Dne 4. června vstoupilo v platnost zdvojnásobení cel na dovoz oceli a hliníku do Spojených států z původních 25 % na nových 50 %. Tento krok, podle slov prezidenta, vychází z potřeby ochránit národní bezpečnost a posílit domácí výrobu těchto klíčových surovin. Cla se vztahují nejen na samotné kovy, ale také na široké spektrum produktů, v nichž jsou tyto materiály obsaženy – například komponenty pro automobilový průmysl, stavebnictví nebo výrobu okenních rámů.Trump ve svém prohlášení zdůraznil, že dosavadní výše cel nedokázala stimulovat americké výrobce k významnému navýšení produkce. Jak uvedl při projevu v závodě United States Steel v Pensylvánii, 25% clo je podle něj stále překonatelné, zatímco 50% sazba má představovat „nepřekonatelnou překážku“ pro zahraniční konkurenty. Tento postoj však přichází v době, kdy USA jednají s řadou svých obchodních partnerů o budoucnosti takzvaných „vzájemných cel“, přičemž klíčovým datem je 9. červenec.Cla a právní nejistotaZvýšení cel na kovy bylo zavedeno prostřednictvím prezidentské pravomoci podle článku 232 zákona o rozvoji obchodu, který umožňuje uvalení cel na základě ohrožení národní bezpečnosti. Tato specifická pravomoc je právně pevnější než opatření přijatá na základě výjimečných stavů. To je důležité zejména v kontextu nedávného federálního soudního rozhodnutí, které zrušilo některé jiné obchodní kroky prezidenta. Ačkoli bylo rozhodnutí zatím pozastaveno odvolacím soudem, cla na ocel a hliník zůstávají v platnosti.Zůstává ale otázkou, zda budou mít požadovaný efekt. Trumpova první cla na kovy, zavedená v roce 2018, neměla jednoznačný dopad. I přes ochranná opatření se americká produkce oceli mezi roky 2017 a 2024 prakticky nezměnila a produkce hliníku dokonce klesla téměř o 10 %.Mezinárodní dopady a reakceZvýšení cel zasáhne zejména země, které patří mezi hlavní vývozce kovů do USA. Kanada, jako největší dodavatel obou komodit, pravděpodobně ponese největší část dopadu – v roce 2024 tvořila 58 % dovozu hliníku a 23 % dovozu oceli do Spojených států. Dalšími významnými vývozci jsou Spojené arabské emiráty, Čína, Brazílie, Mexiko a Jižní Korea.V případě Spojeného království Trumpova administrativa oznámila, že cla zůstanou na 25 % až do 9. července, po kterém vzrostou na 50 %, pokud se do té doby nepodaří dosáhnout obchodní dohody. Londýn se snaží vyjednat úplné zrušení cel, přičemž jednání s americkou stranou pokračují.Země jako Kanada či Evropská unie byly v roce 2018 částečně osvobozeny od prvního kola cel, nyní však nejsou výjimky plánovány. To vytváří obavy u některých amerických firem, které jsou závislé na zahraničních dodávkách levnější suroviny a budou nyní čelit vyšším nákladům na vstupy.Ekonomické důsledky a širší strategieEkonomové varují, že zvýšení cel může přispět k inflaci, protože se pravděpodobně promítne do cen finálních produktů – od automobilů přes stavební materiály až po běžné spotřební zboží. Vyšší náklady mohou vést k nárůstu výdajů domácností, což je v rozporu s prezidentovým slibem snížit životní náklady.Administrativa však argumentuje, že cla jsou součástí širší hospodářské strategie, která má za cíl posílit domácí průmysl, prodloužit daňové úlevy a zintenzivnit domácí produkci energie. Podle Bílého domu by se dlouhodobě měly tyto kroky promítnout do snížení strukturálních nákladů v americké ekonomice.Trumpova rétorika zůstává silně zaměřená na obnovení americké výrobní dominance, zejména ve strategických oblastech jako je hutnictví. Během první prezidentské kampaně se ostře vymezoval proti úpadku amerických průmyslových regionů, a cla považuje za způsob, jak čelit konkurenčním tlakům z Číny a dalších levně vyrábějících zemí.Z dlouhodobého pohledu zůstává otázkou, zda zvolená taktika přinese očekávané výsledky. Cla sice mohou dočasně ochránit určité sektory, avšak jejich dopad na celý dodavatelský řetězec a širší ekonomiku může být mnohem komplexnější. Pokud by došlo ke zvýšeným cenám energií, stavebních materiálů nebo automobilů, výsledný efekt pro průměrného amerického spotřebitele by mohl být spíše negativní.Zvýšení cel na ocel a hliník na 50 % představuje významný krok Trumpovy administrativy směrem k restrukturalizaci obchodních vztahů. Je to zároveň test pro schopnost Spojených států zvýšit domácí výrobu, aniž by přitom utrpěla jejich konkurenceschopnost. Zatímco někteří analytici hodnotí krok jako strategický nástroj tlaku na obchodní partnery, jiní varují před jeho dopady na inflaci a spotřebitele.V nadcházejících týdnech bude zásadní sledovat nejen reakce mezinárodních partnerů, ale také vývoj domácí produkce a spotřebitelských cen. Cla na kovy totiž zdaleka nejsou pouze ekonomickým nástrojem – jsou také silným politickým signálem, který může před listopadovými volbami sehrát důležitou roli.