významné při překonávání komunikačních mezer. Závěrem lze říci, že klíčovým poznatkem je, že slyšet a být slyšen jsou oba důležité aspekty úspěšné komunikace.
Efektivní komunikace může často vypadat jako těžký boj. Možná se ocitnete v situaci, kdy se zdá, že vaše slova posluchačům proletí mezi prsty, “jedním uchem dovnitř a druhým ven”. Tato zkušenost se může objevit v jakémkoli případě: když dáváme radu příteli, radíme svým dětem nebo dáváme pokyny v profesionálním prostředí. Tváří v tvář zdánlivému nezájmu nebo dokonce naprostému ignorování ze strany druhé osoby se však musíme rozhodnout, zda budeme bojovat, nebo se vzdáme snahy být vyslyšeni.
Některé okolnosti mohou zdánlivou lhostejnost nebo selektivní naslouchání posluchače téměř ospravedlnit. Například rodiče všude na světě se často prosebně ptají svých potomků: “Jsi si jistý, že to chceš udělat? Zkoušel jsi to udělat takhle?”, když se viditelně rozplývají nad nevyhnutelnými negativními důsledky špatně promyšleného jednání svého dítěte.
Když budu vyprávět osobní příhodu, jasně si vzpomínám, jak jsem jednou posměšně odložil otcovu radu ohledně bezpečnější alternativy čištění řetězu na motorce. Mezi tím, kdy se moje ruka nebezpečně přitáhla k zubům řetězového kola, a tím, kdy jsem uznal, že otec měl skutečně pravdu, byl jen nepatrný rozdíl!
Nicméně v profesionální atmosféře jsou důvody, které vedou k neposlouchání, na hony vzdálené bezstarostnému sebevědomí mládí. Místo toho se člověk musí potýkat s faktory, jako je arogance, pýcha, obranářství nebo neochota přiznat chybu.
Ve snaze vyřešit tento problém jsme požádali o radu čtenáře a příznivce Mind Tools a zeptali jsme se jich, jak se orientují v interakcích s lidmi, kteří se zdají mít odpor k naslouchání. Jejich odpovědi zdůraznily společný étos trpělivosti a porozumění a každý z nich poskytl vlastní praktické tipy.
Mnozí se shodli na zásadě, že je nutné naslouchat, abychom porozuměli. Jak účinně shrnul Kantharaj Kanth: “Je třeba klást otevřené otázky nebo se ptát na jejich úhel pohledu, aby byli pozornější a zůstali naladěni na přítomnost.”
Výrazně byl zdůrazněn význam pochopení postoje posluchačů před předpokladem, že nedávají pozor. Vycházeje z knihy Sedm návyků vysoce efektivních lidí autora bestselleru Stephena R. Coveyho, Soma Jurgensen a další účastníci zdůrazňovali: “Všichni jsme si vědomi toho, že jsme se naučili, jak se chovat: “Snažte se nejprve pochopit, pak být pochopeni.”
Ve stejném duchu se nesla i doporučení, jako např:
– Přestaňte poučovat a navažte dialog.– Zamyslete se nad svým stylem komunikace a upravte jej.– Pochopte emocionální potřeby a zapojte je vhodným vysvětlením.– Respektujte jejich prostor a vytvářejte organické vztahy založené na důvěře.
Zdroj: Getty Images
Mezi další užitečné návrhy patřilo umožnění ticha a volba alternativních způsobů komunikace, protože jednotlivci mají různé způsoby učení a chápání. Ivan Garcerant navrhuje: “Dva tipy: komunikujte písemnou formou a [zapojte ostatní], aby vnesli trochu objektivity.” Podobně Rufus May doporučil netradiční přístupy, jako je pořádání schůzek za účasti přátel a zapojení se do hlubokého naslouchání bez přerušování.
Souhrnně odpovědi zdůrazňují, že při náročném úkolu efektivní komunikace je důležité porozumění, trpělivost a přizpůsobivost. Doporučují snažit se vidět věci z pohledu posluchače a přizpůsobit svůj projev jeho stylu učení. Pokud jde o poněkud pochybnou radu Dr. Ekateriny Netchitailové: “Opijte se s nimi! Dobré víno obvykle pomáhá uzavřít dohodu!”, jistě podtrhuje řadu nástrojů, které jsou kolektivně považovány za významné při překonávání komunikačních mezer. Závěrem lze říci, že klíčovým poznatkem je, že slyšet a být slyšen jsou oba důležité aspekty úspěšné komunikace.
