Společnosti pro rozvoj podnikání nabízejí dividendové výnosy přesahující 10 % díky úvěrování středně velkých firem s nadprůměrnými úroky. Pro zachování daňového zvýhodnění musí tyto instituce rozdělovat drtivou většinu svých příjmů přímo mezi akcionáře. Extrémní výnosy s sebou nesou rizika v podobě možného selhání dlužníků a prakticky nulového zhodnocení samotného kapitálu.   Co se skrývá za oponou dvouciferných výnosů Znáte to staré přísloví, které říká, že pokud se něco zdá být až příliš dobré na to, aby to byla pravda, pravděpodobně to tak i je? Čím starší a zkušenější investor jste, tím spíše s touto odvěkou moudrostí budete souhlasit. Toto pravidlo platí beze zbytku i v neúprosném světě investování. Pokud se navrhovaný potenciál růstu určité akcie nejeví jako realistický, instinktivně se jí raději vyhnete obloukem. Existují však specifické případy, kdy je něco zdánlivě nepravděpodobného nejen pravdivé, ale dokonce i zcela logické. Podmínkou ovšem je, že musíte pochopit celý kontext daného byznysu a především jeho skrytá rizika. Zářným příkladem jsou takzvané společnosti pro rozvoj podnikání (Business Development Companies, zkráceně BDC). Hráči na trhu jako Ares Capital (ARCC) , Prospect Capital (PSEC) a Main Street Capital (MAIN) nabízejí investorům šokující dividendové výnosy, které často přesahují hranici 10 %. Na první pohled to může působit jako anomálie, ale jakmile proniknete do podstaty jejich obchodního modelu, vše začne dávat dokonalý smysl. Co přesně tedy společnost pro rozvoj podnikání dělá? Jak už samotný název napovídá, tyto instituce pomáhají nadějným a rostoucím korporacím v jejich expanzi. Zaměřují se primárně na středně velké organizace, jejichž kapitálové potřeby jsou příliš velké na to, aby je dokázaly uspokojit lokální banky, ale zároveň tyto firmy ještě nejsou dostatečně zralé na to, aby mohly vstoupit na veřejnou burzu prostřednictvím IPO. Pro tento specifický tržní segment představují společnosti pro rozvoj podnikání zdaleka nejsnazší a nejflexibilnější zdroj financování. Například již zmíněná Main Street Capital se úzce specializuje na firmy, které generují roční obrat v rozmezí od 10 do 500 milionů dolarů. Vyplňují tak kritickou mezeru na trhu, kterou tradiční finanční instituce často ignorují. Daňové výhody a tvrdá realita úvěrového trhu Toto specializované financování samozřejmě není zadarmo. Když americký Kongres v roce 1980 schválil zákon o investičních pobídkách pro malé podniky, poskytl těmto organizacím velmi příznivé daňové zacházení. V počátcích BDC často vyměňovaly svůj kapitál za majetkový podíl v půjčující si firmě a téměř stejně často výměnou za určitý stupeň kontroly nad každodenním řízením tohoto podniku. Tato možnost na trhu nepochybně existuje i dnes. Stále častěji však společnosti pro rozvoj podnikání poskytují kapitál ve formě přímých úvěrů, přičemž úrokové sazby se pohybují vysoko nad běžnými tržními standardy. Například vážené průměrné úrokové sazby úvěrového portfolia společnosti Ares Capital se na konci prvního čtvrtletí vyšplhaly na 10,3 %, což přesně odpovídá i sazbám Main Street Capital. Tato prémie jasně odráží nadprůměrné riziko spojené s půjčováním korporacím této ošemetné velikosti. Klíčovým faktorem pro pochopení jejich dividendové politiky je legislativa. Aby si BDC udržely svůj status osvobození od daně z příjmu právnických osob, musí drtivou většinu svých příjmů převést přímo na akcionáře. Tato efektivní průměrná úroková sazba je proto poměrně přesným indikátorem toho, jaký dividendový výnos může daná společnost nabídnout. Pokud jde o samotný výběr konkrétních titulů, investoři obvykle volí určitou BDC na základě důvěry ve zkušený manažerský tým. Věří, že vedení přesně ví, se kterými středně velkými podniky má smysl spolupracovat a kterým je naopak lepší se vyhnout. A abychom byli spravedliví, většina z nich skutečně dokáže dobře odhadnout, které firmy jsou reálně schopné splácet úvěry s takto vysokou úrokovou zátěží. Skrytá rizika a daň za extrémní dividendy Zní to jako dokonalý investiční nástroj, že? Je však nutné mít neustále na paměti, že společnosti pro rozvoj podnikání čelí naprosto stejným úvěrovým rizikům jako jakýkoli jiný komerční věřitel. Pokud dlužník nesplácí svůj úvěr, BDC zůstává takříkajíc s prázdnýma rukama. A bez ohledu na to, jak prozíraví mohou být manažeři těchto společností, nikdo nedokáže s absolutní jistotou předpovídat budoucnost. Vždy se najde určité procento dlužníků, kteří v určitém okamžiku nebudou schopni dostát svým závazkům. Tento scénář se v současné době skutečně odehrává, byť zatím jen v mírném měřítku. Stačí si vzpomenout na březnové diskuse o omezení výběrů investorů, které zavedly společnosti Ares Management (ARES) a Apollo Global (APO) . Ačkoli tento nárůst žádostí o likviditu pramenil spíše z paniky než ze skutečných bankrotů, trh se soukromými úvěry zaznamenal mírný nárůst selhání, který pramenil z cyklických ekonomických překážek. Pravděpodobně ještě větším rizikem pro BDC v náročných ekonomických dobách je fakt, že menší společnosti přecházejí do defenzivy. Jakmile vycítí blížící se problémy, omezují svůj zájem o půjčky za jakýchkoli podmínek. BDC sice mohou stále přeměňovat splátky úroků z existujících úvěrů na dividendy, ale toto prostředí jim brání v expanzi a rozšiřování portfolia o nové lukrativní úvěry. Tento mechanismus funguje obousměrně. Pokud se investoři obávají, že potenciální dlužníci nebudou schopni splácet, mohou váhat s poskytnutím vlastního kapitálu BDC. Subjekty financující střední trh navíc podléhají stejným úrokovým rizikům jako banky. Pokud půjčují vypůjčené peníze, vyšší úrokové sazby mohou celý proces prodražit a ztížit přilákání nových klientů. Jaký je konečný výsledek? Ačkoli je to stále poměrně vzácné, hrstka společností, včetně Gladstone Capital (GLAD) a Goldman Sachs BDC (GSBD) , nedávno snížila své výplaty na akcii. To jasně odráží výzvy, kterým většina BDC v současném makroekonomickém prostředí čelí. Nakonec je tu nezpochybnitelný fakt, že ačkoli se společnosti pro rozvoj podnikání mohou chlubit astronomickými dividendovými výnosy, nabízejí jen velmi malý prostor pro zhodnocení samotného kapitálu. To je zkrátka klasický kompromis, se kterým musí každý investor počítat. Tyto tituly přinášejí kombinaci rizik a výnosů, která je vyšší než u dluhopisů, ale nižší než u tradičních růstových akcií. Jsou ideální jako nástroj pro generování příjmu, ale rozhodně by neměly tvořit jedinou složku portfolia investorů, kteří primárně potřebují chránit svůj kapitál.