Kapitálová adekvátnost je ukazatelem schopnosti banky poskytovat finanční služby s dostatečným kapitálem. Její význam je stále více zdůrazňován v souvislosti s finanční krizí, která začala v roce 2008. Požadavky na kapitálovou adekvátnost stanovené regulačními orgány se liší v jednotlivých zemích, ale všechny mají stejný cíl: zajistit, aby banky byly schopny přežít finanční krize.

Kapitálová adekvátnost je obvykle vyjádřena pomocí kapitálového poměru, který udává poměr mezi celkovým kapitálem a vybranými aktivy. Tento poměr se vyjadřuje v procentech a cílem je, aby byl vyšší než stanovená hranice. Například v Evropské unii je požadována kapitálová adekvátnost banky ve výši 8 %. To znamená, že banka musí mít pro každou jednotku vybraných aktiv alespoň 8 % kapitálu.

Kapitálová adekvátnost se také může lišit v závislosti na druhu aktiv, které banka vlastní. Některé aktiva jsou považována za rizikovější a vyžadují vyšší kapitálovou adekvátnost. Například deriváty jsou považovány za rizikovější a vyžadují vyšší kapitálovou adekvátnost.

Kapitálová adekvátnost je důležitým nástrojem pro řízení rizika. Nedodržování požadavků na kapitálovou adekvátnost může vést k bankrotu nebo jiným finančním problémům. Proto je kapitálová adekvátnost klíčová pro zajištění finanční stability.

Dále poskytuje ochranu proti předlužení. Dostatečný kapitál umožňuje bance udržet si solventnost a poskytovat úvěry v souladu se svou politikou. To je důležité pro dlouhodobou finanční stabilitu.

Kapitálová adekvátnost je také důležitým nástrojem pro regulaci finančního systému. Regulační orgány mohou ovlivnit finanční trh tím, že stanoví požadavky na kapitálovou adekvátnost. To jim umožňuje zabránit předlužení a zajistit, aby banky zůstaly solventní.

Kapitálová adekvátnost je tedy důležitým nástrojem pro regulaci finančního systému a zajištění finanční stability. Její význam se v důsledku finanční krize z roku 2008 stále více zdůrazňuje a všechny banky musí dodržovat přísné kapitálové standardy.