Fond láká na atraktivní měsíční výplaty s výnosem až deset procent, kterých dosahuje prodejem krytých kupních opcí na své akciové pozice. Složitá obchodní strategie vede k pravidelnému zaostávání za trhem a v býčím trendu nutí portfolio prodávat akcie hluboko pod tržní cenou. Extrémní míra obratu dosahující 172 procent představuje pro investory mimo daňově zvýhodněné účty masivní a neefektivní zátěž.   Lákavá iluze dvouciferných výnosů Investoři, kteří pátrají po pravidelném příjmu a nebojí se opustit tradiční investiční cesty, pravděpodobně již narazili na specifický burzovně obchodovaný fond JPMorgan Equity Premium Income ETF (JEPI) . Tento nástroj na první pohled působí jako splněný sen každého dividendového stratéga. Láká na pravidelné měsíční výplaty a celkový roční výnos, který se může vyšplhat až k hranici deseti procent. V dnešním složitém finančním prostředí jde nepochybně o velmi atraktivní parametry. Stejně jako u všech investičních rozhodnutí je však i zde nutné počítat s určitými kompromisy, které nemusí vyhovovat každému. Zjednodušeně řečeno se jedná o akciový fond zaměřený na společnosti s velkou tržní kapitalizací, který však využívá poměrně netradiční mechanismus. Hlavní odlišností je generování krátkodobého příjmu prostřednictvím prodeje takzvaných krytých kupních opcí. Fond jako zástavu pro tyto riskantnější obchody využívá své reálné podíly v technologických i defenzivních gigantech. Mezi stěžejní pozice patří například technologický lídr Alphabet (GOOG) , výrobce elektroniky Apple (AAPL) nebo farmaceutický kolos Johnson & Johnson (JNJ) . Opce v podstatě představují sázky na to, zda konkrétní akcie nebo index v předem definovaném časovém rámci vzroste, či naopak klesne na určitou cenovou úroveň. Tyto kontrakty se nakupují a prodávají podobně jako samotné akcie, přičemž jejich neustále se měnící ceny odrážejí aktuální hodnotu podkladového aktiva. Cílem manažerů fondu je prodat tyto kontrakty a inkasovat hotovostní prémii s nadějí, že opce vyprší jako bezcenné. Pokud se tento scénář naplní, portfolio si ponechá jak vybrané peníze, tak i samotné akcie. Není výjimkou, že prodej měsíčních kontraktů dokáže vygenerovat hotovost odpovídající pěti až deseti procentům celkové hodnoty podkladového aktiva. Skrytá cena za pravidelnou hotovost Tento sofistikovaný teoretický předpoklad však v praxi naráží na tvrdou realitu finančních trhů. Věci se zdaleka ne vždy vyvíjejí podle ideálního scénáře. Pokud hodnota podkladových akcií prudce vzroste, fond je na základě prodaných opčních kontraktů donucen odprodat své nejlepší pozice za ceny, které leží hluboko pod aktuálním tržním ohodnocením. Ačkoli samotný prodej krytých opcí generuje zmíněnou hotovost pro štědré měsíční dividendy, dlouhodobá matematika tohoto přístupu odhaluje zásadní trhliny. Prvním a nejdůležitějším varovným signálem je skutečnost, že tento nástroj chronicky zaostává za širším trhem. Tento nepříznivý trend platí dokonce i v případě, kdy do celkové kalkulace výkonnosti započítáme všechny vyplacené dividendy. Neustálý kolotoč nákupů a prodejů akcií i opcí pomalu, ale jistě ukrajuje z celkové hodnoty portfolia. Kombinace obchodních nákladů, cenových skluzů a nevyhnutelné smůly při načasování trhu vytváří zátěž, kterou vysoké výnosy nedokážou plně kompenzovat. V probíhajícím býčím trendu představuje tato strategie doslova brzdu, která vás nekompromisně připraví o ty nejziskovější obchody. Další podstatnou nevýhodou je značná nestabilita samotných dividendových výplat. Ačkoli nedávno reportovaný třicetidenní výnos dosahoval úctyhodných 9,8 procenta, reálná výplata na začátku měsíce činila 0,45 dolaru na akcii. V únoru to přitom bylo pouhých 0,34 dolaru a loni v červnu naopak 0,54 dolaru. Tento výrazný výkyv je dán samotnou povahou opčních cen, které jsou přímo závislé na tržní volatilitě. Čím klidnější je trh, tím nižší jsou opční prémie, a manažeři fondu nemají nad tímto faktorem absolutně žádnou kontrolu. Daňová noční můra a jednodušší alternativy Kromě kolísavých výnosů a omezeného růstového potenciálu existuje ještě jeden, na první pohled méně zřejmý problém. Tím je extrémní míra zdanitelného obratu portfolia, která má přímý dopad na čistý zisk investorů. V loňském roce dosáhla celková míra obratu masivních 172 procent z celkové hodnoty fondu. Tato ohromující aktivita činí z tohoto nástroje jednu z daňově nejméně přátelských položek na celém trhu, pokud samozřejmě není držen na speciálním daňově zvýhodněném penzijním účtu. Z čistě strategického hlediska však nedává velký smysl držet podobně strukturovaný produkt ani v rámci daňových štítů. Mnohem lepších čistých výnosů lze dlouhodobě dosáhnout prostřednictvím obyčejných indexových fondů s velkou tržní kapitalizací. Klasické nástroje jako SPDR S&P 500 ETF Trust (SPY) nebo Vanguard S&P 500 ETF (VOO) nabízejí transparentnější a efektivnější cestu k budování bohatství. Platí to i v případě, že investor pravidelně odprodává část svých pozic za účelem generování hotovosti, a to bez jakýchkoli dodatečných daňových závazků. To nutně neznamená, že pro tento specifický fond neexistuje vůbec žádné využití. Někteří investoři mohou mít velmi vyhraněné důvody pro jeho zařazení do portfolia. Ideálním prostředím pro tuto strategii je dlouhotrvající medvědí trh, kdy je primárním cílem omezit čistý pokles a zároveň generovat pravidelný příjem. Takové tržní situace jsou však historicky spíše vzácností. Ve většině běžných situací bude téměř vždy k dispozici efektivnější alternativa. Pokud se domníváte, že právě čelíte scénáři vhodnému pro nasazení tohoto nástroje, je nezbytné důkladně prověřit, zda skutečně odpovídá vašim potřebám. Z filozofičtějšího hlediska je dobré mít na paměti, že čím složitější je investiční strategie, tím více potenciálních bodů selhání přináší. Jednodušší přístup je téměř vždy lepší volbou, protože minimalizuje počet proměnných, které se mohou na trzích nečekaně zvrtnout.