Dolarový index ustupuje ze svých nedávných maxim v reakci na slabší makroekonomická data a klesající pravděpodobnost dalšího zvyšování úrokových sazeb americkým Fedem. Japonský jen se dokázal odrazit od čtyřicetiletých minim, přičemž trhy s napětím sledují rostoucí propast mezi fiskální a monetární politikou Tokia. Zlato přichází o status zajištění proti znehodnocování měny a čelí masivnímu odlivu kapitálu z ETF fondů, který od února dosáhl 12 miliard dolarů.   Americká měna pod tlakem slábnoucích fundamentů Americká měna vykazuje jasné známky fundamentálního vyčerpání. Dolarový index (DX-Y.NYB) , který měří sílu zelených bankovek vůči koši šesti hlavních světových měn, postupně ustupuje ze svých nedávných maxim. Tento pohyb je přímým důsledkem slábnoucí pravděpodobnosti dalšího razantního zpřísňování měnové politiky. Institucionální trhy začínají velmi rychle přehodnocovat své dosavadní sázky na agresivní kroky americké centrální banky. Zásadní ránu uštědřila americkému dolaru nedávná série makroekonomických dat, která odhalila nečekané trhliny v jinak vysoce odolné ekonomice Spojených států. Objednávky zboží dlouhodobé spotřeby se v květnu meziměsíčně propadly o velmi výrazných 4,5 %. Tento strmý pokles signalizuje citelné ochlazení v klíčovém průmyslovém sektoru a ukazuje na rostoucí opatrnost podniků při realizaci větších kapitálových investic. Index výdajů na osobní spotřebu (PCE), který patří mezi preferované inflační ukazatele Fedu, sice zaznamenal meziměsíční nárůst o 0,4 %, avšak tento výsledek zaostal za původními, optimističtějšími prognózami analytiků. I přes to, že došlo k pozitivní revizi celkového hrubého domácího produktu za první čtvrtletí, samotné spotřebitelské výdaje se ukázaly být podstatně slabší, než se původně očekávalo. Tento vývoj představuje pro finanční trhy důležitý varovný signál. Američtí spotřebitelé, kteří jsou tradičně tím nejspolehlivějším motorem ekonomiky, zjevně začínají šetřit a omezovat své nákupy. Kombinace těchto oslabujících fundamentů s nedávným prohlášením vlivného Johna Williamse z Fedu, podle něhož je současná měnová politika nastavena velmi dobře, donutila investory přehodnotit situaci. Trh s úrokovými futures kontrakty na tento měnící se narativ zareagoval prakticky okamžitě. Pravděpodobnost dalšího zářijového zpřísnění měnové politiky klesla na 58 %. Ještě dramatičtější je však posun v očekávání pro vzdálenější budoucnost, kdy šance na dvojí zvýšení úrokových sazeb do roku 2026 spadla na pouhých 36 %. Ruku v ruce s tímto fundamentálním přehodnocením se prudce propadly také výnosy amerických státních dluhopisů, což vytváří dodatečný tlak na oslabení americké měny. Za normálních okolností by dolaru mohl pomoci pokračující propad globálních akciových indexů a eskalace geopolitického napětí na Blízkém východě, kde Írán poprvé po dvou týdnech cíleně zaútočil na obchodní tanker v Hormuzském průlivu. Spojené státy však situaci neeskalovaly a Bílý dům potvrdil, že klíčová ropná tepna zůstává plně průjezdná. Oživení japonského jenu a dilema centrální banky Ústup americké měny z jejího dosavadního výsluní vlil novou krev do žil obchodníkům, kteří dlouhodobě sázejí na pokles měnového páru americký dolar / japonský jen (USDJPY=X) . Japonská měna se díky tomuto globálnímu vývoji dokázala konečně odrazit od svých hrozivých čtyřicetiletých minim, kde se po dlouhou dobu nacházela pod enormním prodejním tlakem. Tento obrat trendu je pro Tokio nesmírně důležitý a vítaný, protože dosavadní zoufalé verbální intervence ze strany japonské vlády měly na devizové trhy jen pramalý vliv. Institucionální hráči tyto slovní hrozby dlouhodobě ignorovali a zaměřovali se primárně na tvrdá ekonomická data a propastné úrokové diferenciály mezi Japonskem a zbytkem vyspělého světa. Složité situaci navíc příliš nepomohla ani stále častější jestřábí rétorika klíčových představitelů japonské centrální banky (Bank of Japan). Ti sice ve svých veřejných vystoupeních zdůrazňovali absolutní nutnost co nejrychleji dostat jednodenní úrokovou sazbu na neutrální úroveň 2 %, avšak mezinárodní investoři zůstali vůči těmto ambiciózním proklamacím vysoce skeptičtí. Finanční trhy nyní s maximální pozorností sledují rostoucí a těžko udržitelnou propast mezi fiskální a monetární politikou Tokia. Tento zjevný institucionální nesoulad vytváří na trzích značnou míru nejistoty a výrazně komplikuje jakékoliv dlouhodobější predikce dalšího vývoje asijské ekonomiky. Názorným příkladem tohoto vnitřního politického napětí je nový a masivní program ekonomických stimulů, který nedávno představila Sanae Takaiči. Tento kontroverzní program totiž zcela otevřeně vyzývá centrální banku, aby aktivně asistovala vládě při masivní podpoře a udržení domácí agregátní poptávky. Tradičně a historicky se takové vládní podpory dosahuje především prostřednictvím dlouhodobého udržování extrémně nízkých úrokových sazeb. To ovšem přímo a fatálně koliduje s deklarovanou snahou Bank of Japan o nutnou normalizaci měnové politiky. Tento vnitřní rozpor japonské hospodářské politiky tak i nadále zůstává pro globální investory jedním z klíčových rizikových faktorů. Zlato ztrácí svůj lesk a čelí masivnímu odlivu kapitálu Současný plošný pokles dolarového indexu a s ním spojený pád výnosů amerických státních dluhopisů umožnil, aby zlato (GC=F) konečně našlo pevnou půdu pod nohama. Královský kov se tak po období značné cenové volatility částečně stabilizoval, avšak analytici varují, že jeho další cesta vzhůru je stále plná velmi náročných fundamentálních překážek. Tento nejznámější drahý kov v současnosti čelí na globálních trzích silnému protivětru, neboť v očích investorů postupně ztrácí jednu ze svých historicky nejdůležitějších a nejvíce ceněných výhod. Tou je takzvaný obchod postavený na znehodnocování měny, ve finančním žargonu běžně známý jako „debasement trade“. V minulých obdobích extrémně uvolněné měnové politiky a kvantitativního uvolňování zlato tradičně a spolehlivě sloužilo jako ultimátní ochrana majetku proti masivnímu tisknutí peněz. Nicméně současné nekompromisní zaměření amerického Fedu a dalších předních světových centrálních bank na přísné utahování měnové politiky tento zažitý tržní narativ zásadně narušuje. Pevné odhodlání centrálních bankéřů neúnavně bojovat s inflací a systematicky stahovat přebytečnou likviditu z finančních trhů výrazně zvyšuje atraktivitu klasických fiat měn. Globální investoři tak mají v současném makroekonomickém prostředí mnohem méně logických důvodů hledat bezpečné útočiště v aktivech, která nenabízejí žádný průběžný úrokový výnos. Tento hluboký fundamentální posun v tržním sentimentu se naprosto jasně a nezpochybnitelně odráží v reálných tocích kapitálu. Zlato v současnosti čelí masivnímu a vytrvalému odlivu finančních prostředků z burzovně obchodovaných fondů (ETF), které na trzích fungují jako naprosto klíčový barometr institucionální i retailové investiční poptávky. Od konce února se celková držba v těchto specializovaných fondech propadla o ohromujících 12 miliard dolarů. Tento masivní a neutuchající výprodej představuje vůbec nejhorší čtyřměsíční období pro zlatá ETF od roku 2013, což naprosto jasně ilustruje hlubokou a pravděpodobně dlouhodobější změnu v alokačních preferencích globálních investorů.